sobota 7. července 2018

Psaní o psaní

Stela mi dnes uvařila oběd. Když má dobrou náladu, je to s ní fajn. Nikdy ale nevím, s čím se probudí, takže každý den je jedno velký dobrodružství.


Dnes jsem skoro celý den psala na terase, v jednu chvíli jsem zjistila, že si už asi 3 hodiny říkám, že si půjdu uvařit kávu. Ale pak chci ještě dopsat odstavec o tom, že hrdinka bydlí ve čtvrtým patře bez výtahu, na to navazuje, že se právě teď musím zmínit o fíkusu, protože už dlouho nebyl na scéně ... a jsou z toho ty tři hodiny. Pak jdu dát prát další pračku, pověsím povlečení na šňůru ven, aby pěkně luftovalo, jdu se psem na procházku (3 km) a kafe si dám až večer k hokeji. Nemám ale nikde stání, protože pořád myslím na svůj příběh ... jak bych vám to jenom vysvětlila: Připadá mi, že píšu na průhlednou folii, a až za ní se odehrává všechno ostatní ve druhým plánu. Takže praní, kafe, procházka, blog i všechno ostatní vidím přes tu popsanou fólii. Nevím, jestli to je jasný, ale je to tak.
Asi teď nebudu na blog moc přispívat, protože nemám o čem. Psát o tom, jak píšu, je divný. Asi. Už mám i název a 13427 slov. Jdu psát dál, čeká mě scéna s karaoke. Když to sem napíšu, vypadá to trapně. Ale já se u toho vyřádím!

P.S. K fotbalu!!! Vidím fotbal a píšu hokej, to je tou folií :)


Žádné komentáře:

Okomentovat