Jaká matka, taková dcera

Kéž by.
Moje mami je totiž nekonečně úžasná (i podle názoru mého muže).
Navíc má ten správný ženský šestý smysl a vždycky mi pomůže něco vyřešit.
Např. že vosk nejlíp ze stolu odstraním fénem.
Přestože je po operaci oka a já se snažím o ni starat, stejně mi pořád vychází, že spíš se ona stará o mě. Jestlipak jednou budu taky taková?
Moc tomu nevěřím. Potřebuju nad sebou neustále shovívavý dohled.
Snad tuhle úlohu jednou převezmou moje děti a nenechají mě napospas praktickému životu.
 
A co vy?
Jste celá máma, nebo pravý opak?
 

 

4 komentáře:

  1. Já nejsem celá moje máma, jsem řekla bych ,celý můj táta. Již ani jeden nežije, maminka dlouhých třicet let, ale talent k jakémukoliv tvoření, vaření i pečení mám po tátovi. Moji maminku táta učil i vařit, když se kdysi poznali. Po mamince mám oči... a jistě spoustu dalšího, v povaze. Jen ji mám čím dál tím víc ve vzpomínkách jakoby v mlze, jak je to dlouho... bohužel.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já jsem celá mamka :-) vizáží, nemocemi /jo dědičnost je radost/, snad i její šikovností .... moc si ji vážím a doufám, že ji jednou budu moc oplatit to, jak se o nás starala, když jsme byly malé /ona se stará dodnes :-)/, jak umožnila babičce dožít doma ...

    OdpovědětVymazat
  3. Luci, neboj! Tvoje mamka je nekonečně úžasná a Ty jsi Konečná! A taky úžasná! :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Vaše maminka má velké štěstí, Že Vás má.
    Takové vyznání je snem každé matky.
    Ať jsou Vaše společné chvíle nekonečné.
    H.

    OdpovědětVymazat