středa 17. září 2014

Umění kompromisu


Tento blog jsem kdysi začínala psát s představou, že vám přiblížím zákulisí psaní televizních filmů a seriálů. Velmi brzo jsem ale zjistila, že devadesát devět procent věcí říct nemůžu, protože bych porušila smlouvu. Chtěla jsem ukázat, že ne vždy je autor scénáře úplný hlupák, za jakého ho diváci mají. Psaní pro tv vyžaduje neskutečné umění kompromisu. Je to prostě zakázka. Přijdete s námětem, o kterém máte máte jasnou představu, a pokud dokážete na svou stranu strhnout všechny ředitele, co jen jich v každé televizi je, pak možná dostanete zelenou (nemyšlen alkohol). Začne se licitovat a po pár měsících jen zíráte, co vám z vaší představy zbylo.  

Už jsem zažila leccos, ale to, co jsme se s mojí spoluautorkou dozvěděly včera, opravdu přesahuje naše chápání. Nemůžu vám to pochopitelně napsat, ani nenaznačím. Jen vím, že budeme za úplné idiotky. Když se jedná o peníze, jde všechno ostatní stranou. Příběh a diváci jsou až na posledním místě. S touhle finanční (ne)logikou já se prostě nikdy nesmířím!


15 komentářů:

  1. Jak dobře podobné situace znám. S kolegyní (tu znáte, mě ne, nikdy jsem se pracovně nesešly) jsme jich zažily až nepříjemně moc. Na Váš blog jsem narazila víceméně náhodou, ale je to velmi živé připomenutí známých situací. Osobně jsem si dala na nějaký čas od seriálů "oddechový čas" u psaní pro děti a knížek, ale jak se říká "nikdy neříkej nikdy", takže mi to třeba zase časem nedá :-). Jinak mi nezbývá než Vám popřát, aby to ve finále přece jen nebylo tak zlé, jak to na schůzce vypadalo.
    Jindřiška M.
    www.z-kultury-i-nekultury.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, vím, psala jste s Evitou. Moc vás zdravím! Zmíněné rozhodnutí je neměnné, už se jím řídíme. Za chvíli za nás budou psát roboti.

      Vymazat
    2. Ano, ano, s Evitou, vidím, že se fakt ví všechno :D . Tak přeju aspoň pevné nervy.
      Jindra

      Vymazat
  2. Co Vás žene k tomu, že to stále děláte, když frustrace z nepochopení je tak veliká? Přemýšlím nad tím často a nemůžu na to přijít :). V každém případě posílám hodně sil, seriály nesleduju z nedostatku času, ale Váš blog miluju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žene mě to, že je to moje milovaná práce, kterou jsem vystudovala a změnila mi celý život k lepšímu. Kdyby byla jen trochu větší svoboda autorů, v televizi jsou úplně jiné filmy a seriály, než teď. Troufám si tvrdit, že zajímavější. Jenže to chce odvahu šéfů, kteří ale tvrdí, že si ji nemohou dovolit. To souvisí s celkovou situací v médiích. Větší svoboda jsou možná knížky, ale ty rodinu neuživí. To je spíš autorova radost :) Zdravím a díky!

      Vymazat
    2. První knížka je určitě nejsvobodnější, ale i dál je omezení mnohem méně. Ovšem peněz taky :D. Takže to člověk stejně kompenzuje něčím méně svobodným. A pokud ho to baví, tak to stejně dělá rád ;-)
      Jindra

      Vymazat
  3. ŠKoda, mě by třeba zajímalo právě to, co v téhle souvislosti nemůžete říct. Já vždycky myslela, že právě kvůli divákům se točí tak šílené seriály (s prominutím :-)), prostě protože by se na to jinak nekoukali v takovém množství... a nebylo by z toho tolik peněz na reklamách atd. Taková ta klasika, kterou nás krmí asi abychom nevěděli, že je to všechno ještě trochu jinak???? Ale také jsem kdesi četla, kolik placementů (či jak se tomu říká, prostě reklam vsunutých do děje), se právě na příkaz musí do seriálů vpisovat... pár ukázek jsem viděla a fakt to bylo praštěné... na úkor všeho ostatního, co by smysl mělo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale i mainstreamový seriál se dá napsat s grácií a vkusem. Product placementy jsou šílené, ale už to beru jako součást.

      Vymazat
  4. Trhák
    Po přečtení dnešního příspěvku se mi vybavil film Trhák, kde byly útrapy scénáristy fantasticky popsány.
    Přeju hodně sil a co nejméně zaražených pilotů a nebožtíků zúčastněných na vlastním pohřbu....

    Renáta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, z toho my si často citujeme. Naše bible :)

      Vymazat
  5. Já si zase vždycky při čtení vašich příspěvků připomenu detektiva Charlese Parise (http://www.databazeknih.cz/knihy/charles-paris-trikrat-v-roli-detektiva-charles-paris-76499) - bezvýznamný herec řeší vraždy v různých kulturních prostředích - divadlo, festival, rozhlas. A jeden příběh (Situační tragédie) je zasazen do natáčení televizního komediálního seriálu. Kniha tedy nešetří nikoho ze zúčastněných - autory seriálu, producenty, herce ani diváky. Vždycky mi to přišlo lehce přehnané, ale jak vás tak čtu, tak nejspíš není. Markéta

    OdpovědětVymazat
  6. Chápu, tolik bych toho chtěla napsat, a nemůžu..a to nemám s nikým žádnou smlouvu.

    OdpovědětVymazat
  7. Ale jak byste to chtěla dokázat, že jste dobrá autorka a ostatní vám to ničí? Jediný způsob by podle mého byl zveřejnit svoji původní verzi a pak onu předělanou podle pokynů - a ať si všichni udělají názor sami, souhlasí s vámi, nebo ne. To pochopitelně sotva jde. Nevím, jestli existuje nějaký jiný způsob, ale znovu a znovu popisovat, jak píšete výborně, ale v televizi a vám vaše scénáře ničí, to je spíš otravné.

    OdpovědětVymazat
  8. ...Pardon, chtěla jsem se podepsat, Bára Valejčková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem výborná. O tom nebyla vůbec řeč. Jde o realizační podmínky. Že třeba všechno musíme odehrát jenom ve čtyřech stěnách ateliéru. Takže herci budou jen sedět proti sobě a čučet na sebe. A klidně mě, Báro, nečtěte. Protože když napíšete to, co jste napsala, tak mě stejně čtete blbě.

      Vymazat