sobota 23. června 2018

Divadlo




Ráno budíček před šestou.
Do našeho průchodu vlezli tři ožralové a začali se rvát. Ačkoli to musel slyšet úplně každý v baráku, nikdo nic neudělal. Vykoukla jsem z okna a když jsem měla pocit, že jeden druhýho zabije, zavolala jsem policii. Přijeli rychle.
Takhle já si tady žiju.
Až do odpoledne jsem psala a prožívala u toho divoký stavy. Od zimnice po horečku. Buď je to zaujetí příběhem nebo přechod. Nebudu to radši zkoumat.
Pak krásnej čas s A., večer jsme byly v Národním divadle na strašně zvláštní hře. Čtyři herci přišli na jeviště, posadili se do křesel a vyprávěli příběh. Brala jsem to jako dost zajímavý experiment, ale evidentně to nebylo pro všechny diváky. Každé zakašlání, každé zaskřípání křesla bylo slyšet. Člověk si připadal trochu nesvobodný. Ale hra se mi líbila. Stará paní v první řadě dostala kašel, pan Martin Huba jí z jeviště podal svoji sklenici s vodou, aby se mohla napít. Sám pak do konce představení mluvil bez svlažení úst. Miluju gentlemany!
Pak mojito v podivném pouličním baru a radši honem domů.

Zítra už naposled.
Bude se mi hrozně stýskat.

1 komentář: