středa 2. října 2013

Blbý a blbější

 
 
 
 
 
 
Včera si můj muž povzdechl, že si nikdy nepředstavoval, že bude bydlet v takovým obýváku. Nemyslel tím vůbec zařizovací předměty, ale atmosféru. Ano, takhle to u nás vypadá, když píše Stela úkoly. Většinou večer, samozřejmě. Pomáhá celá rodina a trumfujeme se, kdo je blbější. Hádáme se. Křičíme na sebe.
Když mi občas kolegyně nebo kamarádky řeknou, že skoro nikdy s dětmi úkoly nedělaly, že ani nevědí, že jejich děti nějaké měly, tak mám tendenci jim to nevěřit. Proč teda u nás je taková kovbojka?
 
P.S. Hlavně mi sem nepište, že s dětmi taky žádný úkoly neděláte. Nový depky nepotřebuju!
 
 

17 komentářů:

  1. Lucie,
    nevím jestli Vás potěším,ale u nás je psaní úkolů doslova boj!
    Dcera je ve 4.třídě a nějaké úkoly a příprava do školy jí vůbec nic neříká!
    Většinou ve škole nestíhá co má a pak to dopisujeme doma :-o
    Řeším to stále jen já a pak to podle toho vypadá !
    Slzy, vztekání, nervy na pochodu,....poslední dobou se těchto příprav neúčastním a úkoly se píší s manželem :-)
    A řeší se opravdu jen to nejnutnější!

    Holt se hlavou asi nikdy živit nebude !

    OdpovědětVymazat
  2. Byla jsem na tom stejně, přesně jako v nadpisu. Dneska (dceři je 17) se tomu už smějeme. Kdo říká, že úkoly nepíše, kecá. Tolik geniálních dětí být nemůže. Šárka

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělá atmosféra fotek.) Nás úkoly teprve čekají, ale naivně věřím, že to bude jako se mnou, když jsem byla malá - byla jsem extrémně vzorný typ a pečlivé vypracovávání úkolů mě dokonce bavilo:))

    OdpovědětVymazat
  4. Lucie, já vždycky dělala všechno na poslední chvíli, mamka k tomu měla malý mimino, takže to byly bomba večery, plné emocí a vztekání:)Myslím, že je dobře když se to takhle sdílí se všemi členy, víc hlav víc ví. Ale řeknu vám, někdy jsou ta zadání v pracovních sešitech položená tak s prominutím"debilně", že dospělý člověk neví co se po něm chce, natož dítě.....
    Doufám taky v to, že syn bude po otci v matematice, protože jestli bude lempl po mě..........
    Úkolům a obývákům zdar!!!
    P.S.: máte krásnou rodinu!
    P.

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, to je jak u nás. Učení kam se podíváš. Není kam šlápnout. Ve druhé třídě občas úkolujeme a dopisujeme do devíti. Na palici! Čekáme na termín v psych. pedag. poradně. Nerada bych si s pomocí pančelky zdevastovala dítě. Zdravím. Ilona

    OdpovědětVymazat
  6. Lucie, já dělám úkoly o víkendech s dcerou, která je v 1. ročníku SŠ. Matika nám dává zabrat - je celá po mně, takže to podle toho vypadá, kreslíme si množiny a vůbec se snažím si v tom najít pro sebe nějakou logiku, abych to pochopila a mohla to vysvětlit dceři. Nejhorší je, že mi připadá ta učební látka k ničemu, k nepotřebě, učebnice má stejné jako jsem měla na SŠ já a nepamatuju si z nich nic, nic jsem v životě nepotřebovala, to mě štve...Olga

    OdpovědětVymazat
  7. Pokud jsem požádána s úkoly pomohu. Teda jsem pomáhala, dokud na ně můj středoškolsky patentovanej mozek stačil...občas jsem se ke stejnému výsledku dohrabala úplně jinou cestou, zastaralou, kterou se vyučovalo na školách ještě za socialismu a která u mých dcer nebyla akceptována. Po novu jsem jim to nedokázala vysvětlit, neb to zas nebylo akceptováno mým mozkem. Nyní moje 19-letá dcera snad ani úkoly nedělá a mladší 16 ( mnou láskyplně přezdívaná anštajn,neb škola ani známky jí absolutně nevzrušujou) píše úkoly společně s notebookem, mobilem, facebookem, televizí...neb všechnu tuto techniku k úkolům aktivně využívá. Druhá stránka věci je, jak se na výsledek dceřinýho snažení dívá onen chudák učitel...podle známek, které domů nosí je jeho úhel pohledu více než negativní. Jak dolezeme k maturitě, nevím.

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den Lucie,

    děkuji za Váš blog, jsem tu pravideně, jenom jsem nevěděla, jak Vám napsat. Máte moc hezký byt: -), krásnou dceru a chlapy sympaťáky.
    Co se týče školy, byla to pro mě trvalá denní, večerní i noční můra. Nejhorší v září a potom každou neděli.
    Však oni vyrostou, jen vydržet.

    Díky a hezký den- Jiřina

    OdpovědětVymazat
  9. Tak já tedy nevím, co mám napsat, abych Vám nepřinesla ty depky :-) Ale vlastně můžu napsat, že úkoly dělám, protože mám čerstvou prvňačku a občas nějaký ten úkol... a tak občas zasedneme (někdy i v 10 večer, když si v divadle vzpomeneme, že jsme měli dělat úkol). Nemají je často a jsou jednoduché. A dcerku to baví... no fakt :-) Zatím si naivně říkám, že to nebudu řešit... že školní povinnosti jsou povinnosti pro povinnosti, ale jinak často úplně k ničemu a kazit si kvůli tomu večer? A navíc to jsou úkoly pro děti a ne pro nás? (i když mě to taky baví a už se těším, co nového se naučím :-)) Ale já jsem případ sám pro sebe, dodnes furt něco studuju, podle mě se neřiďte :-)) Jen takovou drobnost: kdo se Vás kdy ptal, co jste měli v pololetí v nějaké třídě na základce, nebo na střední? Tedy kromě rodičů a prarodičů?? :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Lucie, úkoly byly boj od první po poslední třídu ZŠ. Nejhorší byla matika a jí podobné předměty. Asi tak od třetí třídy vypadalo psaní matematických úkolů tak, že jsme volaly mimo Prahu pracujícímu tatínkovi, diktovaly úkol a musel počítat a volat zpět výsledek. Já jsem byla nepoužitelná. A od druhého stupně nejen na matematiku.

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem TAK ŠTASTNÁ, že už nemám děti školou povinné, (tedy studují VŠ, ale tam už je to snad s úkoly trochu jinak). Nicméně, s tím mladším jsem úkoly asi psala (trochu jsem to už zapomněla), ale nevzpomínám si, že by to bylo nějak dramatické...od páté třídy chodil do waldorfské školy, takže dramata se nekonala vůbec. Na střední škole měl občas doučování z matiky, protože já jsem ustrnula u trojčlenky a manžel nebyl pokaždé k dispozici. Ten mladší absolvoval "normální" školu i prestižní gympl, ale úkoly jsem s ním nepsala ani v první třídě. Psal je sám a zásadně na zemi, protože na stole neměl mezi autíčky, stavebnicemi, alby s hokejisty a pokemony dost místa. Šílela jsem, ale vydržela :-)
    Lucie, vy taky vydržte!!!! Jste v mých očích hrdinka, protože kdo z kreativních a svobodomyslných lidí dokáže přežít české školství, ať už je dítě, nebo rodič, zaslouží metál!

    OdpovědětVymazat
  12. Tak my holt asi patříme k té části lidí, co české školství přežili a celkem úspěšně ho absolvují i naše děti a úkoly k tomu prostě patří.

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem tak ráda za tenhle článek a příspěvky pod ním neb si jednou za čas potřebuji ověřit " ... že jsme normální " - díky

    OdpovědětVymazat
  14. Dobry den,
    priklanim se k vetsine nazoru co jsem tady cetla.Ukoly na klasice ZS jsou a budou.Dle ucitele min ci vic.
    My jsme si s manzelem "vymysleli" ctyri deti.Ted jedu "druhaka"a "ctvrtacku".Pristi rok dalsi prvnak a pak budu mit ctyri roky cas do dalsiho prvnacka.Diky opakovacce se citim u ukolu jistejsi - ale u geometrie ve druhe tride uz jsem znejistela a nasledne pak vlastne znejistela z cele budouci vyuky!Co mne jeste ceka,kdyz uz v tak nizkem rocniku NEVIM!?!? Ale nervy a vztekani je u nas na dennim poradku,dle povahy ditete mene ci vice hlasite :-) Tak prazdninam zdar a nashledanou v nejake lecebne pro rodice deti skolou povinnych :-) MarJab

    OdpovědětVymazat
  15. Nejstrašnější úkolové období jsem zažila se starší dcerou na začátku první třídy. Jednu chvíli jsem si myslela, že pošupajdí zpátky do školky. A vidíte, dnes je v pátém ročníku na farmacii a je moc chytrá, samozřejmě po tatínkovi. Martina

    OdpovědětVymazat
  16. Dobrý den Lucie,
    díky za Vaše slova... jako u nás :))... mám úžasné dcery, tvůrčí, chytré, kreativní, zručné, snivé... troufám si říct kulturní bytosti... to ale instituci- škole nestačí, nutí nás "rozvíjet" to co nikdy nebudou umět ani potřebovat a nezbývá nám čas na opravdový rozvoj. Já cítím, že to čím se po večerech zabýváme je špatně. Nechovám se u učení tak jak bych chtěla, pořád podléhám navyklým postupům jak psát úkoly. Všechny naplňujeme něčí tupý plán na zprůměrování občánka. Mohla bych psát litánie... je to nejvíc na mě, co budu chtít své holky naučit a čím se nebudeme zabývat. Nechci zprůměrované a nakonec stejně nezařazené děti. Snažím se, aby se cítily dobře mezi vrstevníky, aby měly možnost vyniknout v tom co opravdu umí. Jenže o jejich dovednosti naše společnost zřejmě nestojí :), potřebuje techniky, matematiky, zorganizované daňové poplatníky :)... já je nedám :)).
    Krásné dny
    Lucie Neuwirtová

    OdpovědětVymazat
  17. Dobrý den,

    narazil jsem na váš blog http://zasetalucie.blogspot.cz/ a rád bych se zeptal na možnost spolupráce.

    Pokud by jste ráda věděla více, s radostí vám zašlu další informace.

    Předem děkuji za odpověď.

    Příjemný den,

    --
    S pozdravem
    Bc. Jiří Pokorný, marketingový specialista
    pokorny(at)centario.cz
    +420 731 135 970
    http://www.centario.cz

    Centario, s.r.o.
    Velflíkova 4/1428
    160 75 Praha 6

    OdpovědětVymazat