neděle 6. září 2015

Hledání a ztráty



pátek

Ztratila se i druhá utěrka.
A Stele celá taška se spodním prádlem. Hrabeme v policích jak hraboši a nemůžeme najít.

Neschnou nám ručníky. Nemáme totiž prádelní šňůru, kterou bysme natáhli kolem dokola příbytku jako všichni ostatní. Nejvíc mi to tady připomíná pionýrský tábor. Rozhodli jsme se, že tu vůbec nebudeme vařit. Jo, jsme mastňáci, žádný trampové nebo kempeři. Nestydím se za to. Mám týden dovolené a nechci v zemi úžasných dobrot jako jsou spaghetti aglio olio peperoncino atd. jíst rozvařené špagáty s kečupem. Ráno si vozíme čerstvý pečivo a večer odjíždíme na kolech na večeři. Kdybych měla zůstat jenom v táboře, tak ani nevím, že jsme v Itálii.

Koupila jsem si větší smetáčkovač na tyči. Okolní ženy mě inspirovaly. Jde s ním moc hezky zametat a člověk se nemusí hrbit. Budu mít bezva suvenýr z dovolené.

Když jsme se vrátili z večeře, měli jsme krásně seřazené židle pod přístřeškem a složené ty neschnoucí ručníky na židli. Německý soused nám to srovnal, měl prý o nás strach, protože v táboře probíhal plošný postřik proti komárům. Všichni jsou na nás moc milí. Nicméně přeživší komáři se asi nastěhovali do našeho karavanu a celou noc nás žerou a žerou. Nejvíc jim chutná můj zadek. Ráno mám tolik lívanců, že se nemůžu ani pořádně posadit. 

Nicméně Stele se tu moc líbí.
Raduju se, že není kyselá po své matce.

Zítra poslední den, pak ještě Rakousko.
Konec dovolené se blíží. Hurá!

2 komentáře:

  1. Snad ani Dallas nebyl tak zajímavej, jako vaše zážitky z karavanu! Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uff. Nic proti, ale to mrkaci oko je strasidelny...

      Vymazat