Knihy


Upřímně řečeno - myslela jsem si, že to bude naopak.
Knihu Radky T. jsem si koupila, protože čtu moc ráda její osobní rodinné zápisky na FB. Je to úplně něco jiného, než mama blogy, ze kterých (být mladší) bych měla mindráky a upila bych se asi k smrti.
Proto jsem si koupila její knihu a moc se na ni těšila. Ale už po pár stránkách jsem zjistila, že tohle asi nebude čtení pro mě, protože číst o tom, jak jedna holka má milence, co má těhotnou ženu a ta milenka je taky těhotná, ale zase s někým jiným a dítě tý milencovy manželky bude mít jméno jako milenka ... mě nebaví. Respektive to jsou věci, které mě bavily číst kdysi, ale tohle období mám asi dávno za sebou. Radši bych, kdybych jednou četla o tom, jak někdo milenku nemá ... jestli taková kniha vůbec ještě existuje a není to příručka pro autoškoly. A hlavně - tyhle konstrukce jsou můj denní chleba, který mě živí (a dokonce mě baví i psát), ale přečíst bych si chtěla něco trochu jinýho.
Nicméně tahle kniha se okamžitě stala bestsellerem, takže mě berte s rezervou, možná je to spíš doporučení, proč si ji koupit.

Zato V tichu jsem si koupila z povinnosti, abych odebrala aspoň jednu knihu z Knižního klubu, kde čím dál obtížněji hledám něco ke čtení.
Hlavní hrdinkou je patnáctiletá dívka, říkala jsem si, že mě to sice asi nebude bavit, ale aspoň se o těch mladejch něco dozvím. A zaujalo mě to hodně, protože tady se vypráví příběh, kterej neznám a styl autorky se mi taky moc líbí. 
Jo, vlastně jsem mohla přefotit aspoň kousek textu, tak chvíli počkejte ... cvak ... a je to tady.



7 komentářů:

  1. Lucko díky budu se inspirovat - V tichu by mne nejspíš bavilo......koupím si ji H.

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie, sice to není k těm knížkám, ale .... nějak mně uvízla v hlavě věta z Přístavu, jak říkala Jitka Schneiderová (jméno postavy nevím, protože bohužel nestíhám sledovat, ač bych chtěla) Martinu Dejdarovi, že s jeho dcerou jsou ony dvě cizí lidé. Tenhle rozhovor jste psala vy? Přijde mně to takový trochu drsný, ale pravdivý, v televizi se tyhle vztahy dost často lakují na růžovo, tak by mě zajímalo, jak vás tenhle rozhovor napadl. díky, R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tenhle díl jsem já nepsala, ale rozhodně jsem ji psala do přípravy k tomuto dílu. Taky si ji pamatuju, to jsou věci, který mě hrozně baví psát a rozebírat, akorát že v "zábavném" seriálu to moc nechtějí.

      Vymazat
  3. To je zvláštní, že má člověk "čtecí období" a knihy autorů, které dříve hltal dnes nedokáže otevřít (byť je má mnohdy stále rád). Ale asi je to dobře. Proto mne mrzí, že děti dnes tak málo čtou, protože tu dobu, kdy nám bylo -náct a hltali jsme tlusté romány ( a mnohdy i povinnou četbu) a všemu byli tak otevření, všechno jsme citlivě vnímali, oslovovalo nás to a vypisovali si ty úžasné myšlenky, tu člověk prožije jen jednou. Dnes není čas na tlusté romány a málo kdy mne při četbě něco dokáže tak syrově zabolet nebo něžně pohladit jako tomu bylo dřív. Daleko s většími obtížemi a vzhledem k nedostatku času i pečlivěji vybírám.
    A jak to má s knížkami Stela? Přečte si V tichu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Taky obtížně hledám něco, co by mě strhlo. Tyhle zanícené pocity mi taky chybí. Jo - myslím, že si to Stela přečte.

      Vymazat
  4. Na Bábovky mám podobný názor, chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že si ty vazby mezi jednotlivými hrdiny začnu malovat, ale pak mě to přestalo bavit. Tak knížka by mohla mít další 10 hrdinů a pokračovat dál, ale i bez toho to nějak nebylo o ničem. Moje první (a asi poslední) Radka Třeštíková..

    OdpovědětVymazat