pátek 13. září 2013

Píšu si

 
V restauraci u pana Sapíka, kde jsme byli na hezké večeři, jsem si zapomněla mobil. Pořád se mi pro něj nechce jet. Je to sice jen přes dvě vesnice (Není to píseň? Přes dvě vesnice, já chodil za tebou a prosil o lásku tvou ...?), ale je tam velká objížďka.
Většinu lidí prý bez mobilu popadne panika, mně je krásně.
 
Včera třídní schůzky.
Vystoupila jsem proti tomu, aby děti měly povinnou četbu jako já kdysi. Vím, jak by to dopadlo. Přečtu to já a Stele to jen odříkám, maximálně přečtu nahlas pár stránek. Ať čtou dobrovolně, co chtějí. Hlavně, ať čtou. Musí se naučit promítnout čtený text do mozku a dostat z něj nějakou emoci. Miluju Babičku Boženy Němcové, ale vím, že ji šesťák nadšeně nepřelouská. I když výjimky samozřejmě jsou.
Ale důležité je děti od čtení neodradit. Ať čtou klidně Stmívání, když je to naučí mít ze čtení požitek.
... žádný jiný rodič se ke mně nepřidal.
 
Dnes porada ohledně nového projektu. Přestože smlouva stále neuzavřena. Už advokátce dlužíme za ty dva měsíce tahanic víc, než dostaneme honorář. Nedá se nic dělat. Neexistuje tady pořádný autorský zákon, který by zakázal televizím si přivlastnit vaše (moje) duševní vlastnictví.
Pořád stejná písnička. 
 
 

20 komentářů:

  1. No to by mě zajímalo, jak jste pochodila s tou povinnou četbou. My máme docela štěstí jak na učitelky, tak na to. že děti rády čtou. A píšou. A sbírají za to ceny. Už jsem vám říkala, že chlapec chce být scénárista. Nebo režisér. Ještě neví. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ... tak s tou povinnou četbou jsem docela překvapená. U nás něco jako povinná četba existuje, ale s volným výběrem knížek. Např. jeden měsíc mají dobrodružnou knížku, další kde je hlavním hrdinou zvíře, další jakákoli kniha od A.Lindstrom a podobně. Akorát na začátku měsíce chce paní učitelka knížku vidět.
    ... a zápis se dělá velice stručný. JanaT

    OdpovědětVymazat
  3. Lucko, s tou povinnou četbou s tebou naprosto souhlasím... a nejen já, ale i moje dcera, jinak velká čtenářka - v primě na gymnáziu, když se s tímto pojmem poprvé setkala, tak veřejně prohlásila, že ona to číst nebude... učitelka ji vyzvala, aby sepsala proč... a ona to udělala - vyplodila stránkový elaborát, kde uvedla všechny důvody... hlavním bylo to, že v povinné četbě jsou knihy, které prostě děti nebaví a jsou psány jazykem, který se jim těžce čte (Jirásek), používají slova, kterým často nerozumí (Neruda) a tudíž i zdatného čtenáře jako je ona odradí... a co teprve děti, které čtou tak akorát smsky :-)) Navrhla, aby učitelka zadala okruhy a oni si mohli vybrat... a tak to dopadlo... učitelka na to přistoupila... mohou si vybírat - ona jen doporučuje... Nika teď čte od Otčenáška Romeo, Julie a tma a kupodivu ji to celkem baví, jen ji vadí jak moc je to smutný :-))
    Já čtu hodně, ale třeba syn začal intenzivně číst až v deseti letech - a to díky Harry Potterovi... děkuji tímto Rowlingové, která mé dítě přivedla k četbě... od té doby čte rád a hodně a díky němu čte ráda i Nika, protože je o deset let mladší a prostě to "okoukala" :-))
    Takže nechápu proč se za tebe ostatní rodiče nepostavili....

    OdpovědětVymazat
  4. Z pohledu dříve narozené,maturita v roce 1974, bych taky souhlasila s tím,at děti hlavně čtou,čtou a potom to přečtené prezentují buď písemnou nebo ústní formou.Tak to měl můj vnuk,čte pouze knihy se sportovní tématikou,ale čte,čte a čte,dokáže to i písemně vyjádřit,ale jinak teda žádnej genius. S mojí 10letou vnoučkou jsme přes prázdniny četli povinnou četbu Broučci od Karafiáta, podle mne,blbost,je na to velká a ještě už to není nic,co by mělo v dnešní době velkou váhu. Jinak dnešní děti ani neví kdo byl B.Němcová, i když číst její knížky by mnohdy připomnělo dřívější časy,které jsou dneska i zcela nepochopitelně a zkresleně prezetováný,někdy i uctívány.Opravdu hlavně číst a pak to nějakým způsobem vyjádřit.Na druhou stranu,zase není o čem diskutovat,když čte každej něco jinýho. Za sebe můžu říct,povinná četba mně ani mým dětem nevydila,četli jsme celkem poctivě a je fakt,že k některým knížkám a spisovatelům se člověk vrací,jiné už nikdy číst nebude. Ale jsem taky pro změnu chápání literatůry a hlavně učit se básničky,které mají nějaký děj,smysl a ne jen rýmovačky,či nerýmovačky,které jsou v učebnicích pro děti už od první třídy. A.

    OdpovědětVymazat
  5. Já nevím, ale číst to dceru mi přijde už úplná blbost - tak ať se snaží ona, pokud chce dobrou známku. Ale jinak vás chápu. I když my to měli stylem - tady máte seznam povinné četby, každý si vyberte dvě knížky, které vás dle obsahu zaujmou, napište mi zkarácený děj, životopis autora a co se vám na příběhu líbilo/nelíbilo, co vám to dalo - konec. Podle mě smysluplná věc a většinu to bavilo.

    OdpovědětVymazat
  6. cenirrment.......ono se Vám to řekne.....ať se snaží ona.......pokud je to tak, jak píšete, že si dítě vybere 2 knihy - tak ty ať si klidně přečte.
    Mám stejně starého syna jako je Stela....a od 4. třídy mají povinně přečíst 12 !!! knih ze seznamu každý školní rok, pak čtou jednu společně ve škole a pak mají ještě 2x ročně povinný referát z knih, co přečetli dle vlastního výběru.
    Takže to je 15 knih a školní rok trvá 10 měsíců ......Jirásek.....Neruda.....skoro samé , dle mého, těžké kusy.
    Co si syn zapamatuje ze Starých pověstí, když jsme leckteré výrazy musely hledat ve slovníku ???
    Také si myslím, že je to někdy přehnaně náročné......sbírky básní...jak napíše dítě ve 4.nebo 5. třídě výcuc z básnické sbírky ???
    Ano, nadané dítě jistě...ale kolik takových ve třídě je ?
    Fakt bych chtěla vidět, kdo z dětí to dělal sám....navíc, když je to na známky.....

    Jo, od doby, kdy jsem chodila do školy já, se nezměnilo nic...alespoň u nás ne.


    I když....letos ještě seznam povinné četby nemáme....v úterý je aktiv - už se těším....ono jen ty knihy sehnat je někdy docela honička.... :-))))


    A přitom zajímavou, pro sebe zajímavou knihu, přečte Filip "na jeden zátah".
    Se čtením problém nemá, ale myslím, že někdy po těch dětech chceme pochopení textu , který by nepochopil, nebo neuměl převyprávět leckterý dospělý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to téma nějka zaujalo ... :)

      Staré pověsti české číst ve 4. třídě mi připadá na místě. Asi jsem je četla dřív a neznámé výrazy, to je ono! To je dobrodružství! Proto je dobrodružné v dětství číst, vedle dobrodružství příběhů. A na konci knížek pro děti jsou často vysvětlivky, slovníček. A ten mě vždycky bavil.

      Asi je trochu na učiteli nebo když to nejde, tak na rodičích, aby ukázali dítěti kouzlo četby. Naťukli. Nějak. Přes povinnou četbu - pravda - to není zrovna nejschůdnější.

      Vymazat
  7. My jsme četli ve škole Babičku. Tak asi ve 4. třídě. Určitě na prvním stupni, protože to bylo na předmětu Čtení. Broučky jsem také četli, i když právě v 80.letechnebyly k sehnání. No každopádně knihu Broučci ráda nemám.

    cenirrment- přidávám se. Já bych se jako dítě propadla vzteky, nevolí a hanbou, kdyby za mě rodiče něco dělali. Natož četli.
    A proč by desetileté děti nečetly básně, to nevím, co je na tom divnýho. A napsat nebo říct, o čem to bylo, je jen kontrola, že to přečetly a že mají mozek. Učitel, který má mozek, nebude od nich chtít nějaké rozbory, ale jen krátké vyjádření. Jejich, ne jejich rodičů.

    Ale 12 knih aby bylo povinných, to mi přijde moc.
    Kdyby jich bylo povinných míň a třeba dohromady 12 za rok k referování, takto by bylo lepší. I když já četla jako dítě za týden nejmíň jednu knihu. Kde jsou ty časy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za překlepy. Dokonce ne-shoda podmětu s přísudkem; to se mi snad v životě nestalo. Za to můžou Broučci! :)

      Vymazat
    2. Kdyby 12......celkem 15.
      Na 10 měsíců....a když se to vezme , tak vlastně na 8....protože než dostanou žáčci seznam, je září skoro pryč a poslední zpracovaná kniha se odevzdávala začátkem června.
      Přiznávám, že od čtení několika zachránila syna audio kniha...prostě ji večer v posleli poslouchal, protože i jeho den má jen 24 hodin....kupodivu..... :-)

      Vymazat
  8. Haha, já jsem u státnic dostala otázku "Motivace studentů k četbě dlouhých textů". Tož, vyhodili mě. (Upřímně, nejen kvůli neschopnosti popasovat se s tímto tématem.)Já jsem skeptik. Myslím, že škola ke čtení moc lidí nepřivede, je to v rodině a každý ke čtenářství musí dozrát a zamilovat se do literatury skrz prožitek.
    Pamatuju si, že jsem Babičku nenáviděla (3. třída, tuším), později mě vzrušoval Viktorčin příběh a teprve na VŠ ocenila zbytek. Kateřina

    OdpovědětVymazat
  9. Mně přijde povinná literatura na školách prostě legrační. Jsem sama zvědavá, jak tohle jednou pojmu (malá nastoupila do první třídy), známky mě nevzrušují (proboha, koho kdy zajímalo, co jsem měla za známku v pololetí ve třetí, čtvrté, nebo i na gymplu??????). Učívala jsem se kolikrát JEN kvůli té známce... a tak to také dopadlo. Měla jsem jedničky, naprosto bez problémů, ale že bych se něco FAKT naučila, no, ten pocit nemám. Mohla jsem se naučit mnohem víc, kdybych se učila jen to, co mě opravdu zajímalo, a ne jen to, co zajímalo osnovy :-) Takže předpokládám, že dcera číst bude (čtu já, čte manžel, v knihovně je od miminka jako doma), ale asi to nebude to, co budou chtít ve škole a když to budou chtít ve škole. A je mi to (tedy pravda zatím) tak nějak F U K :-) (Tedy zní to jako fuck :-))))))

    OdpovědětVymazat
  10. Tak u nás na vsi mají děti čtenářské deníky a každý měsíc mají přečíst jednu libovolnou knihu.Můj puberťák by sám od sebe nečetl nic, tak vyberu sama a čtu jim večer v posteli. Máme za sebou Staré pověsti, Babičku, Kytici, Broučky, Robinsona atd. A když je k tomu film, pustím jim i ten. Snad jim něco v hlavě zůstane. Jinak jsem skeptik co se týká dnešní mládeže a čtení. Když si vzpomenu na sebe,jak jsem přišla ze školy a hned hltala nějakou knížku.... A dnes bych bez knížky ani nešla spát. Ale časy se mění.....
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  11. Já byla od mala veliká čtenářka, knihovna - to bylo moje, na střední škole jsme se předháněly s kamarádkou, která bude mít ve čtenářském deníku více knížek a zůstalo mi to dodnes. Mám syna ve 4.třídě a i kdybych se třeba na hlavu postavila, tak čtení jde naprosto mimo něj. Od malička jsem se mu snažila číst, přihlásila ho do knihovny, koupila mi spoustu knížek, ale prozatím ho to prostě nebere. Takže si neumím představit, že by měl donést ze školy seznam třeba 10-ti knih povinné četby. To už se teda psychicky připravuju na to, že to u nás dopadne jako u Lucie :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Jsem se zapomněla podepsat :-) Andrea

    OdpovědětVymazat
  13. Já myslím, že od nějakého stupně vzdělávání povinná četba smysl má. Na prvním stupni ZŠ asi ne, ale od 6. třídy možná už jo a na střední nebo na gymnáziu určitě.
    Protože znát určité autory (a tím nemyslím znát jejich životopis, nebo znát seznam jejich děl, ale skutečně je znát, tj. něco od nich přečíst), to podle mě ke všeobecnému vzdělání prostě patří.
    A teď se můžeme bavit o tom, kteří autoři to mají být. Jirásek? Němcová? Kafka? Tolstoj? Hemingway?
    Argument, že to někoho nebaví, prostě neberu. Matika nebo biologie taky leckoho nebaví, ale je to prostě součást vzdělání!
    Hele, nechci nikoho nutit, aby na střední škole četl Virginii Woolfovou, Prousta nebo Joyce. (Ačkoliv podle mého i o to by se ambicióznější jedinci měli pokoušet.) Ale kdo nepřečet aspoň jednu povídku od Kafky nebo Babičku Boženy Němcové, ten by prostě neměl maturovat.
    Mimochodem i proto, že z vlastní zkušenosti vím, že všechny ty velké a důležité knihy svého života jsem přečetla, než mi bylo dvacet. 10-20 let je ten věk, kdy má člověk hltat knížky. Pak už to bývá daleko těžší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky za tohle, tak nějak jsem to chtěla napsat

      Vymazat
    2. Ano, taky mám zkušenost, že do dvaceti jsem přečetla hory knih a potom, s příchodem na universitu, jsem četla už jen odborné věci nebo nějak zaměřené, ne beletrii. Tu jen hodně vyjímečně. Něco ano, ale ne s takovou kadencí jako teenager.

      Vymazat
  14. Souhlasím s Vámi, z vlastní zkušenosti vím, že ne každá povinná četba je ke čtení. Jsem docela velký čtenář a knížky miluji. Navíc moje děti patří k těm světlým vyjímkám, které čtou téměř vše, ale Babičku neskousla ani má dcera, která je ve druhém ročníku gymnázia. Pravdou zůstává, že je lepší přečíst Stmívání než vůbec nic. Takže já bych se k Vám na třídních schůzkách s chutí přidala. Pavla z Ostravy

    OdpovědětVymazat
  15. Téměř celý život jsem hltala knihy. Všechny žánry. Od 10 let zhruba Jiráska se sáhodlouhými popisy krajiny a náhledem do českých dějin, Paní Bovaryovou s rozporuplnou milostnou tématikou 19 st. a psychologickou studií stárnoucí ženy, až po téměř pornografickou"Zelenou kobylu" a detektivky...Mayovky mne nějak tak minuly, zato Poslední mohykán zaujal. Četla jsem i pod peřinou s baterkou a většinou v dětství knihy pro dospělé. Jedinou opravdu "dětskou" knihu, která mi uvízla v paměti je "Malý Bobeš".A představovala jsem si.... A o to vlastně jde...Názvy knih jsem za 2 dny již nevěděla, ale určitě mi to jako dítěti do života dalo hodně...Později jsem se dopracovala v 70 tých letech k americkým bestselerům tzvn. hejliovkám a k "Údolí panenek" a k dalším dílkům nutných k tomu, aby člověk nebyl ve společnosti za blba, protože to patřilo k probíraným tématům na přátelských sedáncích. Ale faktem je, že mě ty knihy stále bavily a nečetla jsem kvůli tomu, abych byla in. Byla to čírá radost a euforie vzít knihu a skončit v jiném snovém světě... Dnes už to asi tak moc nefunguje. Muž četl kovbojky a verneovky, ještě dnes odrecituje slovenskou klasiku "Mor ho", ale tím skončil. Nevím, možná proto, že synek od mala viděl maminku s knížkou a měl pocit, že mě ta literatura odvádí někam mimo jeho svět, tak ten nečte vůbec...Ač máme opravdu bohatou bibliotéku, neb jeho děda byl taky vášnívý čtenář a navíc sběratel knih...Vždy mě to mrzelo a mrzí, ale nic s tím nenadělám Od té doby, co mám problém s krční páteří a došlo na slova mých rodinných mravokárců," holka ,ty si tím věčným čtením zničíš zrak", to dost flákám. Není kamarádek na vzájemnou výměnu a půjčování knih, do knihovny se mi nechce a knihkupectví se mi nikdy nevyplatilo využívat, protože jsem čerstvě zakoupenou knihu měla za den zmáknutou a přivedla bych tak famílii na mizinu...Ale stále čerpám z již načteného. Ovšem, že bych si vedla zaníceně čtenářský deník, tak to ani náhodou. Odjakživa jsem bojkotovala vnitřně a občas i navenek, když se to dalo , vše povinné. Takže i literaturu.. A před odevzdáním jsem ho částečně narychlo opisovala v přestávkách od nějakého dobráka šprta, ač jsem měla nabeton načteno víc než on....Proto já bych se k Vám přidala určitě.

    OdpovědětVymazat