Pro všechny ženy, které touží být dokonalými matkami, manželkami, hospodyněmi ...


Škoda, že Česká televize tak mizerně propaguje své pořady.
Kdybych věděla, o čem budou dnešní Nevinné lži, měl by jejich koláč sledovanosti o jednu duši víc.
Ale podívat se můžete i v archivu.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10396559280-nevinne-lzi/21451212005-vedlejsi-priznaky/

Asi mám štěstí, že jsem nikdy netoužila být dokonalá a nechtěla jsem všechno zvládnout.
A nezvládám, netajím se tím.
Třeba dnešní neděli bych si křížkovým stehem do památníčku rozhodně nevyšila.
Příšerná matka, příšerné dítě, otec jako vždy v pohodě.
Zítra zkušební hodina se soukromou psycholožkou. Jdeme se Stelou obě.
Budeme se zkoumat asi vzájemně, protože už nemám důvěru k těm, co jsou "na pojišťovnu".
Takže jsem po dlouhém váhání vyrazila hledat mezi ty, kteří před jistotou ambulance dali přednost volné noze a své peníze si opravdu musí zasloužit.

Dobrou!


20 komentářů:

  1. Přeju ať se najdete brzo ,zítra zkouknu na íčku(ivysílání).Dobrou.

    OdpovědětVymazat
  2. Koukala jsem a docela jsem se desila. Uz podle upoutavky a rozhovorem s Vrabelovou (ted nevim krestni) jsem si rikala, ze to bude maso. A bylo.... Ja myslim, ze na tom statku a te prace okolo by se asi "zblaznila" kazda. Navic s tema detma tak brzo po sobe a ve veku 30+. Ale bylo to poucny... Celou dobu jsem se modlila, at to skonci dobre :))

    OdpovědětVymazat
  3. neviděla, ale mrknu. dokonalá být nechci, úplně by mi stačilo být spokojená sama se sebou (což nejsem)
    držím pěsti, ať si s paní psycholožkou obě sednete a je to přínosné

    OdpovědětVymazat
  4. Jestli odejdete "na šlupky" s pocitem, že to je jesšt horší, než jste si myslela, s pocitem, že vám říká hrozné věci a jí za to platíte... tak to je ta správná poradna pro vás. Držím palce, ať je vaše volba užitečná. Být šťastný vyžaduje odvahu.

    OdpovědětVymazat
  5. Po dlouhé době film, který mi zůstal v hlavě, ještě teď o tom přemýšlím. Děsivé, pravdivé, silný příběh. Ta optimistická laxní doktorka - hrůza, sestry na psychiatrii taky hrůza. Kodetová úžasná. Pocit beznaděje, že si člověk musí pomoc sám. Osamělost se zodpovědností na mateřské, pořád si to pamatuji. Mimochodem Svatby v Benátkách jsou super oddychovka :). Teším se na každý díl, Krejzová nezklame, bídák Filip též. Myslím, že jsou role všem hercům jak šité na tělo.

    OdpovědětVymazat
  6. Já viděla půlku a musela jsem to přepnout, bylo mi jí tak líto.... A někde jsem četla rozhovor s B. Kodetovou, že zažila skoro to samé. Ach jo. Úplně přesná ukázka dnešní doby. Mně to teda nehrozí, večer nechám klidně špinavé nádobí v kuchyni a jdu si radši číst. Zprávy o všech hrůzách světa raději nesleduju a jdu na zahradu atd. Ale každý musí včas přijít na to, kde má hranici.
    PS: Svatby v Benátkách nej seriál pro mě a děti, vtipné, skvěle obsazené. Díky.
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně jí líto nebylo, mně bylo líto celé její rodiny. Samozřejmě že její únava a vyčerpání bylo pochopitelné, nadřela se hodně, ale ona se chovala dost šíleně. Dělala práci, kterou dělat NEMUSELA, patrně z pocitu, že MUSÍ, že bez ní se to neobejde (jak častý pocit matek, které si to ale nikdy nepřipustí). Svým způsobem rodinou manipulovala, nevědomky. Celá rodina se totiž totálně podřídila ji: manžel makal, aby jí splnil sen žít na venkově, děti trpěli, zvláště nejstarší dcera, která navíc přebírala roli opatrovatelky mladších dětí a poté i samotné matky (!). A pak si ještě nechala narušit soukromí televizním štábem, kterému ukazovala, jak to není snadné, ale zvládá to... Zkuste ten příběh vidět z pohledu manžela: k čemu mu byl dům a zahrada, když ztrácel funkční manželku a pohodové ovzduší v rodině (i když tady zapůsobily i léky). Ne, mně jí opravdu nebylo líto. Lítost totiž bere dotyčnému člověku sílu něco (bolestného) v sobě změnit. To, co ji nakonec trochu dokopalo ke změně, byl odchod manžela a bylo to to nejlepší, co udělal. Příběh končí smířlivým happyendem, ale tragédií zůstává, že ona moc nepochopila smysl toho, co se jí dělo (tak to vyznělo při sezení u terapeutky). V každém případě velmi silný příběh, který přináší dost podnětů k přemýšlení a navíc moc hezky zfilmovaný.
      P.S. Jinak k té terapii, souhlasím s Belou a Sebastianem, poctivá terapie, která vede ke změně, bolí a to velmi hodně.

      Vymazat
  7. Docela mě pobavilo, že vidíte svět tak černo-bíle..kdo dělá na sebe je jistě lepší, kdo na kasu- je debil a nedouk..tak to v životě Lucie nechodí..možná jen v seriálech?!?-haha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou neodpovídám lidem, kteří se neumí - byť falešně - podepsat. Haha.
      Vám ale odpovím.
      O nikom jsem neřekla, že je debil, to je vaše primitivní dedukce. Ale hlavně, že se bavíte.
      Bohužel moje zkušenost je ta, kterou popisuju.
      Jó v seriálech ... no tam je přece všechno pitomý!
      Haha.

      Vymazat
    2. Mám pocit že výše jmenovaná k vám chodí docela často. A její poznámky jsou trošku v autu. Na mojí poznámku zřejmě taky anonymně reagovala. No co. i takoví jsou mezi námi. Nespokojení a rejpaví do všech a všeho. Krásný večer. Katka :-)

      Vymazat
  8. To je spíš Váš pocit, často Vám tam za prachy řeknou to, co chcete slyšet a ne to, co je pravda..rovnice hodně zaplatím a hodně dostanu moc nefunguje, spíš placebo efekt. Nebo myslíte, že pojišťovna si řekne, tahle psycholožka je moc dobrá- tu neberem- nebo -tahle je úplně neschopná, tak Té smlouvu dáme?!?- tomu nemůžete věřit...Na druhé straně zaplať pánbů za Vás, aspoň se i my bez smlouvy uživíme, jinak by nás pojišťovny zlikvidovaly. Přeju Vám, ať máte štěstí na dobrého a vzdělaného psychologa. Vůbec jsem na Vás nechtěla prskat zlobu nebo zášť, jen- ani virtuální realita nemusí být jen růžová soap oper, ale může být i upřímná!
    Podepisovat se falešně, to nedělám, proč??
    Primitivka
    P.s. ano, seriály jsou opravdu pitomý- většinou a s ojedinělými výjimkami- jen berlička pro lidi, aby se měli v životě na co těšit, když už není nic jiného..HAHA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel moje zkušenost se "zadarmo" psychology zatím byla více méně tristní, ztráta času, přesně odměřený čas ordinování, ve frontě stojí další pacient. O jedné paní psycholožce si myslím doteď, že pomoc potřebovala spíš ona. Hlavně: nepíšu obecně, popisuju jen své vlastní zážitky. Za několik posledních let se Stela psychicky nepohnula ani o milimetr. Takže už SOS. Ceny podobné jako soukromé hodiny angličtiny. Proč já se vůbec tady obhajuju? To já přece jdu s kůží na trh, na rozdíl od anonymů.

      Vymazat
    2. Jelikož se v tomhle oboru lehce pohybuji a orientuji, vím že i za peníze i zadarmiko můžete mít kvalitní službu. I naopak. Tak to prostě je. (Jako v jiných oborech.) Osobně znám i takové, kteří mají soukromou placenou praxi, (dražší než hodina angličtiny) a zároveň pracují v poradnách, které jsou pro klienty zdarma. V obou případech mají plno a dostat se k nim je náročné. A také vím, že si každý najde, koho potřebuje. Znám i takové klienty, kteří chodí na placené terapie a nepracují ... Terapie je o změně, ta většinou bolí a je náročná. Bohužel, spousta lidí nechce změnu, jen nechtějí mít ty potíže. Držím vám palce, Lucie.

      Vymazat
    3. Zkuste se, Lucie, podívat na stránky Psychologie.cz http://psychologie.cz/ je tam i seznam terapeutů, možná by Vám některý sednul podle stylu práce. Držím vám palce oběma.

      Vymazat
  9. Obhajovat se jistě nemusíte, když jde o dítě, tak už jsem taky slezla všechny psychology světa..bohužel- zase jen můj názor- spousta psychologů studuje psychologii proto, aby se dozvěděli, co se sebou...lepší zkušenost mám s dětským psychiatrem, ale i tady to dalo extrémní práci najít někoho, komu věřím já, i moje dcera..kdo ji hned nechtěl zahrnout baterií medikace... pak jsem dospěla k tomu, že je sice jiná, ale že je to tak, jak to má být..z něčeho vyroste, z něčeho ne- postupem času jsem dospěla k tomu, že věřím, že to dá i bez psychologa...Vaše Stella je podle mě skvělá, osobitá..osobnost!- potřebuje stejného k sobě- tak ať dobře pořídíte. Primitivka

    OdpovědětVymazat
  10. Dobré dopoledne, paní Lucie. Tak jsem včera zkoukla a ještě dnes rozdýchávám. A musím říct, že jsem si zřejmě odnesla něco jiného. Nepřijde mi totiž, že je to o ženě, která chce být tak dokonalá, až se "z toho zblázní". Pochopila jsem, že se vlastně nezbláznila. Pod tlakem okolností a přechozené nemoci měla "jen" zánět štítné žlázy, který její obvoďačka fatálně nerozeznala a místo toho jejíí biologické fungování rozházela špatnou diagnózou a tudíž i špatnou medikací. A pak už to jelo, až se jí rozběhl únavový syndrom. Ona prostě neměla psychiatrický problém (špatnou chemii v mozku), ale problém hormonální. Léčila tedy něco jiného, než jí ve skutečnosti bylo. A je jasné, že pak antidepresiva na problém nedostatku hormonů štítné žlázy mohla mít JEN vedlejší účinky. Podle mě to tedy bylo o selhání primární péče, o tom, že člověk musí být pořád ve střehu a přehodnotit i diagnózu odborníka a pochybovat o ní.

    Přemýšlím ale o jiné věci. Nejste totiž jediná, u které jsem četla interpretaci tohohle díla jakože '"dokonalá k zbláznění". Je tedy asi jasné, že ten díl byl napsaný tak nešťastně, když nebylo jasně zřejmé, že to o "dokonalá k zbláznění" být zřejmě nemělo. Bojím se tedy, že může fungovat velmi kontraproduktivně pro lidi, kteří mají opravdu psychiatrický problém, u kterého vysadit antidepresiva ze dne na den může být fatální. Že tedy veškeré psychiatrické osvětě prokazuje medvědí službu.

    Ona je tam sice scéna, kdy hrdinka sedí se svojí režisérkou na zahradě a baví se o psychiatrii, který hodně z toho, co píšu výše, osvětluje, ale asi v kontextu ostatního zapadá. A to je právě ta škoda, že smíšení a záměnu dvou oborů není z toho filmu zřejmé.

    Vloni jsem si totiž prošla něčím podobným. Nehroutila jsem se já, ale položil se mi manžel. A nebýt antidepresiv, která nyní už zase vysadil a bez nichž už zase dokáže fungovat, bych dnes byla úplně jinde, než jsem.

    I proto jsem měla velkou potřebu tohle napsat ;)

    Marína

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den,
    zcela souhlasím s Marínou. Také jsem byla zmatená, o co vlastně jde. Já sama mnoho let na antidepresivech. Pokusila jsem se jednou přejít na třezalku, ale nezafungovalo to, takže pokorný návrat k chemii a opět dlouhá cesta k jakés takés rovnováze a schopnosti fungovat. Dříve jsem je vysazovala, když jsem se porovnala, ale teď už to nedělám, neboť po nějaké době vždy nastal hluboký propad. Jak pravila kamarádka režisérka při scéně na lavičce na zahradě, bez nich bych vůbec nevylezla na plac..... Zmatená byla i moje 13 letá dcera, která se mě dotazovala, zda se, když ty prášky také užívám, nemohu dostat do stavů, jaké měla Lea.... A taky hodně prožívala Týnku! Ale i tak, úžasná Bára Kodetová. Rozhodně ne seriálový kousek. Jinak Lucie díky za Váš osobní blog. Velmi mě inspiruje a často vede k zamyšlení. Nechť se Vám dobře daří a hlavně Stele.
    Hana P.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak to já v tom viděla jak problémy s léky, tak snahu všechno sama zvládnout. Takový ten pocit, že musí všechno dělat sama a bez ní to nepůjde. Některé scény mi byly velmi povědomé - jako z mého života. Naštěstí zatím zvládám ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
  13. film se mi zaryl do hlavy a nejde z ní ven...z titulků bylo vidět, že spoluautorkou scénáře byla sama bára kodetová - takže asi fakt některé vlastní zkušenosti. ovšem zarazily mě zdrcující recenze v médiích. jako by jim uniklo poselství toho filmu: ženy nemusíte být dokonalé, cesta z města není pro každého a nenechte se léčit diletanty typu lenka termerová a jiří lábus ( promiňte drazí herci, ale je to ode mne myšleno jako poklona, jak excelentně jste to zahráli - oba archetypy jsem při své vlastní pouti po doktorech měla tu čest potkat!) sama mám problémy se štítnou žlázou a díkybohu jsem narazila na solidní lékařku, která si se mnou (i s jinými pacienty) dává velkou práci. štítná žláza je mrcha, když nefunguje jak má, a slova mojí paní doktorky:"i kdyby vám zbýval vyžehlit poslední kapesník, a vy už toho máte dost, vypněte žehličku a jděte si odpočinout" by se měla tesat do kamene. scéna rozhovoru mezi hlavní hrdinkou a její kamarádkou dokumentaristkou mi taky připadá jako klíčová - antidepresiva skutečně mohou někomu pomáhat a někomu škodit, ale při správně určené odborné diagnoze by nemělo dojít k fatální záměně...a třešnička na dortu - tchyně v podání reginy rázlové. člověk by měl chuť ji zabít za její kecy, ale v momentě, kdy přituhlo,byla oporou - nenápadné gesto při večeři, kdy se lea hroutila a tchyně jí dala pusu do vlasů, tak ta vydala za všechna slova...lucie, znovu díky za váš blog a prostor pro smysluplnou debatu. hezký den přeju.eva

    OdpovědětVymazat