Dnes naposled

Na dnešek jsem spala 12 hodin. Od osmi do osmi. Krása. Doma zase nastane půl sedmá. Na pláž moc nechodíme, vyhodnotili jsme to jako ztrátu času. Pro mě speciálně to je stres. Nedokážu tam přemýšlet, číst, nic. Je mi vedro a nepříjemně. Včera jsem měla za úkol vymyslet jednu jedinou scénu a napsala jsem nejhorší story svého života. Baví mě se na slunce a moře dívat, ale ze stínu. Jinak se mi tu hrozně líbí. V kavárnách se mi krásně zevluje i přemýšlí. Dnes jsem vytáhla rodinu do krkolomných přilehlých uliček, příště bych si chtěla najít bydlení tady mezi místními. Ale to se s žádnou cestovkou pořídit nedá. To musí člověk pěkně sám.
Tak dneska poslední ryby a medové rumy (místní specialita) a zítra let směr Mnichov. Pak autem domů. Cherry už se prý moc stýská, je smutná a nežere. Hlídá ji uklízecí paní Malinová, králíka zase Moniky máma a přivezeme si i Moničinu buldočku Amandu. Pořád je na co se těšit.
Mám ráda svůj život.
 













 
 

3 komentáře:

  1. Úplně cítím, jak to tam voníííí rybama, mořem... Přeju šťastnou cestu domů ! Šá

    OdpovědětVymazat
  2. Ta schránka s pidi šampusem, nádherná fotka. Dobře dolette i dojedte! Marcela

    OdpovědětVymazat
  3. Áááách ... nádhera. S tím mořem to mám taky. Smažit se na slunci není nic pro mě. Šťastnou cestu domů.

    OdpovědětVymazat