Nevýchovou k samostatnosti


 

Když si vezmu, kolik věcí se moje děti samy od sebe naučily jenom proto, že jsem nebyla ochotná jim uvařit, vyprat, někam pro ně dojet, naslouchat, jak na někoho nadávají, uvěřit jim, že tohle fakt nemůžou, neumí ... tak se až stydím.
Ale chce to odvahu být příšernou matkou.
Aspoň někdy.
Třeba dnes.


19 komentářů:

  1. Ked si pomyslim, aki priserni boli moji rodicia...nechali ma samu chodit do skoly, sama som byvala doma, aj do obchodu som musela chodit...tu bolo žúžo!(az na ten obchod:))
    Teraz poviem Eme, aby si spravila veceru, ked je hladna a muz na mna skaredo zazrie, vraj - to jej neurobis? Ved si dokaze otvorit chladnicku.... vdaka mojmu pristupu, vychove ale asi i svojej povahe nema problem sa o seba postarat, a kolkokrat urobi jest i svojmu sedemnastrocnemu bratovi, ktory bude radsej hladny, akoby si sam mal pripravit:))) Nuz, aspon mlady muz dobre vyzera(nie je obezny) a bude pripraveny na internat:).
    Nuz, mie kazdamatka je zaroven i zena v domacnosti....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Rodiče nás ráno vypustili, dostali jsme nařízeno, co doma odpoledne udělat, žádná přehnaná péče. Dnes je to občas postavený hodně na hlavu ...

      Vymazat
    2. ...ale! Takmer kazdy vecer, ked som doma a nie v praci, jej citam. Niekedy ona mne, no castejsie ja jej. Pravda, uz nie rozpravky:)

      Vymazat
  2. Ahoj Lucie, čítam "denne" Váš blog, superný....
    K tomuto sa musím vyjadriť, perfektný názor. Aj ja som taká matka, neochotná. Mám 6,5 ročnú dcéru, ktorá musí povysávať, myčku vyprázdniť a tiež si musí niečo na jedlo pripraviť, aj do práčky kopu prádla dať .... a som za to odsudzovaná. Ale ja nepopustím. Pohodlnosť mi to nedá. Ale do školy ju vozím. Chodím v sobotu od 10,00-13,00 na angličtinu, s cestou o hodinu viac. Moje kamarátky sú z toho pobúrené, že by som mala pracovať v domácnosti. Našťastie môj muž má pre toto pochopenie a v sobotu navarí a dcéra urobí čo jej ráno naplánujem. Dúfam, že bude z tohto profitovať... pekný advent Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stejně za nás náš život nikdo neodžije, tak proč si ho nezařídit podle sebe, ne? Držím palce!

      Vymazat
  3. Hurá, nejsem v tom sama. Jen mě někdy ta samostatnost točí. To když si myslí, že mě nemusí poslouchat vůbec.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Hurá, nejsem v tom sama. Jen mě někdy ta samostatnost točí. To když si myslí, že mě nemusí poslouchat vůbec.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím taky bojuju. Často jsem nejnemožnější ze všech!

      Vymazat
  5. Proč mi tak často mluvíte z duše???? :o)))) Ted' trošku odbočím.....kdysi jste se ptala,zda není nějaká kniha o vánočních ozdobách. Je a mají ji v muzeu skla a bižuterie v Jablonci v eshopu. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji mám! Je to jedna z mála (ze dvou), které jsem na našem trhu objevila. Ale díky za tip!

      Vymazat
  6. Super, neschopné matky mají konečně výmluvu proč je super, že jsou neschopné. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak si z toho nic nedělejte. Třeba zase tolik neschopná nejste. Určitě aspoň něco umíte. Třeba výborně psát anonymy :)

      Vymazat
    2. Anonymni, a existuje niekde nejaka norma, ktora presne definuje, kto je neschopna matka?
      Zaujimalo by ma aj, ci existuje v takejto miere diskusia na tema neschopny otec. Alebo s otcom sa nepocita pri vymenovavani toho, co by mal alebo nemal dosiahnut pri vyhove? Preco ma byt iba matka ta schopna, ktora uvari, vyperie, vyzehli, skoci do prace, uprace barak, pozbiera bordel po detoch, tvori, ma byt pozorna, so schopnostou vypocut, vzdy trpezliva, atd. atd.
      Kata

      Vymazat
  7. Když vidím často třicetileté ,,děti" jak se o ně stará maminka, tak mi to připadá dost divné (slabě řečeno). Hrdě se hlásím k matkám, které jsou neschopné, zlé a trdé (podle některých jiných matek). A jsem pyšná na své dcery, které jsou díky tomu samostatné a nebojí se prosadit. Hurá! Teď nám zbývá doma desetiletý syn, to je teprve BOJ!
    Andrea

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. 17.letý syn. Moudro samo. "Vynes odpadky,prosím." "To ale nejsou jenom moje odpadky. Určitě jsem toho tolik nevyprodukoval."
    I ten odpadkový koš je uklizenější než jeho taška do školy. Propisky nepřežijí dlouho,hlodá jako veverka. Změť papírů na dně.
    Bojuju intenzivně,dlouhodobě prohrávám.

    OdpovědětVymazat
  10. Lucie, chtěla bych to umět...
    Chtěla bych, aby toho syn uměl víc, až já nebudu a nevím, zda bude mít asistenta, který mu pomůže s běžnámi pracemi, aby chodil v čistém, najedl se, umyl... či zda bude samostatnější a šikovnější...

    Mámy, ženské, s opičí láskou - to co se vám teď zdá k odsouzení, je ta nejlepší škola, jak děcka naučit, aby uměly být samy, až mámy nebudou...
    Mě ta moje např. nepustila x let do kuchyně, nervozní, že se jí tam pletu, že nadrobím nakapu na podlahu atd...a vařit mě naučila až skoro býv.tchyně.
    Magda

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj, čtu tvůj blog se svojí chotí už dlouho a tak nějak se mě toto téma týká. Tedy aby bylo pochopeno...z druhé strany barikády. Absolutně neuznávám dnešní trend zbytečného piplání dětí, ale! Má to svoji hranici. Mohlo by se Vám taky všem co takto smýšlíte stát to, co se stalo osobně mně. Díky absenci zdravé pozornosti, neplést si přehnanou chorobnou obavu a starostlivost o dítě, Vás dítě nebude vůbec potřebovat, se vším si poradí samo a až budete staří a budete vyžadovat jeho pozornost, budete zkrátka pro něj cizí lidé. Se starostlivostí se spojuje totiž láska k dětem. Tu dítě cítí skrze pozornost o svoji osobu. Pokud se se vším musí v životě poprat samo, zůstanete pro něj v lepším případě nepotřební i do budoucna. Abych byl pochopen, není to stav materiálního zabezpečení, ale duševní prolnutí milující rodič+dítě. Nechápu lidi, kteří si pořídí dítě a pak ho nechají díky svému nezájmu nebo lenosti nebo budování vlastní kariery růst jako klacek v lese.
    To jenom tak pro úvahu, z pohledu dítěte v dospělosti.
    Ivan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za krásný příspěvek, máte pravdu. To naštěstí u nás nehrozí. My se celá rodina milujeme až za hrob. A pořád si říkáme, jaký máme štěstí, že na sebe všichni tak slyšíme.

      Vymazat