neděle 14. června 2015

Mlask

Dnešním příspěvkem chci dokumentovat, že když na něco nemáte talent, tak ho prostě nepřemluvíte.
Kuchařka Dity P. je úžasná, čtu si teda hlavně ty její příběhy, má tam vyfocený svůj panelákový byt, ve kterém kdysi s rodiči bydlela. Netušila jsem, že ten byt znám, od osmdesátých let jsem si totiž kupovala časopis Domov a Bydlení, nic jiného tu nevycházelo. Trafikantka mi je schovávala pod pult, protože jí vždycky přišlo jen strašně málo výtisků.

Na tyhle staré časopisy nedám dopustit, protože v nich byly prezentovány opravdu zajímavé a na tu dobu výjimečné byty - zejména výtvarníků, spisovatelů, atd.
Tuším, že byt rodičů Dity P. měl titulek Chata na sídlišti. Ale možná se pletu.
Dnes je všude interiérů přehršel, ale pokud se nejedná opravdu o zajímavou architekturu a není zde ani stopa po lidech, kteří tu žijí, pak mě takové bydlení nezajímá. Zajímám se o lidi, ne místnosti a věci. Proto mi tak leze krkem ta opěvovaná skandinávská kombinace bílá - šedá - dřevo, která už taky začíná být jako přes kopírák - navíc se stejnými doplňky. Takových bytů je plný internet a většinou tu není žádná otisk majitelů. Zřejmě tu žijí univerzální lidi, ovšem se vkusem.

 

Ale k tomu vaření, resp. pečení.
Upekla jsem rebarborové řezy Dity P. Mojí specialitou je, že nikdy nedosáhnu správné konzistence, vždycky se mi to nějak vylije, i když nechávám péct dýl, než je psáno v receptu.
Kdyby měla přijít návštěva, tak to dám do skleniček, na to šlehačku ... a jaká budu.
Bez návštěvy jsme to ovšem slupli ještě skoro z hrnce.
Fakt dobrý to bylo.

Možná bych mohla péct pro slepce.

20 komentářů:

  1. Barevný mlask, co jsem dnes spáchala já, by čichově odhalil i slepec.
    Kolíkama jsem si vytunila pečící papír v pekáči, nalila těsto.
    Šup do trouby, volá dítě z vany....

    ...

    Ps. Kolíky byly plastové (modré zelené a oranžový)
    Jdu čistit.
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, já Vás dorazím.
      My jsme barevná domácnost.
      V kojícím nevyspalém řvoucím období, kdy začaly příkrmy - jsem se stala pyšnou majitelkou miniEty mixéru.
      V pyžamu, s účesem jako The Cure, jsem do mixéru hodila mrkev a bramboru, opřela čelo o linku a jedním rozlepeným okem a půlkou mozku sledovala děj...
      .........žlutá.........brambora.........
      .........oranžová.........mrkev..........
      MODRÁ?????????????!!!!!!!!!!
      ŽLUTÁ ORANŽOVÁ MODRÁ
      ŽLUTÁ ORANŽOVÁ MODRÁ

      ....já nesundala ty plastové kryty z nožů....
      do toho se motala kolem skorotchyně, co se vypravovala do práce.
      Dodnes nevím, zda to viděla. Kryla jsem to tělem.
      Magda
      (ps. syn žije)

      Vymazat
    2. Diky! Momentalne jsem 3 rok na materske tak aspon vim na co si davat pozor:-)

      Vymazat
    3. Diky! Momentalne jsem 3 rok na materske tak aspon vim na co si davat pozor:-)

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
  2. Tato kuchařská nedokonalost:-), je vlastně velkým kladem, obzvláště, když je tak vtipně a s nadhledem popsaná:-) Bravo oběma, moc jste mě pobavily!!!
    Prostě nikdo není dokonalý;-) Naštěstí..

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Lucie,
    musím vám to už konečně napsat, podle mě jste úžasná a úplně nejradši vás mám, když pečete! :-)
    Pa, Lucie.

    OdpovědětVymazat
  4. Lu, hlavně , že chutná! A zase umíš něco jiného, co třeba zdatné pekařky nedokážou. A i snaha se cení! Jsi náhodou dobrá, jen se koukni nějaký rok zpět na svůj příspěvek s pečením. Ten vypadal jinak, než ten dnešní. Ten dnešní vypadá velmi dobře. A tady v Irsku se takto dezert i podává, Apple crumble se jmenuje a je to jen strouhanka s cukrem pokapaná máslem , na ní jablka na vaření na kostky nakrájená a navrh strouhanka opět. Zapeče se to, podává s teplým řídkým vanilkovým pudinkem přelité a kopcem šlehačky. A vypadá to úplně stejně jako Tvůj dnešní koláč.

    OdpovědětVymazat
  5. Já vždycky říkám - důležité je jak to chutná a ne jak to vypadá, ale jsou lidé tvrdící, že jíme i očima :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nemám byt plný starožitností, nebo věcí z antikvariátu a přesto si nepřipadám jako univerzální člověk.

    OdpovědětVymazat
  7. Stále nad tým uvažujem, prečo viac píšem do komentov, ako do príspevkov na môj blog.
    Možno preto,že mi stačí len vizuálne stvárnenie môjho bývania, žitia na blogu, lebo ma to posúva smerom k ďaľšiemu fungovaniu tu, v domácnosti, vo všedný deň, takže si s tým robím takú každodennú službu....aby som sa z toho tu nezbláznila......ale..
    ...fotky nášho bývania, taký vizuál, spätná väzba..... mi pomáhajú uvidieť, čo a ako ešte pretvoriť - to ma baví,je to pre mňa tvorivá práca,a je to isté zadosťučinenie a harmonizovanie v mojom živote .... samozrejme ako protiváha toho žitia s tak porušenými doma..., kde neplatí skoro nič v žiadnom leveli...a užijem si dosť chaosu, disharmónie a deštrukcie, ..tiež v každom leveli...a to nefotím, nemám potrebu a je to aj nefotiteľné...a teraz už môžem harmonizovať naplno..., vysvetlím ďalej
    Tiež som si od osemdesiatych rokov kupovala tie isté časopisy,veľmi som ich mala rada, a mala som rada tú atmosféru v bytoch...vnímať z nich tých ľudí, sociálne som sa ,, vyžila ,, akoby.....a tá Chata na sídlisku... mi je tak povedomá, stačilo by trochu a spomeniem si :-)
    Škoda, že mi tie časopisy ľudia nevrátili...a ešte sťahovania, k tomu....Bydlení malo kedysi aj ten malý formát A5 :-)
    Keď som cez Marianne Bydlení objavila blog Janeathome...znovu sa mi otvoril tento ,, nasávací ,, priestor :-),...a tiež mi chýba viac takých originálne utváraných bývaní...a tiež s tým bielosivým trendom v sebe bojujem, aj v pripomienkach na blogu......pre neho som už dostala aj tak zamietavý názor na naše bývanie, pre ten náš nepretretý, prírodný interiér, že som ani nechcela svoj blog, bolelo to ,veľmi, a preto len naznačujem, poodhaľujem, zatiaľ je kritérium nestratiť vnútorný pokoj...., pritom má naše bývanie príbeh..., neprišli sme k nemu ako k hotovému produktu od architekta ! A ten príbeh je pre mňa najviac, a je mimo trendov a je viac ako styling nášho domova... !!!
    A ešte veta, ktorá vystihuje prečo to čo vidno, nemusí odrážať, to čo žijeme....
    ,, Slasť pomáha zabúdať, bolesť vedie k nádeji ,, / z jednej detektívky :-.) /.....dávala som si v mojom živote pozor, aby ma slasť a uspokojenie z rôznych príjemných činnosti / čítanie, filmy, hobby, šport, príroda, výlety..- preto to slovo AKOBY..../ a zo spoločnosti príjemných a zaujímavých ľudí / ... putá, ktoré tak lákali k úniku.../, neodviedli od žitia s mojimi....bolesť ma robila bdelou a otvorenou na bytostné riešenia, nie tie AKOBY .. /no a na tú bolesť, ktorá ma udržovala v nádeji, teda otvorenú na ,,život v tomto neživote ,, zaberalo aj tak len jedno....../
    ...z toho teda vyplýva, že aj našimi životmi prešli tony zaujímavých kníh a a iných zážitkových polahôd....aj keď to blog možno neodráža...
    :-)))

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Lucie, čtu si u vás ráda, ani nekomentuji, vždy se pobavím nad vaším nadhledem. Jsem sice starší, už mám malá vnoučátka.
    Časopisy Domov, pak Pěkné bydlení jsem kupovala hodně dlouho a ještě jich je kupa uložená. Ano, český člověk si uměl poradit, být kreativní, jak se říká uvařit z vody nebo za málo peněz hodně muziky. Krásně, nápaditě, vymakané byty byly doboru inspirací. Pak se snad všichni mladí zbláznili do Ikey a severského stylu, samý Jysk ap. Neodsuzuji tyto kšefty, nějaký doplněk také koupím, ale proč proboha vše od hrnečků po postel a lampičky a lucerničky a plechová srdíčka, na vánoce sobíci (já raději staré vánoční ozdoby, které jako vy sbírám, keramiku). Také preferuji české výrobce - obývák mám Jitonu, židleTon. Potěšil mě u vás příspěvek o Pleasu, u nás ještě prodejna Jitexu kde nakupuji, pěkná trika, tílka, pruhované šaty.
    Zdravím moc.
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
  9. Váš koláč vypadá tak rustikálně...úplně slintám..mrknu dnes do Alberta jestli nemaj rebarboru.... a k tomu severskému designu, co zachvátil české blogy v minulých pár letech: měla jsem z toho z počátku úplný !mindrák! , že já svůj dům a místnosti nemám jako tak slité v jeden uhlazený koncept a tak kompaktní, a i když se snažím na fotku něco nastylizovat, vždy se tam něco omylem objeví, co vůbec nezapadá: tamhle nevhodná barva huňaté manželem milované deky, tamhle stará plastová bedna, ve které manžel nanosil třísky ke krbu, aby pěkně vyschly a snadno se zatápělo, v kuchyni nesourodá změť vařeček a míchaček a nevím čeho....misky od mámy a po tchýni a hrnky, co se líbily holkám a taky co jsem koupila v Ikea...atd. atd.. ale kašlu na to, já mám svoje bydlení ráda..dlouho jsem si ho skládala a sbírala a jsem v něm , a myslím my všichni, spokojení...a vo to go.....
    zatápělo...,

    OdpovědětVymazat
  10. Lucie, péci pro slepce, to jste mne pobavila... Málokdy mám designový kousek, ale pokaždé to chutná a to je důležité. Kuchařku jsem si dneska taky koupila, ale ještě je v igelitovém obalu. Přemýšlím, zda si ji vzít večer do postele, ale to mně asi bude kručet v bříše... Eva

    OdpovědětVymazat
  11. Jsem se opět dobře pobavila. Perfektní od A až po Z. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Lucko,
    i snaha se cení! :o))) Důležité je, že to chutnalo. Každý nemusí být kuchařem. No bóže.
    Krásné dny
    Katka ze ZEMĚ ZA DUHOU ♥

    OdpovědětVymazat
  13. nLucie, uprimne jsem se zasmala :-) protoze ja jsem v kuchyni to, cemu se u nas rika "babrok" :-) nadelam strasnyho neporadku- bezne vsechno od mouky, oleje, testa, kremu- ja taky :D a krom toho jsem velmi "sikovna"- na mistni chirurgicke pohotovosti uz me znaji- rozdrcena patni kost kvuli fritaku (skakala jsem ze zidle, ktera mi podjela, nechtela jsem, at se olej vylije, ehm, byla jsem v 8.mesici tehotenstvi a Dr se ptal, kde mam ty rizky, co jsem chtela smazit, ze on jeste neobjedval :D ) , spalena dlan s priskvarkem jablek a drobenky (nevim proc me napadlo zkusit dlani, jestli ten kolac uz je upeceny- bezne do nej picham spejli...kolac upeceny byl :D ), bezne spalene predlokti, sotva strcim plech do trouby, rozseknuty ukazovacek od tycoveho mixeru (chtela jsem vystourat zbytek testa a podvedome ten mixer druhou rukou zapnula, noze se zastavily az o kost) a naposledy polita ruka vrouci mareladou (netrefila jsem se do sklenicky, kterou jsem v te ruce drzela)....
    ale podle okoli varim dobre a lepsim se a predvadim veci, o kterych netusili, ze zvladnu...no, to ja taky ne :D

    OdpovědětVymazat