Zásadní zážitky dnešního dne

Začalo to hned ráno. Stela hledala čip na obědy (nenašla), mobil (nebyl dobitý) a nakonec si ještě nechala doma klíče. Naštvaně jí povídám: "Musíš se naučit být aspoň trochu praktická!"
Okamžitě jsem si uvědomila, čím to nebohé dítě trápím. 
Po kom by asi tak byla praktická? Po velkorysém otci? Podivínské matce? Faktem je, že si čím dál víc uvědomuju, že to nebude mít v životě jednoduchý. Ale ona už to má vymyšlený. Bude s námi bydlet a přispívat nám na domácnost (za pár let jí to dám přečíst). 
No tak fajn.
 
Druhý zážitek byl mnohem otřesnější: zkoušecí kabinka NEXT v Myslbeku. Vyděšeně jsem na sebe koukala ze všech stran do zrcadel: Tohle že jsem opravdu já?! Nejen ty tvary, ale barva, konzistence ... ne že bych o sobě měla nějaké přehnané mínění, ale přece jen ... naštěstí se z vedlejší kabinky ozvala nějaká medička: "Přesně takhle vypadaj mrtvoly na pitevně, viděla jsem to na praxi. Akorát jsou v horizontální poloze."
Přimlouvám se za přítmí v kabinkách. Kdyby tam bylo, určitě toho koupím víc!
 






 
V pasáži Lucerna krásná výstava o samizdatu.
Pamatujete si na knižní čtvrtky?
Když si vzpomenu, jak často jsem neměla co číst a dnes nevím, co si dřív vybrat, tak je mi blaze.
Krásnou čtecí dobu máme.
 
 

15 komentářů:

  1. ... jééé, to jsme se dnes nacházely na stejném místě (Lucerna)... jako první mi padla do oka fotka s Olgou Havlovou... JanaT

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je škoda, že jsme se nepotkaly! Příště do mě vražte!

      Vymazat
  2. To s těma kabinkama já říkám pořád! Světlo bylo nemilosrdný i v době, kdy jsem o sobě dobrý mínění ještě docela měla.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde je to dobrý, většinou jsou to ale hodně drahý obchody, kde vědí, že zrcadlo = 90% úspěšnosti kaufu.

      Vymazat
  3. úplně jsi mi vzala vítr z plachet (omlouvám se za tykání...), včera jsem též byla v kabince, v jiné, v jiném městě, možná ve stejném čase...
    a o pocitech - škoda mluvit, snad jen napsat...
    PS: jsem nový zvědavec, pravidelný čtenář, občasný komentátor....

    OdpovědětVymazat
  4. K té zodpovědnosti: obvykle jdu do knihovny vrátit knihy, až když mám třetí obsílku, ztrácím všechno, pořád něco hledám, zásadně zapomínám kontroly u doktorů , doma máme permanentně lehký bordel, spoustu věcí řeším 5 minut po dvanácté a ono se to vždycky nějakým zázrakem vyřeší, takže mě to nenutí, abych začala řešit věci dřív....takže, když kluci něco po několikáté ztratí, nejsem schopná se doopravdy zlobit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě jsem vyřešila otázku, jestli vracet knihy do knihovny, když bych si je ráda vzala na dovolenou, ale už jsem propásla termín vrácení a je mi to trapný. Odpověď je NE.

      Vymazat
  5. Milá Lucie, mám čím dál intenzivnější pocit, že moje dcery si to genetické dědictví rozdělily. Betynka je VELMI nepraktická a zmatená (po mně), ale k tomu je dost lehkomyslná, společenská a happy (ne po mně). Rozárka je sice víc praktická a pečlivá (ne po mně), ale zase hodně úzkostná a furt řeší, co si kdo o ní pomyslí (po mně). Takže obě mají ty "moje" vlastnosti jakoby vyvážené něčím, co je trochu odlehčuje... se mi zdá :).
    No a kabinky... to je téma. Nejhorší je, že já mívám pocit, že třeba zrcadla v kabinkách v H&M v Myslbeku jsou lichotivější než to, které mám doma. Možná trochu zeštíhlujou. Protože kdykoli si tam něco koupím a v kabince jsem s tím spokojená, doma to vypadá hůř.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že jsem nešla do H/M!
      To rozdělení genů je i pro mě v mé vlastní rodině záhadou ...

      Vymazat
  6. S kabinkama palec nahoru. Kolikrát si říkám, když se natřásám doma v přítmí před zrcadlem jaká jsem šťabajzna i s 15 kg navíc a pak mě jakákoliv osvětlená kabinka ještě navíc se zrcadly kde se vidím bohužel ze všech stran připraví naprosto o mé zeštíhlující iluze. Více přítmí v kabinkách a rozhodně toho víc nakoupím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, mám to naprosto stejně. Proto to byl takový šok.

      Vymazat
  7. Konzistence. To je to správné slovo!
    A. Eva

    OdpovědětVymazat
  8. S kabinkama mi mluvíte z duše. Zrcadlové zobrazení těla mě nikterak nepřekvapuje. Ale co mě spíš vždycky strašně zarazí je barva a stav mojí pleti na obličeji. Vždycky si přijdu jako zarudlý, mastný rajče. Vidím každičkou jizvičku, pupínek, žilku a nedostatek pleti, které v domácím zrcadle překrývám BB krémem. A z koupelny následně odcházím s pocitem, že mám krásně sjednocenou pleť. Ten pocit však trvá jen do chvíle, než si jdu něco koupit a vidím se v kabince. Mám vždycky tendence se stydět za to stav mé pleti. Přijdu si tam nepatřičně. Zrcadla obzvlášť v obchodech by měla lichotit, ne ukazovat to, co běžně vidět není a co nechceme.

    OdpovědětVymazat