Sdílená intimita

Pořád něco hledáme. Kupujeme třetí zubní pastu, první dvě nemůžeme najít. V noci jsem z postele seskočila na tašku s kosmetikou a rozšlápla si pudr a stíny. Nevadí, stejně se tady ani nedívám do zrcadla. V karavanu pořád narážíme buď do sebe nebo do vestavěného nábytku, nemůžeme se nějak srovnat. Nikdo nevrací věci na stejné místo, údajně proto, že si nepamatuje, odkud je vzal.

Do 200 m vzdálené umývárny jezdí I. na kole, S. na koloběžce a já chodím pěšky. Jsou tam takové buňky sprcha - wc - umývadlo a člověk si může vybrat, co použije. S čistotou je to trochu problém, ale personál s gumovými rukavicemi a rouškou na obličeji je několikrát denně vystříkává hadicí. Je slast jít do vystříkaného, jinak musím přiznat, že se dost ekluju. Kdybych ženy soudila podle zdejších toalet, tak jsme prasátka. Jen jednou se mi poštěstilo jít do dámské sprchy po gayovi v puntíkatém županu - a to jsem si libovala. Ta čistota a vůně!

Opouštíme tábor a jedeme lodí do Benátek. Máme to za rohem.
Dáváme si sofistikovaný rybí oběd v tiché uličce v centru, kam chodí místní. Žádné menu turistico, ale speciality, které neznáme. Konečně pořádný zážitek. To si radši nekoupím tu úžasnou kabelku v protější výloze, ale chci vědět, co se tu vaří a jí.









Do karavanu se vracíme večer a spočítáme si, že za pronájem auta a kempu dáme tolik, že bychom měli romantický pokojík přímo v Benátkách. A nemuseli bysme několikrát denně sprintovat 200 metrů na záchod, protože I. nám dovolil v autě chodit jen na malou.
Největší problém mám se sdílenou intimitou, ať už se zavřu v umývárně nebo karavanu, pořád mám pocit, že big brother mě sleduje. Hodně čtu, vzala jsem si s sebou samé psycho, to se výborně hodí! Zítra tu zůstanu sama, protože I+S chtějí jet na výlet na skútru. Já zůstanu v táboře a budu si číst. Mohla bych jít sice na pláž, která je pár desítek metrů od nás, ale moře je špinavé a lidí víc než na Jižáku. Vůbec mě to neláká. Proč jezdím na dovolenou v létě k moři, když se nerada koupu s cizími lidmi a nesnáším slunce, je pro mě samotnou záhada.

10 komentářů:

  1. S tim sluncem, morem, sdilenim hromadnych umyvaren a kde cim hromadnym a prelidnenym to mam stejne... Luci ty patris na sever...

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý večer, úplně s Vámi soucítím. Mám to stejně, ale naštěstí máme už vytypovaná místa v Chorvatsku, kam jezdíme v půlce června a která jsou poloprázdná a o víkendech se necháváme vozit na prázdné pláže loďkou, prostě co nejdál od lidí:-). Ale k Itálii. Do letošního roku jsem byla přesvědčena, že Bibione nikdy, že to bych nedala, ale dostali jsme nabídku ve školce, jet jako první turnus v půli května jen za cenu dopravy a syn strašně žebral, že by tam moc chtěl. Riskla jsem to, přemluvila jsem švagrovou (má syna a dceru) abych v tom nebyla sama a 15 května jsme vyrazili poloprázdným autobusem (každý měl pro sebe dvojsedadlo, děti na nich ležely a celou noc prospaly), Vyklubala se z toho perfektní dovolená. Bibione bylo poloprázdné, v restauracích místo,takže rychlá obsluha, plážový servis jsme měli do šesté řady a před námi nebyl nikdo a napravo a nalevo deset metrů taky. Počasí jsme prý měli nejhorší za posledních pár let, ale přesto jsme se z 8 dnů 4 dny koupali od rána do večera v teplém moři (opravdu teplém), 1 den jsme u moře byli, ale nebylo na koupání, 1 den nám propršel a dva dny jsme se toulali po Bibione. Bylo to bezvadné. Takže teď pro změnu říkám, že pokud Bibione, tak jedině v květnu:-). Omlouvám se za dlouhý příspěvek. Mějte se krásně
    Jiřina

    OdpovědětVymazat
  3. Hmmmm...to jídlo vypadá úžasně. A nacpaný kemp je fakt mazec...zvláštˇ,když si chce člověk odpočinout od lidí :o)))))
    Už se těším na další příspěvek.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie prosím napište a vydejte knihu fejetonů na téma cestování a výchova. Ihned beru 50ks abych měla i pro případná vnoučata. Už se těším na další karavan story. Díky díky díky Eva

    OdpovědětVymazat
  5. Moc ráda si čtu Tvůj blog....je psaný s lehkostí, vtipem a konfrontací s každodenní realitou... Vždycky se parádně pobavím a taky najdu kus životní pravdy...Držím palce a těším se na další články...:)) Mirka

    OdpovědětVymazat
  6. Sorry , ale dobře se bavím.......střet skutečnosti a snu..někdy nepředstavitelný rozdíl!

    Vás to neskolí a ještě to použijete ve svý prácí, přinejmenším, jako dobrou inspiraci..........


    Cestujte, piště a blogujte! Je nám s Vámi fajn!

    OdpovědětVymazat
  7. Radu ctu Vase poznatky ze zivota. Mam stejny sen o obytnem aute jako Vase dcera, ale pri cteni o cestovani s nim se sen NIKDY nesplni. To musi byt hruza byt v oblezeni jinych lidi, to fakt nemam rada. Misa

    OdpovědětVymazat
  8. Detto...a som rada, že vidím ohoz :-) , dosť ma zaujímal štýl halenia sa.... doteraz som videla len domáce nohavice na písanie :-), a je inšpiratívny !

    OdpovědětVymazat
  9. Ech, do obřího kempu bych nejela ani za zlatý prase. Ani za hezkou kabellku z výlohy :)
    Radši spát v lese pod širákem, třeba v Itálii. Jde to, i když se místo hodně špatně hledá, to jsem zažila.
    A jestli cenově je hotýlek srovnatelný s kempem a karavanem ... to zjištění by mě hodně zkrouhlo a naštvalo, těžko bych si pak hledala nějaký světlý bod.

    OdpovědětVymazat