Nemůžu se rozhodnout

... která z nich jsem já.

Na tom, že jsem byla u holiče, není celkem nic zvláštního, ale potkalo mě nečekané zdvojení motivů.

Zavolala mi producentka, pro kterou do léta mám napsat scénář, v němž půjde o domácí násilí. A bylo to zrovna ve chvíli, kdy mi moje báječná kadeřnice líčila, jak doma bydlí s dětmi v zimě, bez proudu a bez vody, neb její manžel jim odmontoval bojler a do pojistek vrazil šroubovák a zkratoval tak veškerou elektřinu. To všechno proto, aby se odstěhovali z domu, který patří napůl jí a napůl jemu.

Když pominu, že je to čuryfuk, který nechá své děti bez vody, tepla a úkoly píší při svíčce, je smutné, že toto se děje i za přítomnosti přivolané policie, která s tím ale lautr nemůže nic dělat. Prý.

Situace je o to těžší, že kadeřnice je milá tichá holka a její muž suverén, který okouzlí i sociální pracovnice. Takže nejen, že jí říčanská sociálka už po mnoho měsíců nepomohla vůbec s ničím, ale nyní se dokonce začíná přiklánět k výmyslům jejího manžela, který ji obviňuje ze špatného zacházení s dětmi, kouření marihuany apod. Naštěstí maminka jednoho ze spolužáků jejích dětí zorganizovala ve třídě podpisovou akci rodičů, kteří tuhle prima paní znají a snaží se jí pomoct, aby jí neodebrali děti a nevzal si je ten hodný tatínek, co jim strká šroubovák do pojistek. (Pardon, až teď jsem si vzpomněla, že šroubovák jim tam zarazil dědeček, tatínek hodného tatínka. Tatínek má tedy na svědomí jenom nepravdivá udání na svou ženu a tu vodu. Abych byla úplně přesná.)

Takhle nějak je to v Čechách se skutečnými právy matek a jejich dětí.