Den otevřených dveří


 



Dnes jsme se byly se Stelou a její kamarádkou podívat ve škole Michael, kam by holky chtěly jít.
Škoda, že něco takovýho neexistovalo už dřív, nemusela bych se protrápit čtyři roku na gymplu. Já bych tam šla hned. Talentovky teda nejsou zrovna nejlehčí a navíc Stele dost chybí základní kulturně intelektuální rozhled. Na tom budeme muset zapracovat.
Ale celkově ji to dost nadchlo.


18 komentářů:

  1. Podívala jsem se na školy stránky, abych věděla, o co go..tak to je hodně zajímavé studium. Přeji oběma, aby měly štěstí a taky dávku talentu! Dnes mají mladí tolik možností, to za nás nebylo. Stelo, jdi si za svým snem, pokud v něj věříš a taky v sebe, že to dokážeš!M.

    OdpovědětVymazat
  2. Jak sleduji váš blog,tak Stela se hodně změnila.Je z ní dáma.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  3. Moja Dorotka druhý rok pokus o VŠ ( u Nadi to ani nebudem rátať ).
    Rozhľad bol tiež súčasť skúšok...hlási sa druhý krát do Brna.
    Neprišla som na nič iné len, že nezasahujem pri jej ,,krokoch života,,(aj s kotrmelcami) a opakujem jej stále:,,Verím ti!,,
    Stojí ma to všetko...

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, naše Natálie přijímačky udělala, hlásila se na fotku. Od září bude v prváku a já se snad těším víc, než ona. A na to, že bych tam chtěla studovat i já, mi řekla, že ani náhodou:) Držím Stele palce, protože ztrácet čas na obchodce nebo gymplu mi přijde jako mrhání talentem. A ona má určitě geny po tobě.

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím Vás Lucie. Držím všechny palce, aby se Vám Stela na školu dostala. Můj syn jde od září na SŠ Náhorní, grafický design-kresba. Talentovky dělal už v únoru. Měla jsem obrovskou radost z jeho výborného umístění. (tak teď už máme havaj, neb je přijatý) :-) Vím, jak je pro ně strašně moc důležité studovat to, co chtějí a co je láká. Ať se zadaří a hlavně, ať se ji splní všechny sny. S pozdravem Gabriela

    OdpovědětVymazat
  6. Držím Stéle palce!Naše 12 leta dcera momentálně chce jít na kuchařku. Vzhledem k tomu,že učení není zrovna její hobby,tak je to asi správná volba.V kuchyni už zvládá i bramborové knedlíky,rostenou,hází palacinkami,...ale vždy mě to stojí půl hodiny dohadování,protože si vše chce dělat podle svého!Přemýšlím,,že ji asi brzy uvolni misto v kuchyni a hodin si nohy nahoru;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Michael neni moc kvalitni skola. Doporucila bych se podivat napriklad na Stredni umeleckoprumyslovou na Zizkove, ci Hollarku nebo Hellichovku.
    Na Michael vezmou prakticky kazdeho, kdo prokaze alespon trochu vloh a hlavne zaplati, takze neuspechu bych se nebala, pokud se nepodceni priprava, ale zkusila bych i ty dalsi statni skoly, jejich uroven je mnohem vyssi a prestiz take. Na Michael se mezi lidmi z oboru nahlizi spise zvrchu a skrz prsty...

    Jinak zajimavy obrat, vzhledem k tomu, ze si vzpominam na prispevky, jak Stelu vystavy ohromne nudily... Laska k umeni a zajem o umeni druhych je v tomto odvetvi zaklad, tak snad uz se jeji pohled zmenil.

    Drzim Vam obema palce, at to ustojite a spravne vyberete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stela ale chce jít na filmovou tvorbu, takže umělecké školy, které zmiňujete, pro ni vůbec nejsou. Sleduju tu školu už několik let, byla jsem i na jejich přehlídkách filmů - a musím říct, že leckdy ty filmy byly lepší než od absolventů famu. Radila jsem se i s kolegy a už dávno neplatí, že vezmou všechny, kdo zaplatí. Na film se víc jak polovina lidí nedostane.
      Nevím, jak moc se Stelin pohled na umění změnil, ale na natáčení by nejradši trávila celý dny. To je ale víc než um, než umění :)
      Díky za názor!

      Vymazat
  8. Dobrý den, jako matku výtvarně nadané dcery, která je zároveň i "chytrá" na všechny ostatní všeobecné předměty mě udivuje jedno. Proč si myslíte, že čtyři roky gymplu byly ztracené? Vzdělání přece není zbytečnost. Jakékoliv vědomosti nabyté při studiu na gymplu nebo průmyslovce (třeba stavební) přece nejsou k ničemu. Pokud jí nadšení vydrží tak přece může jít na vysokou ne. Pokud ji opustí může se věnovat něčemu jinému. Je jim přece patnáct. Dcera na mě tlačí, chce na výtvarnou. Já se tomu trochu bráním a vy mě v tom vlastně utvrzujete. Větší šanci mají děti z rodin, které mají s uměním již něco společného. Nechci nikoho obviňovat z protekce, ale mají to pak s uplatněním lehčí. Opravdu se nemusí jednat o protekci, jen se prostě snáze dostanou do okruhu těch správných lidí. Tak fakt nevím, dokáže dát umělecky zaměřená škola rozhled a znalosti pro normální život? Díky za odpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to ráda odpovím. Na gymplu jsem se protrápila - měla jsem čtyřky z matiky, fyziky, chemie a občas i z jiných předmětů. Až po 7 letech od maturity jsem se přihlásila na FAMU, to jsem bydlela v Liberci a měla malé dítě. Nikdo z rodiny se uměním nezabýval, ani nevěděli, co to FAMU je. Vzali mě. Přestěhovali jsme se kvůli tomu do Prahy, manžel mě živil, protože existuje jen denní studium. Nedám na tu školu dopustit, změnila mi život a jsem za to vděčná. Neměl mi kdo prošlapat cestu, musela jsem sama.
      Dcera se neučí moc dobře, rozhodně by gympl nezvládla. Zato trochu píše, zajímá se o film, miluje natáčení. Ale jestli má opravdu talent - to netuším. Nikam ji necpu, spíš naopak. Je to její volba a musí počítat i s tím, že může být špatná.
      Jestli jsem na něco za 20 let v oboru přišla, pak je to, že umělecká škola je vhodná pro ty, kteří nemůžou jinak. Zkrátka si svůj život bez hudby, kreslení, focení a já nevím čeho všeho - nedovedou představit. Pak je studium na všeobecné škole ztrátou času.
      Zdravím!

      Vymazat
  9. Děkuji, že jste mi odpověděla.
    No ale moc jste mi nepomohla i když možná ano. Jde mi o to, že přímou cestou přes odbornou výtvarnou školu si už v patnácti letech významně ubere množství možných získaných vědomostí. Přece i když vám gympl nešel (viditelně jste nebyla na přírodovědné předměty), znalosti, které jste tam získala, ať už díky učitelům nebo svojí snahou, vám přece ve vašem životě jsou ku prospěchu. Prostě "nejste blbá". Víte, kdo byl Aristoteles a jak se zastaví tepenné krvácení, třeba. Asi byste nikdy nezkonstruovala převodovku, ale píšete scénáře. K tomu vám ten gympl, přece také pomohl. A teď si představte to patnáctileté zlatíčko, co už se nikdy více než na ZŠ nebude učit třeba alkeny, Ohmův zákon a algoritmizaci. Rovnou bude dělat úzce zaměřené věci, které ho baví a nebude už muset dělat věci vyžadující úsilí, překonání se, soustředění a logiku, nebo jen které ho nebaví. Nic ve zlém, teď opravdu nechci urazit umělce, ale mám zkušenost s výtvarníky a ta je taková, že jsou fakt trochu hloupí, tím více, čím více se cítí být chytří. Ne, fakt nejsou, jsou jen často velmi sebestřední a nafoukaní s pocitem, že svými díly odhalili tajemství vědění (základy těchto tajemství jsou přitom většinou obsahem základního vzdělávání)- asi přirozená obrana před "krutým světem". Já se třeba za svojí ubohou češtinu stydím a snažím se s tím něco dělat, ale prostě vždy radši spočítám statiku nosníku, než napíšu povídku. To ale neznamená, že se nebudu učit psát. No nějak jsem se rozepsala. Doufám, že mi trochu rozumíte. Asi nakonec budu ta příšerná matka. Nejdřív něco "pořádnýho" a teprv pak umění. Ona ta moje holčička tím uměním stejně moc nežije, jen jí to jde a baví jí to a potvora ví, že to dá na první dobrou bez velké námahy. Takže možná jste mi nakonec pomohla v tom, že to pro ni asi nebude to pravé ořechové.
    Díky. Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víte, já ani netuším, jestli jsem se na gymplu učila alkeny, Ohmův zákon nebo algoritmizaci. I když ten zákon jo, ale nic mi to už neříká. Každopádně jen ty slova mi nahánějí hrůzu. Ale s dovolením je použiju ve scénáři, protože se mi to bude hodit jako argument pro pana Klepla, proč má "holka nejdřív vystudovat něco pořádnýho a ne bejt rovnou blbou herečkou." Moc děkuju (a to myslím vážně!).
      Mně rodiče nikdy nebránili jít si vlastní cestou (hrála jsem kdysi divadlo se skupinou, která byla protirežimní, například) a sama si ani neumím představit, že bych svým dětem "stanovila", co mají dělat. Syn se sebral a od 21 let žije v cizině, rozhodně to nebylo moje přání. Nejdůležitější je, aby byly šťastný. A to žádnej rodič odhadnout dopředu neumí, bohužel.
      Mějte se pěkně!

      Vymazat
  10. Mě taky rodiče nebránili, ale zároveň odmítali kvůli mému umístění na střední školu vstoupit kamkoliv (cituji ještě dnes učící soušku " alespoň, kdyby byl manžel ve straně, nebo alespoň v milicích" nebo výživné "musí dělat soustružnici, jsou tam volná místa, jestli nenastoupí na SOU, budete mít problémy s veřejnou bezpečností"). Já bych nakonec i na tu soustružnici šla, ale naštěstí se zželelo jedné průmyslovce a vzali mě, jako další polovinu mých "problémových" spolužáků. Takže z vlastní zkušenosti mohu říci, že ne úplně jednoduchá cesta nemusí být špatná. Dělám, co mě baví, dělala jsem, co dost vynášelo i to, u čeho jsem musela zapnout na plné pecky mozkové závity i fyzicky namáhavé ale mentálně ubíjející práce.
    Jinak dík, že mě použijete. (fakt to myslím vážně). Škoda, že to neuvidím. Tenhle seriál nedávám, nejsem ta správná cílová skupina. Ani nemáme televizi. Nvíc tu bude asi rozdíl mezi vaší a mojí výchovou. Já prostě dětem někdy zakazuji něco dělat a neposkytuji jim vše, o co si řeknou. Zrovna do volby střední školy si myslím, že mám co mluvit. Třeba proto, že je můj názor vždycky zajímal. Jednou jsme na příkladech z našeho okolí došli k závěru, že s jakoukoliv školou jde dělat cokoliv. Jen ty cesty jsou různě náročné. A k jejich smůle? si prostě myslím, že je nutné překonávat překážky, v sobě, druhých. Ale vlastně sama nevím, jak to nakonec dopadne, třeba mě ukecá. Proboha proč ty střední umělecké školy neučí více všeobecných (technických) věcí. Životní cesta mých dětí je samozřejmě jejich cesta a já jsem ten, co čeká na jejím jednom konci (začátku). Na štěstí není nárok ani právo a rozhodně to neovlivním já a obávám se, že ani ony. Škoda.
    To už je fakt konec. Musím jen nad tím pořád přemýšlet a vy jste mi věkově blízko a vůbec s tou volbou vaší dcery nemáte problém a to jste v mém okolí jediná. Tak se omlouvám za otravování a ani už nečekám zpětnou reakci.
    Také se mějte hezky, přeji hodně zdaru ve vaší práci. Ty interiéry, co jsou vidět na vašem blogu ze seriálu, jsou fakt pěkný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Já zase ze svého okolí neznám nikoho, kdo by s volbou školy svých dětí problém měl. A hlavně - život vůbec není o školách. Kdo se někam dostat chce, tak tam dojde, jen třeba jinou cestou. Ale rozhodně bych se nebála, že nebudou překonávat překážky. Vzhledem k tomu, jak to teď v Evropě vypadá, si myslím, že jich budou mít víc než dost. Hlavně, aby jim nešlo o život!

      Vymazat
  11. Souhlasím s Hankou, která se Vám tu rozepsala o dětech a výběru školy.
    Já sama jsem dětem rozhodně do výběru školy, především střední školy, "zasahovala".
    Ježiš, co asi v patnácti vědí? a Během jednoho roku mohou změnit názor desetkrát (to jim nezazlívám) a pokud se neučí teď, nebudou se učit ani na sebezábavnější a free střední škole. Protože všude je něco míň zábavného; něco, co je nutné se prostě naučit a z čeho se známkuje nebo jinak hodnotí.
    Taktika "chápající a nezasahující rodič" se, podle mne, nevyplácí - respektive je pohodlná pro rodiče, ale ne pro jejich děti, i když ty to nevědí.
    Děti se musí u učení trochu přidržet a všeobecný rozhled, který se získá na klasické státní střední, třeba umělecké, to se nedá ničím nahradit.
    A že někomu nejde to či ono - řekněme si na rovinu, že když se prostě neučil a neučí, pak se v předmětu jako je matika, fyzika, prostě ztratí nit a dítě tvrdí, že na to nemá hlavu, že mu to nejde. Ale když přeskočíte kus látky, není na co navázat...
    Já sama jsem kdysi v sedmičce najednou pomalu propadala z matiky... ale tehdy se nenosilo, že kdo se neučí a má čtyřky, je cool, tak mi rodiče vzali doučování, jednoho učitele matiky v důchodu. A ten se mnou hezky šel zpátky až tam, kde jsem se přestala učit (cca v páté třídě :-) ), a začali jsme počítat příklady... týden po týdnu. Celou osmou třídu. Ale nepropadla jsem, měla jsem trojku. A v devítce už jsem stačila běžné látce, i v geometrii a při zkouškách na tehdy opravdu prestižní střední školu jsem udělala matiku na jedna.
    No, pak jsem zase začala lajdat, nepíšu to proto, abych ukazovala, jak mi to ve škole šlo, taky nešlo...
    ale vzala jsem si poučení a dětem jsem taky neslevila (na základce a na střední). To, co nezvládli ve škole, jsme se s nimi snažili dohnat - svépomocí či doučováním - děti neexcelovaly, nešlo o jedničky, ale aby neztratily nit. Nehráli jsme si na to, že na to či ono nemají hlavu, věděli jsme, že na to prostě kašlou...
    A dětem jsem trochu mluvila i do výběru vysoké školy - ne direktivně, ale strategicky .. uvažovala jsem, zda vybranou školu dokážou DOstudovat, zda je profese pak v životě Uživí... a to je už taky hodně let zpátky, to ještě byla pro lidi práce...
    Vychováváte vy, živíte vy, tak abyste nemohla do ničeho mluvit, nic rozhodnout?
    No, to jsem se rozepsala... nejsem nějaký tyran, děti jsou dospělé, dostudovaly a žijí si své životy, jen vím, že jsem pro ně v určitých fázích života udělala, co šlo, dala jsem do toho svůj čas, svou energii - a dnes toho rozhodně nelituji, byla to v životě jedna z věcí, co měla smysl.
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný je, že každý to vidí hlavně ze svého pohledu. Já měla doučování z matiky, fyziky i chemie - a nic. Doučující si rvali vlasy. Asi mi chybí část technického mozku, každý jsme prostě vyroben jinak. A hlavně, každý se hodí na něco jiného. Někdo na klasické studium, jiný absolutně ne. Nejhorší ale je, když děti jenom mechanicky a z donucení plní sny svých rodičů, to většinou nedopadá dobře. Často z té cesty stejně zdrhnou. Vy jste evidentně praktické ženy a vaše děti jsou po vás. To u nás doma nehrozí. I můj muž je založením bohém, takže naše cesta holt vede jinudy :)

      Vymazat