sobota 31. března 2018

Miláno - kde to vlastně bydlíme?

Do Milána jsme se rozhodli cestovat s nízkorozpočtovou leteckou společností Ryanair. Už začátkem února jsme sehnali levné letenky a následně si vybrali ubytování přes airbnb.
V letadle jsme si připlatili dvě stovky, abysme mohli sedět vpředu a mít víc místa pro nohy. Což v případě tohoto malého letadla, do kterého je potřeba narvat co nejvíc sedadel, znamená, že když si Ivan natáhl nohy, tak je měl téměř v pilotní kabině. Sedadla samotná jsou ještě daleko menší, než je člověk zvyklý, tipla bych si, že větší zadek jak vel. 44 se tam nevejde. Soudím tak podle svýho:) Protože je každé sedadlo pevně ohraničené (připomínalo mi to řetízkový kolotoč), nemůžete přetéct k sousedovi. Můj muž zabral svými rameny ještě půlku mého opěradla, takže jsme se nepříjemně překrývali. Víc jak hodinu a půl bysme to teda nevydrželi. Už se nemůžu dočkat cesty zpátky!

Jak je naším dobrým zvykem, na žádnou cestu se nepřipravujeme moc poctivě. Jinak by se nám taky nemohlo stát, že se ocitneme na nějaké adrese, kde ovšem nebydlíme, ale máme si tu jen vyzvednout klíč. Ovšem ne u nějakého souseda, ale přes velmi sofistikovaný systém keys, který nám cca po půlhodině zadávání informací, vyplivnul klíče s označením loft. Načež jsme prolezli celý barák včetně dvorního traktu s dalšími vchody, abychom došli k názoru, že zde rozhodně nebydlíme. A taky ne. Náš loft se nacházel cca 7 km daleko, taxíkem bysme platili mezi 30-40 eury. Nakonec jsme jeli pohodlně 6 stanic metrem za euro a půl.

Našli jsme dům, dokonce pasoval i klíč, ale jméno naší hostitelky nebylo na žádném zvonku, a to jsme prolezli s kufrem a batohy poctivě všech pět pater byt po bytu. Chtěla jsem u každého bytu zkusit, jestli do něj nepasuje náš klíč, ale Ivan mi to zakázal. Takže telefon majitelce a ta nám prozradila správnou šifru. Připadali jsme si, jako kdybysme našli vzácnou kešku, akorát jsme dopředu netušili, že nějakou budeme hledat.

Náš byt je úžasný a místo ještě úžasnější. 
Bydlíme pět minut pěšky od chrámu Duomo, což je zdejší středobod  - asi jako náš Pražský hrad. A vidíme jeho věže z okna! V hotelu, který je poblíž, bysme za ubytování asi zaplatili nesmysl.

Byt je trochu muzeum s vestavěným nábytkem, nádhernými parketami, patrem a spoustou zlata a zrcadel - zejména v koupelně. Což figury jako my velmi ocení, protože se při sprchování vidíte asi v padesáti zrcadlech ze všech stran - sen každého narcise! Já jsem si aspoň konečně detailně prohlídla díry v břiše po laparoskopii, taky mi je sakra mohli udělat souměrně!
Styl našeho bytu nejvíc připomíná art deco mixnuté lehkým kýčem, je tu znát zub času a zašlé slávy, ale to nám vůbec nevadí, protože postele jsou nové a čisté.

Nefotila jsem patro, kde mám svůj pokojíček já, to zase příště.

 


Sprcha - to je takový mini pinďourek, ze kterého líným proudem teče voda.
Umýt se tam je o nervy!












4 komentáře:

  1. Take mam jednu diru vys a druhou niz�� Uzivejte.Katka

    OdpovědětVymazat
  2. U stolu jsou houpací židle? No to je bomba :-)
    Mějte se moc hezky...
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme dopředu dostali pokyny, takže jsme do Toulouse už odlétali s pocitem, že jedeme hledat kešku. Ale měli jsme to snazší, klíč byl ukryt jen v protějším domě. Za pár týdnů letíme do Göteborgu, tak uvidíme, co nám ubytovatel připraví tam :-)
    Pěkný zbytek pobytu
    Š.

    OdpovědětVymazat