neděle
17.25
rodina odjíždí, pes zůstává. Muž se se mnou loučí, jako by mě měl vidět
naposledy. Z rokle jde nějaký muž, Cherry štěká jako posedlá. Málokdo
v zimě kolem nás projde, navíc potmě.
17.38
je fakt dost tma. Nemáme záclony, ani závěsy. Dolní i horní chalupa jsou celou
zimu prázdné. Do jednoho okna věším firemní tričko, do druhého spací kalhoty.
Nevypadá to špatně. Zbylých 10 oken není tak na ráně.
18.22
pes kňučí, ještě se mnou není zvyklej sdílet moji samotu. Slibuju mu, že aspoň
občas na něj promluvím.
18.55
díky sms kolegyně zjišťuju, že nemám aktuální scénosled 15. dílu, podle kterého
bych zítra měla začít psát. Buď mi ho dramaturg neposlal nebo je v mailu a
jsem blbá já. V každém případě musím zítra jet 15 km lesem ke kamarádce,
která má pc a signál. Stáhnu si ho. Zbytečná komplikace.
21.20
Pár minut koukám na Doktory z Počátků. Ani jeden fór, ani jedna pointa. Že
by tohle byla cesta k co nejvyšší sledovanosti?
22.03
na ČT Art dávají literární revue 333, konečně pociťuju svobodu samoty, tohle by
mi doma neprošlo. Nádhernej pořad! Ti chytří a vzdělaní lidé!
pondělí
8.50
vstávám a raduju se, že je to spontánní, nikoli na budík. Noc byla úděsná, kuna
měla na půdě mejdan, hýbalo se obložení zkoseného stropu, které je cca půl
metru nad mou postelí. Pustila jsem si cd Hurvínka a pak dvakrát Cimrmany,
nemohla jsem usnout. Hořce jsem litovala, že jsem si nepřivezla prášek na
spaní.
10.29
opravuju po x-té 10. díl. Šéfová mi k jedné scéně napsala: Bohužel je to takové vyšťavené, unavené.
Prosím o situaci. Kde jsou vtipné a překvapivé situace z prvních dílů? To
jsou poznámky, které mě nikam nedovedou, na nic nenavedou. I hodiny sedím nad
jednou scénou a stejně ji napíšu špatně. Když nedostanu nápad spontánně, už ho málokdy
vysedím. 14.40 odjíždím ke kamarádce, čímž pádem vy
tohle můžete přečíst. Domů přijedu za tmy, snad se dneska budu míň bát. A spím
v seknici alias v obýváku.