Berlín - zeď a předražený hotel

Cestování vlakem je veskrze příjemná věc, navíc když strávíte ze čtyř a půl hodiny jízdy, polovinu času v jídelním voze. Překvapivě vařili velmi dobře a nedraze.
První ubytování jsme si zajistili v hotelu hned vedle Hauptbanhof, protože náš pronajímatel přes Airbnb měl volno až od neděle. Cena hotelového pokoje o velikosti 10 m2 (včetně koupelny) ovšem byla hodně vysoká. Brzy jsme pochopili proč. V Berlíně se totiž o víkendu konal mezinárodní maraton v jízdě na in-linech a běhu. Zřejmě proto se nám nedařilo sehnat nic levnějšího. Sportovci ovládli centrum města.
 
My jsme se aspoň prošli kolem Berlínské zdi, na jejímž konci jsme objevili báječnou zahradní restauraci se stejky, koktejly a záchodem zadarmo. To vůbec není běžná věc! V některých restauracích mají turnikety a každé vyčurání vás stojí euro. Doporučuju mít aspoň jedno stále v kapse, pokud se nechcete dostat do prekérní situace.
Věděli jste například, že v třípatrovém oblíbeném nákupním centru Primark nemají ani jedno wc pro zákazníky? Takže vám pak nezbývá nic jiného, než celý nákup nechat v košíku před monstrózní frontou u pokladen, a běžet hledat toaletu.
P.S. Nejbližší wc je vlevo v domečku u zahradní restaurace.
 
Pro nákup se pak buď vrátíte nebo ne. My se nevraceli. To mají za ty nedůstojný podmínky!
Žádnej záchod = žádnej kšeft!

 Místo pro tři ... naštěstí jen na jednu noc
 













Cestou


Stela: Mami, kolik si s sebou do Berlína bereš rtěnek?
Já: Všechny.
Stela: A kolik to je?
Já: Jedna.

Pátek

Pokaždý, když někam cestujeme, říkáme si, že začneme balit dřív než v noci před odjezdem, eventuálně ráno v den odjezdu.
Tak se to zase nepovedlo.
Začala jsem teprve prát a sušit prádlo, pokusím se neusnout, než to všechno vytahám ze sušičky.
Průběžně si dělám poznámky k novýmu příběhu, ve kterém bude jedna z linek hodně rodinná.
Zajímavý je, kolik se teď rozvádí lidí v okruhu našich kamarádů a známých.
Všichni jsou více méně v naší situaci - odrostly jim děti a po dlouhém čase se znovu ocitají v euforii návratu k sobě samým. A s někým to hodně zamává. Už nemusí domů chodit včas, nestřídá se s partnerem v hlídání, v noci mu dítě neleze po hlavě, v sobotu ráno se vyspí ... po těch letech to i mně připadá jako zázrak. Už jsem si skoro neuměla představit, jaký to je.
Opojný.
 
No ale o tom ta rodinná linka vůbec nebude.
To jen, že mě to zrovna napadlo.

Ráno odjezd nach Berlin.
A jedeme vlakem!
Zápisky nejdřív ve středu.
Hezky se mějte.



P.S. Nenašla jsem žádnou použitelnou fotku, mám jen jednu z rána, jak můj muž plave v bazénu. Šla jsem se na něj (ve svetru) podívat, jestli ho netrefil šlak. Voda totiž měla 14°C.
Nevím, jak to dělá, ale pořád mě baví.

Ne vždycky se to povede

Dnes další zásilka.
Bohužel pánovi se nechtělo balit jednotlivé ozdoby, tak je zmáčknul k sobě a do folie obalil až celou krabici. Přitom stačí ozdoby dát jednotlivě třeba jen do novin, a pak  dojdou celé.
Tuhle aukci jsem vydražila doslova jen za pár korun, ale mrzí mě ta ztráta.
Byl tam jeden skvost.

Berlín už klepe na dveře!








Vánoční ozdoby - letos poprvé

Měla jsem zálusk na kabelku coccinelle- novou, ale z druhé ruky.
Nicméně jsem se tak rozjela na aukru, že žádná kabelka nebude.
Dražila jsem asi deset aukcí vánočních ozdob a některé vyhrála.
Vidím, že se vánoční ozdoby stávají čím dál větším byznysem - pro ty, co prodávají, i pro ty, co nakupují.
Nás, šílenců zamilovaných sběratelů, už je minimum.

Přišly první tři zásilky, to jsou zatím jen takové drobky.
Ale mám z nich radost jako kdybych rozbalovala tu kabelku.

Jednou v tom budu mít jmění.
Opakuju pořád svým dětem, aby to pak jednou nevyhodily.
I když se teď ušklíbají, jakej je to hnus a kýč.
Protože jestli po mně jednou něco zbyde, rozhodně to nebude Oscar, ale vánoční ozdoby!








Jak vzniká nový projekt

Jestli je moje profese v něčem náročná, pak v tom, že i když se na 247 % věnujete přípravě a psaní nějakého projektu, stále musíte mít v zásobě nějaké další nápady a věnovat se i jim. A snažit se pro ně získat náklonnost nějakého tv producenta, což vůbec není jednoduché. Všude fungují partičky kamarádů a oblíbenců, ale já nikdy do žádné nepatřila.
Pokládám tedy za obrovský zázrak, že se přesto psaním živím a jsem za to neskonale vděčná. Akorát nevím přesně komu.
 
Dnes nám přišel kolektivní dopis od jednoho z herců, který popisuje situaci napříč českými televizemi, a nebylo to příjemné čtení. Když totiž projekt končí, dozvíte se to většinou tichou poštou, max. hromadnou neosobní esemeskou. Žádné vysvětlení, poděkování, podpis ... nic. 
Prostě už vás nepotřebují a nazdar.
 
No.
A protože se navíc strašně krade, takže první, co uděláte, když máte nějaký nápad, je co?
Běžíte s ním k advokátce!
 



Trochu srandy, když venku leje

Už dlouho jsem se takhle nezasmála.
Vlastně celý blog http://cilichili.cz/blog/ je vtipnej a hrozně fajn.


17 příšerných lidí, na které narazíte v pražských a brněnských designových kavárnách

„Už piju jen kávu z aeropresu,“ vysvětluje zasvěceně student politologie, který má na předloktí vytetovaného potetovaného Malého prince a přes levou nohu přehozenou pravou nohu v limitované Vans botě v barvách tchajwanské vlajky, aby ironicky vyjádřil svou nechuť k dětské práci... A dalších 17 příšerných lidí, kteří obývají moderní kavárny.
 

1. Social manager na volné noze, který přes monitor svýho maca vykládá o nesmyslnosti konzumu.
2. Stážista tiskového oddělení české divize fastfoodového řetězce, co přes monitor svého lenova vypráví o tom, že je prodejná komerční děvka a udělá za prachy cokoli. „Takoví už my vod reklamy holt sme.“
3. Někdo, kdo si právě koupil blok od Moleskinu a teď ostentativně začíná kreslit svůj komiks, který tenhle žánr konečně posune mezi opravdovou literaturu.
4. Číšník, který má víkendový baristický kurz, a je tedy víc než vy. Dívá se na vás jako na idiota, když nepochopíte rozdíl mezi patnácti druhy přípravy kávy.
5. Módní blogerka, která si vyfotí sójové capuccino s karamelovou pěnou na stolku, veganské brownies na pultíku u okna, růžové timberlandy proti parketám na podlaze a ruku v kalhotkách na toaletě. Pro přítele.
6. DJ Wich.
7. Projektová manažerka z reklamky, která je už ve čtyři zhulákaná Aperolem a vykřikuje něco o přednostech výkonnostního marketingu
8. Vystrašená rodina, co je na víkend v Praze u švagra, vůbec neví, co tu dělá. A protože netuší, že džus je tu jen fresh, nechá tu za dvacet minut pětikilo.
9. Hipster, který sáhodlouze vysvětluje obsluze, že nápady a ideje jsou regulérní měna, kterou může za svůj flat white normálně zaplatit, a ohání se u toho Kantem. Fyzicky.
10. Studentky sociální pedagogiky, co jdou sharovat svoje zápisky z přednášky o výuce slepých dětí a domnívaly se, že je to tu vyjde levněji než ten Starbucks minule. Chyba.
11. Obstarožní donchuán, který se právě hláškami od Nietzscheho dostává do kalhotek vykulené gymplačce, která je ale vlhká z pohledu na
12. Erika Taberyho.
13. Rozhádaný gaypár, jehož jediný dialog za celé odpoledne spočívá ve větách: „Sluší ti to.“ „Jo? Aspoň tolik jako Tomášovi Hrotkovi, když mu tak lajkuješ fotky?“
14. Výměnný student z Pobřeží slonoviny, který vysvětluje svojí nedůvěřivě se tvářící  spolužačce, že ať holka vypije fair trade kávy kolik chce, ekonomiku Západní Afriky to nevylepší.
15. Mladý pár z Pardubic, který je v Praze na výletě a jeden před druhým dělají, že v hlavě nepočítají, jestli jim zbyde na mekáč na hlaváku.
16. Lumbersexuál v kostkované košili, který pije plzeň z lahve a užívá si svou maskulinní nadřazenost nad zbytkem kafesmečky u stolu.
17. Parta holek, která si tam sedne po práci a pozvolna likvidují džbánek bílého za doprovodu něčeho, co ani tak není dialog jako spíš střídavý monolog. „Já nevím, jak si to ta Julie představuje. To je přece jasný, že když je od rána do večera v práci, že na ni bude Štefan naštvanej, já bych byla taky naštvaná. A navíc v tý práci nic nedělá! Jako já nechci nic říkat, ale jak věčně dává něco na facebook? Jako sorry? Tak Julie, se nediv, že jsi v práci do devíti, když polovinu dne strávíš na facebooku, že jo.“

Peklo vypadá jako designová kavárna.

 

 

Přípravy

Poslední dny jsou králíkové. Skáču tam a zase zpátky, někam zavolat, něco vyřídit, pak tam dojet ... absolutně špatné prostředí pro soustředění a práci.
Teď už jsem taky jednou nohou v tom vedru venku a čekají mě tři akce + nákup.

Většinou jezdíme na naše cesty nazdařbůh, ale tentokrát si o Berlíně aspoň trochu čteme + beletrie. Vůbec nechápu, že jsem tuhle výbornou knihu Rudiše ještě nikdy předtím nečetla!


Seznamte se: jsem váš klitoris

Poslední dobou mi nezbývá skoro žádný čas na čtení, resp. jsem večer tak unavená, že nedokážu přijímat cizí myšlenky. Ale aspoň něco:
V Respektu zajímavý článek o ženské sexualitě, většina z nás prý netuší, jak DOOPRAVDY vypadá klitoris. Tak se na něj mrkněte :)
https://www.bookdepository.com/ jsem si objednala knihu Tiny, fascinují mě malé a ještě menší stavby, a úpravy interiérů těchto prostorů. Pokud chcete knihu ze zahraničí, tenhle zásilkový server je jako jeden z mála bez poštovného! A mívá velké slevy, rozhodně se vyplatí kupovat přes něj.
A pak Kundera: asi před rokem jsem tyto dvě knížky dražila, ale nevydražila, protože se vyšplhaly do několikatisícové výšky. Naštěstí Život je jinde vyšel po třiceti letech teď česky i u nás (dřív jen u Škvoreckých v ´68 Publishers) a Knihu smíchu a zapomnění mi půjčila kamarádka.
O Život je jinde se strhla bitva jako o život, zejména někteří čeští rádoby literární kritici ho strhali jak ruličku toaletního papíru. Což nechápu. Přečtou si Kunderu a zjistí, že je to Kundera. Tak ať ho nečtou. Já byla spokojená. Miluju, když se v knize rozebírají detaily ze života, na které já bych nikdy nepřišla. Naplňuje mě to a rozvíjí.




 To je on, mého srdce šampion!
 





V aťasu

Někteří herci si s sebou vodí na natáčení psy. Dnes tam byli tři. Tenhle z nich byl největší. Je to ještě štěně.
V posledních dnech je pracovně všechno vzhůru nohama, ale nemůžu nic konkrétního napsat, protože smlouva. Přístav už máme skoro dopsaný, poohlížíme se po nové práci.
To je taky zážitek.
Ale třeba to dobře dopadne.
 
Těším se na spaní.
 
 
 

Konečně!



Dnes jsme se konečně rozhoupali a udělali přes Airbnb svou první objednávku.
V Austrálii jsme se ubytovávali hlavně přes Airbnb, ale na Kryštofovu registraci.
Teď jsme poprvé sami za sebe.

Na konec měsíce, kdy chceme jet, už byly v Berlíně volné ze stovek bytů jen 3% ubytovací kapacity (!!!!), takže byty, které jsem měla vyhlédnuté dřív, byly všechny obsazeny. Tak jsme improvizovali a vybrali jiný byt. Věděla jsem, že to bude problém, když ještě nemáme žádné hodnocení, takže jsem se majitelce bytu v Prenzlauer snažila popsat naši rodinu jako very friendly. Ale zřejmě jsem ji moc nepřesvědčila, protože nás odmítla. Naštěstí jsme se Stelou našly jeden hodně ujetý byt v Neukolln, což je sice dál od centra, ale ten byt fakt stojí za to. Je skoro pořád obsazený, takže jsme vlastně měli štěstí. A majiteli jsme se asi friendly zdáli, protože naši rezervaci přijal.
Určitě napíšu reportáž.

Ivan by sice radši jel do hotelu, ale když zjistil, že už jsou volné jen ty nejdražší, tak rád couvnul. Byt vidět ani nechtěl, stačí prý, když omdlí až na místě. To teda jo! Protože až uvidí tu koupelnu s výlevkou a historickým oknem, které vede do kuchyně ... a kuchyň taky úplně nevypadá jako kuchyň ... postel není úplně postel, ale něco na zemi ... tak nevím, jestli si nepůjde lehnout radši pod most.

Je hezký se mít na co těšit!