Tři knihy



Určitě jste zaznamenali v poslední době anketu Deset knih, které ovlivnily můj život. Možná jste na ni i odpovídali. Čím víc čtu ty odpovědi, tím víc se divím. Opravdu jsme všichni takoví vzdělanci? Fakt nikomu neobrátil život vzhůru nohama aspoň jeden brak? Asi ne. Maximálně se člověk dočte, že dotyčný měl rád v dětství Čtyřlístek nebo Rychlé šípy.

Já bych si svých deset knih asi na vizitku nevytiskla (nehledě na to, že žádné vizitky nemám a při jednáních většinou jako jediná nemám co rozdávat). Nejvíc knih mě ovlivnilo do mých 25 let, pak už jen Marguerite Durasová. V deseti letech jsem přečetla Římanku, to byl slušný zásek a dodnes si pamatuju, že jsem při čtení nejradši jedla suchý chleba a zapíjela ho rybízovým džusem.

Mám oblíbenou trojici knih od Lenky Procházkové. Když jsem se s tím pochlubila kdysi u přijímaček na FAMU, paní profesorka literatury Mravcová si nejprve zakryla oči a pak odešla na chodbu kouřit. I přes můj literární nevkus mě ale vzali. Takže co.

Když je mi nejhůř, odjíždím a balím s sebou tyto tři knihy.
Jsou ve značně salátovém stavu, ale zabírají.
Růžovou dámu jsem ve druháku dokonce adaptovala na film a získala za ni cenu. Nikdy se ale nenatočila. Aspoň jsem se díky tomu osobně seznámila s paní spisovatelkou. Pozvala mě k sobě domů, bydlela v domě na nábřeží, patro nad Václavem Havlem, z obýváku koukala na Pražský hrad a měla na sobě nádherné domácí šaty až na zem. (Otcem dvou jejích dětí je Ludvík Vaculík, který si ji nikdy nevzal. O tom vypráví právě Smolná kniha.)

Neopouštějte své braky kvůli žádným anketám!


17 komentářů:

  1. Brak? Všechny tři knihy miluju. A na VŠ jsme minimálně poslední z nich měli jako náplň semináře. Srovnávali jsem ji s Vaculíkovou Jak se dělá chlapec. A Lenka Procházková mě baví dodnes, přestože se v řadě názorů rozcházíme. Hezký den, Kateřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jste mě potěšila! Na ten seminář bych šla hned, protože jsem si ji s Jak se dělá chlapec srovnávala jen sama v hlavě a moc mě bavil a zajímal ten odlišnej přístup. No ano ... na FAMU to brak byl. Ale jsou to moji miláčkové!

      Vymazat
  2. Oční kapky jsem poslouchala kdysi před 20 lety jako rozhlasovou četbu na pokračování a bylo to chytlavý.

    Já četla v dětství hodně, nejvíc jsem toho přečetla tak do 21 let, pak jsem přesedlala na odbornou literaturu a beletrii nicmoc. I když relativně nicmoc - ještě jsem toho od té doby přečetla dost a ještě nekončím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eee ... oprava: přesedlala na odb.literaturu a beletrii nicmoc nečetla.
      Jsem chtěla říct.

      Vymazat
  3. Tak jsem se až dnes dozvěděla, že se mi líbí brak... nevím proč, ale já Lenku Procházkovou do této kategorie neřadím.... Četla jsem Růžovou dámu, Šťastné úmrtí Petra Zacha a ještě Zvrhlé dny a nevím zda mne nějak ovlivnili, nicméně jsem je zařadila do své vlastní kategorie Dobré čtení..... a taky jsem měla po jejich přečtení chuť poznat autorku více..... takže ti trošku závidím tu možnost osobního setkání s ní :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem ráda, že čtu i o běžných knihách. Mě třeba neuvěřitelně ovlivnil Stanislav Rudolf, coby pubertální slečna jsem jeho knihy doslova hltala. Mám pocit, že málokdo uvede knihy, které ho skutečně ovlivnily. Zřejmě trochu póza.
    Mimochodem nedávno jsem zalovila v knihovně za účelem výběru knihy, kterou ještě prvorozená nečetla a ruka mi padla na knihu Hoši od bobří řeky. Prvorozená ji zhltla za odpoledne, líbila se jí, jen ji překvapila maximální oddanost všech hlavnímu vedoucímu. Chvilku jsme o tom povídaly a teprve poté mi došlo, že to zřejmě demonstrovalo komunistickou diktaturu - víru v jednu stranu a absolutní podřízení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Rudolf. Toho jsem taky četla.
      Každý rok si několikrát přečtu knížku od Jaromíry Kolárové Léto s kovbojem. Umím ji nazpaměť, stejně jako ten film. Vždy se u toho nasměju a tak si léčím jakékoliv trable. A ještě miluji v knižním vydání Angeliku - mám všechny díly ve slovenštině.
      Jsem velký čtenář, od roku 1972 chodím do knihovny a tak už jsem několik tun knih přečetla. Někdy čtu brak, někdy mám chuť na detektivku, někdy na něco pro tzv. vzdělance. Taky jsem spousty knížek (i od těch vyhlášených autorů) odhodila po pár stránkách. Myslím si, že hodně záleží i na psychickém rozpoložení čtenáře.
      Marie

      Vymazat
    2. Lucie B.
      né, komunistickou diktaturu, vždyť Hoši od Bobří řeky je kniha předválečná!
      To spíš mohlo demonstrovat "zamilování se" do vedoucího, obdiv ke staršímu kamarádovi. U Foglara možná i bez uvozovek, v těch jeho knihách jsou samí mladí hoši, žádné dívky, ta homosexualita tam probleskuje, ale nevadí.

      Vymazat
    3. Zajímavé, já vlastně nezapátrala po historii, musím příště informace zhodnotit komplexně, ne jen dojmy. A homosexualita by mne vůbec nenapadla. Díky za další úhel pohledu.

      Vymazat
  5. Vzdycky jsem milovala knihy, v dospivani jsem cetla snad knihu denne. Snazim se tu svoji lasku ke cteni predavat svym detem, a tak mne desi, jak moderni technologie vstoupili do nasich zivotu a treba ma nejstarsi, 15-ti leta dcera prakticky nic nez ucebnice a fejsbuuk necte... Kez by jednou zase poznala kouzlo cteni...
    Nicmene ja jsem precetla hodne knih a paradoxne knihy, ktere mne asi uplne nejvic zasahly- nejsou tim nejkvalitnejsim ctivem :-) No, tak uz to prozradim- Skolak Kaja Marik- precetla jsem ho asi stokrat, predstavovala jsem si, ze jsem soucasti pribehu, smala se a plakala a ted, kdyz si na ten pribeh vpomenu- hrnou se mne slzy do oci... Ted to vsak uz asi bude popisem te krasne ceske krajiny..., ktera mne tady, kde ziji tak chybi... Holt i brak muze v sobe skryvat kouzlo... Dnes zrovna cekam na zasilku knih z Cech- to, aby je Jezisek mohl dat detem pod stromecek.
    Z pobrezi zdravi Terka

    OdpovědětVymazat
  6. -"brak" je tak subjektivní :) dodnes vzpomínám na první ročník na vysoké škole, kdy naše vyučující dle svých preferencí rozřadila literaturu na kvalitní, nekvalitní a brak. a diskutovat o tom nešlo. mluvím o roce 2006, takže demokracie v plném proudu. co je pro jednoho brak, pro druhého je to něco, co ho mohlo zásadně ovlivnit. milovala jsem Foglarovky, a vracím se k nim neustále, ovlivnilo mě to natolik, že jsme i jako malá měla doma tabulku, kde jsem si vybarvovala modrá políčka za dobré skutky. a i ve svých třiceti občas zaskočím do knihovny do dětského oddělení a půjčuji si knihy od Angličanky Enid Blyttonové, díky které jsem chtěla být dobrodruh, a také mít svoje dvojče :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jsem ráda, že nejsem sama, kdo i ve třiceti čte Správnou pětku;) vera

      Vymazat
  7. Lucie,Lenka Prochazkova me provedla maturitou,prijimackami na vs,tam teda meli pochopeni,brali to,ze se zajimam o samizdatovou literaturu, sice uz byl nejaky ten patek po revoluci,na LP jsem napsala bc.praci a diplomku,to uz jsem do party pribrala Madlu Vaculikovou a Ludvika.Vsichni maji stale cestne misto v knihovne, jen diplomku bych pod vlivem zivotnich zkusenosti nerjradsi prepsala,na ni se prasi v nejakem tmavem rohu.Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Když to dokážu dočíst, tak to není brak:-) Každý ať si čte, co je mu libo. Mě osobně se u Procházkové líbí jazyk a způsob, jak píše...ale nejsem žádný znalec. Hodně knih dočtu jen kvůli příběhu, nad ostatním přivírám oko.

    OdpovědětVymazat
  9. Odpovědi
    1. Moje taky, kvůli Málince jsem vždycky chtěla studovat latinu (na tu její farmacii). Farmacie mě pustila s první hodinou chemie, ale latinu jsem si nakonec vystudovala.
      Gabriela

      Vymazat
  10. Tak jsem si tady v komentářích hezky početla a vzpomněla si na své "nej" knížky... jak já mohla zapomenout na Stanislava Rudolfa??? Právě v těchto dnech ruším knihovnu mých rodičů ( i s našimi dětskými knihami) a je zvláštní, že nejsem schopna vyhodit knihy, které jsem četla v dospívání...brak nebrak...

    OdpovědětVymazat