Teď něco ze života





V oddělení kuchařek jsme byli jen dva: starší pán a já.
"Mohla byste mi poradit, jakou mám koupit manželce kuchařku?"
"Ježíšmarjá, to po mně nechtějte, já nesnáším vaření."
"Proč si teda tu knihu kupujete?"
"To je pro mýho muže k narozeninám."
"Pro chlapa?! Já bych byl šíleně naštvanej, kdybych dostal kuchařku."
"To já taky."

Kuchařky vybírám podle receptů. Tyhle se mi líbily. Ale strašně jsem bojovala s tou otřesnou obálkou - proč má tak strašidelný font písma?! Objevuje se i uvnitř. Hodně mi to kazí dojem. Na výběr jsem měla i designově krásně zpracované knihy dvou food blogerek - ale tam se mi nelíbily recepty. Málo chlapské. Na půl dne stání v kuchyni. Moc různých surovin a koření. Takže i příliš běhání po obchodech. Proto Lenka Požárová, kterou už dlouho obdivuji jako osobnost, zvítězila. Ale s tím kudrlinkovým písmem mám problém pořád. Co ji to jenom napadlo?



Iva Hercíková z antikvariátu - poslední kniha, kterou jsem od ní ještě nečetla. A nic nového už si ani nepřečtu. Zemřela před pár lety. Moje srdeční liberecká záležitost.

Co se týče beletrie, knihy vybírám tak, že je otevřu a když zjistím, že čtu sama sebe, tak nekoupím. Prostě neobjevný střední proud. Toho je většina. Někdy celkem dobrý příběh, ale věty tak neobjevné a nenápadité ... nevzrušují mě číst.

Teď něco ze života je něco mezi deníkem, zápisníkem a vzpomínkami literární historičky, kterou vůbec neznám, ale už kdysi jsem si tenhle titul poznamenala. Až teď jsem se s ním setkala v reálu.
Ke koupi mě přesvědčil tenhle náhodný odstavec:





14 komentářů:

  1. Já bych podle obálky té kuchařky vůbec nečekala, že v ní budou recepty :) Ani Menu podle Koko by neprošlo?

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,
    kuchařek mám doma hodně, v poslední době si je už raději půjčuji v knihovně, protože nekupuji zajíce v pytli. Moc se mi líbila a pro muže je hodně použitelná Kuchařka pro mého muže od Veroniky Zemanové. Menu podle Koko mám právě doma, nezaujala mě. Krásnou knihou, cestopisem s recepty, je Příběh opravdové vášně Blanky Milfaitové, mám ji také půjčenou, je nabitá pozitivní energií, zajímavými texty, krásnými fotografiemi. Možná, že se nákupu neubráním.
    Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně Milfaitová přijde ufňukaná a zbytečně sebelítostná. Teda alespoň na prvních stránkách, víc jsem tomu nedala. Koko teda nemá smysl?:) Já ji znám jenom ze streamu :)

      Vymazat
    2. Holky zlaté, vůbec nevím, o čem je řeč. Koko mi asociuje akorát Kokořín.

      Vymazat
  3. Teda, to zní dobře. Po Haklovi nějak nemůžu najít nic, co by mě bavilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hakl alias Beneš už taky dělá do kuchařek? Václav

      Vymazat
    2. Sonička jistě myslela paní Blažíčkovou. To by, myslím, šlo.

      Vymazat
  4. No teda co to s tim jehnecim delaji ?citron -skorice prece kazdy vi ze jehneci - skopove na cesneku ,rozmarynu a cervenem vine pomalu pecene to je to prave .Vino - kvalitni se dave v pomeru jedne sklenka pod maso a jedna do sebe hi hi hi .Ale ted vazne s tim citronem a skorici to zni zajimave.

    OdpovědětVymazat
  5. Výběr knih i kuchařek je individuální, prostě každému se líbí něco jiného. Hodně jsem už toho navařila i dobrého pojedla, doma se dost často vracím ke kuchařce Poklady klasické české kuchyně /R.Vaněk/, další dvě od stejného autora mám taky, ale ta první je nejlepší. Dcera ještě hodně vaří podle Kuchařky pro dceru a Deníku Dity P. V knihovně jsem neodolala Julii Child a jejímu Umění francouzské kuchyně, kniha vyšla nedávno. Film s Meryl Streep je mým oblíbeným, "kuchařské" filmy jsou relaxační.
    Paní Blanku Milfaitovou neznám, ale moc jí fandím, občas si čtu její blog, i vítěznou marmeládu jsem ochutnala, byla výborná. Knížka je myslím taky.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  6. Kuchařku Lenky Požárové mám také a vařím podle ní poslední dva měsíce často. Oceňuji, že recepty jsou v podstatě jednoduché na přípravu a moc dobré. Vždy to klapne :).

    OdpovědětVymazat
  7. Rady mladému muži od Ivy Hercíkové mám moc ráda. Jako i další knihy od Ivy jako je Hester, Pět holek na krku, Dám si to ještě jednou, Klára, holub růžový... Její konec života, jak ho popsala nejdříve ve své povídce a pak ho precizně provedla, mi dodnes náhání husí kůži...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud to není drb, tak jí první pokus nevyšel, pak o tom napsala knížku - a druhý už bohužel vyšel. Smutný.

      Vymazat
  8. Vcera v noci mi napadlo sa opytat nie na nejaku kucharku,ale z tych knih pre ...opytat sa na Kvetu Legatovu,jej knihy Zelary a Jozova Hanule mi ,,prevratili ,,zivot...dokonca som niektore state citala detom,vtedy v predskolskom veku,....a pre nas zacinajuce v kazdej etape zivota :) stale zrelsie a zrelsie.... je nesmierne inspirujuce,ze debutovala pre verejnost tusim v osemdesiatke ?!? ! Pekne pozdravujem v tento jarny cas!

    OdpovědětVymazat