Svatby

Dnes jsem se pracovně ocitla na svatebním veletrhu. Kdybych nebyla už dávno vdaná, tak si budu myslet, že svatba je tak složitá záležitost, že není v mých silách se vdát. Samozřejmě záleží na tom, jak ji pojmete.
 
Můj nejkrásnější svatební zážitek je ze svatby kamarádů mého muže, šli jsme jim za svědky. Svatba byla jen ve čtyřech v Rokytnici nad Jizerou, všichni jsme na sobě měli lyžařské oblečení a rovnou z obřadu šli lyžovat na svah. Tam jsme jim místo svatebního daru koupili guláš a oni nás večer (po lyžování) pozvali na večeři, kde jsme se sťali. Paráda. Přišlo mi to romantičtější než všechny romantické svatby, které jsem viděla. Na autě byl místo kytky ze sněhu uplácaný sněhulák ... nemusíte mít peníze, stačí když máte fantazii!
 









 
 

13 komentářů:

  1. Byli tam i nějací muži?:) Krom kytaristy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plno, skoro půlka. Nejvíc samozřejmě se snoubenkama, ale i sólo. Zírala jsem!

      Vymazat
  2. Uááá, toho se děsím, mám tři dcery. Jestli jednou budou chtít to , co je na fotkách dobrovolně emigruju někam hooodně daleko. Svatba v Rokytnici, jo to by se mi líbilo. Já měla na svatbě z donucení 7 lidí ( holt bez rodičů a sourezenců to prý nejde).

    OdpovědětVymazat
  3. Lucie, já jsem už asi 25 let šťastně nevdaná a z šílení kolem svateb mám trochu osypky. Pokud bych se měla někdy vdát, tak ve čtyřech někde na louce.

    OdpovědětVymazat
  4. Že? A pak že musí být svatba drahá. Já měla nakonec tedy svatbu v bílém a na předsvatební přípravy vzpomínám nemile... a to jsem je do značné míry bojkotovala, po krásné svatbě toužila matka, takže musela hodně připravovat ona. Ale jsem jí za to nakonec vděčná, svatba v bílém byla krásná. Ovšem nejkrásnější bylo, jak jsem pak já a mé dvě mladičké neteře - družičky - kráčeli pěšky z oběda domů na rodinnou oslavu a romská rodina, která bydlela v domku v naší ulici, kroutila hlavou, jak to, že nevěsta jde pěšky?? :-)) Ovšem hodně akční svatbu měla teď na dušičky moje švagrová. O tom jsem musela napsat: http://zitjak.wordpress.com/2013/11/05/strasidelna-svatba-aneb-hrob-a-halloweenska-prisera/

    OdpovědětVymazat
  5. Tak já se vdávala na břehu Vltavy, pouze svědci, já a pan Božský. Přípravy? Žádné. Vdávala jsem se cca 300 km od místa, kde žiju, v Českém Krumlově. Svatební kytku z ostružin jsem si objednala emailem, stejně jako oběd v oblíbené restauraci, neměla jsem ani kadeřnici, ani vizážistku a bylo to skvělé! Ze svatebních příprav mám dodnes noční běs.

    OdpovědětVymazat
  6. Dala bych si chlebíček se šunkou:-))))

    OdpovědětVymazat
  7. Když si vzpomenu, když jsem se vdávala já, tak se přistihnu, že se usmívám, protože když jsem jako nevěsta scházela ze schodů z 2. p., tak sousedka z přízemí mi říkala, že mě smích brzy přejde a taky že jo. Ale odjížděli jsme tramvají ze svatební hostiny, já v bílých svatebních šatech, můj muž "lehce" přiopilý, parta rozjařených svatebčanů a vydrželo mi to asi měsíc. Ale nelituju, mám 3 fajn děti a na to, co nebylo fajn si nepamatuju a s bývalým mužem jsme přátelé. Ale svatby jsou fajn, ať jsou velkolepé nebo jen tak. Šá

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj my všichni tvůj blog čteme pravidelně.
    Protože je velmi zajímaví.
    Daneček+Nelinka

    OdpovědětVymazat
  9. Tak z těch veletržních svatebních fotek bych se osypala, být to naživo... My měli svatbu docela velkou, byli jsme rádi, že tam s námi můžou být rodiče a babičky a kamarádi. Ale bylo to na zahradě u rybníka - jako kulisa byl ten křik koupajících se dětí dokonalý :-) Večer jsme tancovali na písničky, které jsme si dopředu s mužem vypálili na cédéčka, a bylo veselo - a rádi na to vzpomínáme. Ale vlastně si myslím, ať má každý svatbu takovou, jakou si přeje, hlavně ať se mu ten den líbí... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Uplne souhlasim s Pondelni Klarou, kazdy at ma svatbu jakou chce mit a at si ji podle toho uzije. Ja sama mam zatim nevim proc pocit, ze svatba ve ctyrech je smutna, ale vazn k tomu nemam zadny objektivni a logicky vzsvetleni, jen mi to tak prijde. A z velky svatby mam osypky, na druhou stranu pratele bych tam mit chtela. Takze nejlip bude nejprv najit zenicha :). Popisovana svatba na lyzich se mi teda ale libi. Veletrh se mi vubec nelibi. A kdyz pises Lucko ze prcovne, tak to potes, to bude nejaky pekny pribeh ve scenari :))) Good luck potom :) Jsem na to zvedava.

    OdpovědětVymazat
  11. Jsem matrikářka na malém městě a taky jsme měli na Dušičky svatbu :). Strašný vítr byl, snoubenci si pozvali blízké na výšlap do skal, nikdo nic nevěděl. A na skalní vyhlídce jsme čekaly s paní starostkou. Akorát ten vichr nám krapet cuchal účesy i papíry.

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem jako nadšená nevěsta také navštívila veletrh a vydržela jsem tam asi hodinu. Pořídili jsme tam akorát v rychlosti svatební prstýnky, ty vyšly na dobré peníze a svatební potahy na židle, protože byly ve slevě, jinak jsme se tam ale vůbec nezdržovali a plánovala jsem si svatbu sama v jednoduchém stylu, pár nejbližších lidí, luční kytice.. A bylo to super. A bez stresu :)

    OdpovědětVymazat