úterý 10. září 2013

Pruhy pokračují

Moje dnešní psací oblečení (původně jsem napsala spací povlečení, začínají se mi ty rozdíly nějak stírat).
 
 
Hodinu jsem strávila na terase, koukala na déšť a snažila se provést nějakou psychohygienu. Jako když se závodník soustředí před startem. Jenže on musí vyběhnout, já budu jen psát. Moc se mi to zatím nedaří. Asi budu zase muset odjet na pár dní někam do samoty se srovnat.
Nevím, čím já to trpím.
 
Jinak dnes hezkej den.
Adéla porodila Emu, cituji: "Dnes 10.9. v 1:06 hod se nám narodila Emička. Měří 50 cm, váží 3300 g, je ubulená, hladová a tmavovlasá!"
Tak ahoj, holky!
Jsem ráda, že jste na světě.
 
Pak sraz s kamarádkou Janou, co se spolu známe od sedmnácti, a s Kytkou, co vydražila mé časopisy. Musím říct, že jsem zaskočená, jak skvělé ženy čtou můj blog. Nebýt zapřisáhlá antifeministka, tak napíšu, že se potkávám s čím dál méně zajímavými muži. Možná je to tím, že se vůbec málo potkávám s muži. Nicméně moje soukromá statistika říká, že na deset zajímavých žen připadne cca půlka zajímavého chlapa.
Ale kdybych vám křivdila, tak se mi hlaste!
 

13 komentářů:

  1. :) Nebyt stydliva - poslu fotku co mam na sobe Ja - rozdil je jen v odstinech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to těch pověstných 50 odstínů? :-)

      Vymazat
  2. Když jsem začínala číst Váš blog, byla jsem zvědavá s čím přijdete a jestli to bude zase provokující a opět zábavné. Ráda se potkávám s lidmi se kterými mám málo společného, ale zajímá mě jejich názor, životní cesta... S dalšími návštěvami jsem zjišťovala, že máme společného hodně. A teď ještě antifeminismus a hodiny angličtiny!! Jsem vážně nadšená. Fandím Vaší práci a přeji ať se Vám daří i doma. Budu se těšit na další příspěvky. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mockrát děkuju! Taková chvála se čte hezky. Abych nezpychla!

      Vymazat
  3. Ja bych s temi muzi nehazela uplne flintu do zita. V tomhle okamziku bych o te zajimavosti napsala asi to, co vy, ale vim z drivejska, ze to je skutecne tim, ze se dneska s muzi proste potkavam malo nebo jen na strasne povrchni urovni. Pracovala jsem 6 let ve firme, kde byli zamestnani predevsim chlapi. A ackoli to tak prvni pohled nebylo patrne, casem jsem skoro vsem prisla na chut. Zaprdli tatici i marokansti nafoukani borecci, z vetsiny se nakonec vyklubali zajimavi a originalni lidi.

    Prouzky mam taky velmi rada. Ony totiz prouzky maji mnoho vyhod: jsou nadcasove, mladistve, unisex a jeste zestihluji :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Závidím tu zkušenost! Asi bych potřebovala jít taky někam "mezi chlapy".

      Vymazat
    2. Mne chlapi jako kolegove vyhovovali lip nez zenske. Doslo mi to nejvic tedka, kdyz mam maly deti a vsude potkavam jen zensky, matky jinejch deti a vychovatelky. A ta hysterie je uplne nakazliva, uz je ze me taky hadava semetrika. Co chudaci deti, ktery jsou temhle babam ve skolstvi vystaveny cela desetileti :-D Nehazim teda ucitelky do jednoho pytle, to vubec ne, i ve skolce mame vyborne vychovatelky, ale chtelo by to myslim obcas i muzsky element. Mimo jine i proto jsem vybrala pro mladsiho syna pana na hlidani, zenskych si jeste uzije dosyta. Tedka me ale nejspis ceka prace v zenskem kolektivu, tak treba tem zenskym jeste prijdu na chut .

      Vymazat
  4. Gratuluji Adéle k Emičce,mimochodem krásné jméno!Proužky slušivé...a sezení za deště s dumáním...znám.Tři dny a noci,skoro celé jsem psala projekty,ještě mi jich chybí celé moře,takže chápu Lucie ,jak Ti někdy je....Právě odešlo moje Inkognito a probrali jsme Sýrii a ja se k této problematice staví různé země,dědictví,přátelství,situaci v jeho zemi a v té mé,knížky a dětství a já mám strach,že mi jednou bude chybět ten přehled....Jinak v mém životě se mi s chlapama taky pracovalo vždycky lépe,my ženský jsme někdy opravdu divné!Ale Ty ne,Lucie,protože na Tvé řádky se těší tady každý den pěkná tlupa nás všech,co Tě rády čteme.

    OdpovědětVymazat
  5. Pravda je, že mě ženy baví jednotlivě, ale v ženském kolektivu bych asi pracovat nemohla - hlavně ne v kanceláři, to už jsem si kdysi vyzkoušela. Ale nikdo nevíme, co nás čeká. Pracovala jsem kdysi i v mužském kolektivu, samí ing. to byli - ale nikdo se mi do paměti nevryl. I když pravda je, že s nima byla pohoda.

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Lucie, opravdu trváš na tom, že jsi antifeministka?
    Já si pod slovem "antifeministka" představuju doslova tvůj opak! Ženy, které se samy řadí do této kategorie, to podle mých zkušeností většinou dělají proto, aby se zalíbily okolním mužům. Mají strach, aby v jejích očích neztratily svou hodnotu. Dělají to takové ty rádoby sexy kočičky (spisovatelka Bára Nesvadbová) stejně jako političky (u těch mi to připadá skoro zločinné, i když ve svém oboru to asi nemají lehké).
    Čímž samozřejmě vůbec netvrdím, že jsi feministka! Myslím, že feminismus jako hnutí už v dnešní době vlastně nemá co říct. Svět žen i svět mužů se tak hodně změnil, že klasický "feminismus" už na to nějak nepasuje.
    Takže feminismus mi připadá passé, ale antifeminismus taky!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak co já vlastně jsem, když je všechno už passé? Jestli jsem teda nezaspala, že svět žen i mužů se změnil!
      Chtěla jsem tím jen říct, že mě zajímá, co muži dělají, co je baví, o čem přemýšlí ... ale málokdy mě to zaujme. Někdy až vyděsí. Ale možný je, že je to oboustranný.

      Vymazat
    2. Hele, mě děsí i některý ženy. Možná víc než muži, protože bych právě od nich čekala větší souznění.
      No to je fuk, jen jsem chtěla říct, že vymezovat se jako "F" nebo "anti-F" mi přijde zbytečné. A Ty jsi takový originál, že u Tebe je to skoro nemožné :).
      P. S. K napsání toho prvního příspěvku mě přiměla vzpomínka na jeden Tvůj článek na blogu, kde jsi diskutovala s nějakým mužem o tom, že jeho žena "nedbale" vykonává domácí práce. A ten článek rozhodně antifeministický nebyl!! Tak proto :)

      Vymazat
  7. Já musím říct, že mi nevadí ani ty ženské kolektivy, ani ty mužské. Nejlepší ale byl kolektiv půl napůl, byla v něm opravdu pohoda. Můj manžel se mi zdá být dost originální... na něj v originalitě snad nemám :-) A jeho kamarádi taky... možná se mi to zdá proto, že oni jsou tak strašně jiní než já. Jedině snad s těmi malými kluky jsem nikdy nevěděla, jak zacházet... jako občasná učitelka :-)) Protože jsou tak strašně jiní než já, nebo moje dcera. I když i tam, když byl kolektiv půl napůl to bylo výrazně jiné. Prostě nezvyk... ale pomalu si zvykám a učím. Co už taky učitelka může jiného dělat :-)

    OdpovědětVymazat