Takový normální víkend
Kvůli čtyřem dnům v Amsterdamu jsem nabrala velké psací zpoždění.
Na víkend rodina radši odjela na Lipno, abych měla klid.
Zítra ráno si nakoupím na trhu jídlo a pak až do neděle večer nevstanu od pc.
Těším se na to, přestože vím, jak budu v neděli v deset večer vypadat.
Blázen.
Chceš design? Tak trp!
Asi takhle:
První večer jsme si mysleli, že to prostě nedáme.
Design hotelu famózní, pokoj nás ohromil taky. O tom žádná.
První večer jsme si mysleli, že to prostě nedáme.
Design hotelu famózní, pokoj nás ohromil taky. O tom žádná.
Restaurace se nachází v posledním patře a je z ní panoramatický výhled po Amsterdamu. Vaří skvěle! Ovšem v půl jedenácté večer se stoly odsunou stranou a restaurace se změní v taneční parket. Do pěti do rána.
Tančit se nám nechtělo, takže jsme šli spát.
V ten moment jsme zjistili, že hotelu chybí hlavně jakékoli izolace. Což mého muže, stavaře, uvedlo v částečné šílenství. Slyšeli jsme každé (nejen) slovo z vedlejšího pokoje a komunikovaly spolu také záchodové mísy. V řadě nad sebou.
Do/ z postele se leze po čtyřech, což jsem nezáviděla hlavně pokojským. Aby ustlaly, musely si snad lehnout. Ale zase tomu úklidu tolik nedaly, protože (špatně udělaná) betonová podlaha se nedala jakkoli vytřít, takže jsme jasně viděli, jaké vlasy měli hosté před námi.
Sprcha byla s wc v jedné komůrce, spolu se sebou jste osprchovali i záchod. Toaletní papír se nacházel vlevo za záchodem, takže bez křeče na něj prostě nešlo dosáhnout.
Skříň nebyla v pokoji vůbec žádná, ani jediný háček (na ručník či na cokoli jiného).
A na noc kvůli všudypřítomným zvukům ideálně špunty do uší!
... potud vyprávění praktické ženy.
Ale!
Atmosféra - prostě bomba.
Mysleli jsme, že jsme se omylem ocitli v hotelu mladých pařičů, kteří nedělají nic jiného, než hulí trávu (mimochodem tráva byla cítit úplně všude - na lodi, v kavárnách, před univerzitou, při chůzi i jízdě na kole). U snídaně (to už se stoly z párty zase vrátily na původní místo) jsme zjistili, že tu jsou i lidé starší až staří, jenom jsou prostě daleko víc nonkonformní než my.
Takže jsme setřásli konvence (šlo to ztuha) a začali jsme si užívat.
Fakt jsme se bavili, když k poslední snídani jsme si mohli vybrat buď suchý chleba nebo žádný (pokud bysme bývali zaváhali). Ale zato bylo kafe a džus. Po chvíli už ani to. Ale přinesli marmeládu. O půl hodiny později i máslo ... kupodivu se vůbec nikdo nerozčiloval, i když za deset éček na osobu se možná dalo čekat víc.
Shrnuto, podtrženo:
Amsterdam nás nadchnul.
Atmosféra, muzea, kavárny, lidi, kola ... paráda.
Vášeň, letos poprvé
Tentokrát jsem byla v dražení úspěšnější.
Povedlo se mi vydražit 5 ze 6 ozdob jedné sběratelky. Jsou to šedesátá léta a jedna ozdoba je úplný skvost - ta bych řekla, že je ještě starší. Ruční práce, 100% stav, nádhera.
Balík mi doma ležel už od včera, ale nebyla náladička si ho rozbalit.
Na to já potřebuju atmosféru.
Teď už všichni šli spát, oheň hoří, užívám si to.
Ozdoby jsou moje vášeň, už si ani nedokážu vzpomenout, kdy jsem jim propadla.
Povedlo se mi vydražit 5 ze 6 ozdob jedné sběratelky. Jsou to šedesátá léta a jedna ozdoba je úplný skvost - ta bych řekla, že je ještě starší. Ruční práce, 100% stav, nádhera.
Balík mi doma ležel už od včera, ale nebyla náladička si ho rozbalit.
Na to já potřebuju atmosféru.
Teď už všichni šli spát, oheň hoří, užívám si to.
Ozdoby jsou moje vášeň, už si ani nedokážu vzpomenout, kdy jsem jim propadla.
Dnes ráno
Neb jsem nedbala pokynů svého zubaře a místo odpočinku jsem zatěžovala organismus prací na zahradě, tak už dva dny trpím a chodím s ledem na tváři.
Za všechno může zahradník!
Zase se nedostavil a já se na tu spoušť prostě nemohla dívat. Už mě ani nemrzí, že mu dlužím peníze za dva roky zpátky, mám vztek!
Zítra velká porada v ateliéru, pozítří vyndání stehů, umístění zvířat a Stely (každý do jiné domácnosti) a v sobotu odlet do Amsterodamu.
Mezitím ještě aspoň 40 stran textu.
A to bychom měli zvýšit rychlost psaní (tedy hlavně odevzdávání scénářů).
Kolegyně Magdaléna nás přirovnává k dělníkům na plantáži bavlny.
Já si myslím, že jsme na tom o trochu líp. Mně by vadilo, že na mě furt praží slunce.
Tak do psaní!
Včerejší bilance
20 napsaných stran
4 hodiny u zubaře
5 anestezií
4 auliny proti bolesti
2 prášky na spaní
Migréna včera už zase začala vystrkovat rohy.
Takže auliny.
MUDr. je i můj odborný poradce pro seriál, takže pořád něco řešíme.
Dnes jenom scénář.
S Amandou se přetlačujeme o mé pracovní místo.
Máme víkend jen samy pro sebe.
4 hodiny u zubaře
5 anestezií
4 auliny proti bolesti
2 prášky na spaní
Migréna včera už zase začala vystrkovat rohy.
Takže auliny.
Zubař říkal, že může souviset i se špatně udělanými korunkami, které mi předělává, de facto mi opravuje a sjednocuje celý chrup. Včera mi tahal osmičku a necítila jsem vůbec nic. Plus další zákroky. Jela jsem domů jak znovuzrozená a rovnou psala. V noci trochu bolest, tak jsem ji zahnala práškem na spaní.
A teď zatím úplně dobrý.MUDr. je i můj odborný poradce pro seriál, takže pořád něco řešíme.
Včera např. to, proč i dětské výplně jsou tak drahé. Pojišťovna platí 6 minut práce - a to se mudr. nestihne s pacientem ani seznámit. Takže pokud chcete, aby dítě mělo odpovídající péči a kvalitu, doplatíte cca další půlhodinu jeho práce.
Pořád ale je osvěta mizerná, když i herci, co hrají stomatology, se ptají, co je mezizubní kartáček a na dentální hygieně nikdy nebyli. To mě dost šokovalo.
Dnes jenom scénář.
S Amandou se přetlačujeme o mé pracovní místo.
Máme víkend jen samy pro sebe.
Den končí, já začínám pracovat
Dnes migréna.
Sviňa.
Sviňa.
V poledne jsem se vypotácela z postele, abych stihla schůzku s hercem. Ještě před Vinohradským divadlem jsem zvracela do křoví, ale snad jsem to nějak ustála. Moc si z toho sice nepamatuju, byla jsem šťastná, že jsem nemusela bez vysvětlení zdrhnout.
Vždycky, když nechci vypadat jako idiotka, tak mi něco vstoupí do cesty a já musím ze svých nároků slevit. Tentokrát mi stačilo, že jsem tam prostě byla. Vyslechla jsem si nějaké požadavky a odkývala je. Vlak, pak postel.
Až teď jsem schopná něco dělat. Takže psát.
Tahle písnička se mi neomrzela ani za rok.
Má téměř 8 milionů přehrání.
Tady link na trochu jiné provedení.
Bohužel mi nejde zkopírovat i s videem, na stejné adrese je deset úplně jiných věcí.
Vám dobrou noc, sobě dobré ráno.
Ranní kafe
... jsem si dopila až večer.
Mezitím jsem stihla dojet do Liberce pro nový pas, objala jsem otce svého i matku svou, snědla několik zákusků a zase zpátky domů. Spousta pracovních mailů, mezi nimi i jobovky, pak hezký rozhovor s hercem, který by mohl být nafoukaný a není. Zítra bude hůř, to mě čeká jiný rozhovor s jiným hercem. Ale hlavně už jsme zase v psacím maratonu.
Na tuhle chvíli jsem se těšila.
Pro dnešek dopsáno.
Reportážní fotky z dnešního večera.
Bez stylizace.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)