Hlavně netrpět

 
Zatím si pořád nemůžeme zvyknout na školu. Nikdo. Hlavně na to vstávání a fofr ráno. Dnes v noci jsme se dívali na tenis (hrál Berdych s Wawrinkou a puknul), spát jsme šli ve čtyři (už jsme věděli, že prohraje) a vstávali v půl sedmý. Potřebujeme žít podle svého a ne tak, jak by se měli chovat zodpovědní rodiče. Na to prostě nemáme. Ale že děti vyrostou i bez čítankových příkladů, vidíme na Kryštofovi. Takže netřeba se bát žít podle svých představ a potřeb. Hlavně netrpět!
 
Antibiotika báječně zabraly. Jsem nadšená.
 
Včera jsme dojedli dočista do čista lednici. Dnes nákup: šest igelitových tašek jídla, basa piv, tři balení vod, mega balík toaletního papíru. Hotovost nestačila, tak karta. Počet naší domácnosti se hezky ustálil na 4 dospělých, 1 dítěti, 2 psech a králíkovi. Co se týče počtu dospělých vs. dětí, připadá mi poměr 4:1 hrozně fajn. Až odroste i Stela, můžu zaskočit za tu zajímavou paní v Perníkový chaloupce. Hrozně se mi chce bejt nepříjemná a protivná. Už si to budu moct dovolit.
 
Porada dobrý. Teda ono je to dobrý už několik měsíců, ale teprve příští týden se rozhodne, jestli nás opravdu chtěj (a zaplatěj nám).
 
 

11 komentářů:

  1. Foto se Stelou, jak si ořezává pastelky, mi evokuje dotaz mého strašně vtipného otce na konci každých prázdnin: "Tak co, už máš vyčištěnej penál a, ořezaný pastelky?".
    Děti jsem litovala, protože sama jsem do školy každý rok nastupovala s hnusem.)Zlom - střední škola a svoboda na intru.
    Vás ale doma je!!!!!To mám ráda, vy nikdy nebudete trpět syndromem prázdného hnízda:)
    Koukám se dopoledne na růžovou zahradu - poprvé v životě sleduju seriál:)!Možná tak trochu kvůli Vám:)
    Pa pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na pár dní by mi prázdné hnízdo bodlo, ale já už někam odjedu. Fakt sledujete? To jste dobrá! :-)

      Vymazat
    2. No mezi přebalováním a stavěním kostiček to mám zaplý a nijak mě to neruší, teď to ale nějak překopali a je to až odpoledne, ale to zas bude venku brzo tma, takže dokud mě to bude bavit budu čučet:)

      Vymazat
  2. Tim se vzdycky utesuju, ze deti vyrostou i bez dokonale organizace a zajetych pravidel. Kdyz ale nekdy vidim, s jakou nechuti starsi kluk uklizi /resp. neuklizi/, zatimco mladsi je na uklid zvykly od hlidaciho pana a jde mu to jak po masle, rikam si, ze bych mela byt duslednejsi. Ale holt geny clovek neutluce. Ono pozorovat me pri uklidu taky neni zadnej extra zazitek :-D Asi je nejdulezitejsi autenticnost, jak clovek neco dela jen proto, ze by se to tak melo, ty deti to vyciti a akce se miji ucinkem.

    Nas taky zacatek skolky dostal, navic jsme bez auta, tak decka rozvazime v kocarku a na kole a ta rana jsou dost krusna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jediná výchova je osobní příklad - ale přirozenej. Stejně se rodiče neumí moc dlouho přetvařovat, že jsou lepší než jsou. :-) Klobouk dolů nad vašimi rány!

      Vymazat
  3. Opravdu mě loni pobavila hláška jednoho mého žáka (učím angličtinu v jazykovce a jezdívala jsem jednou týdně i do jedné školy), páťáka. Na obrázku byla namalovaná škola a on prohlásil, že je to "prison" (neboli vězení). Do té doby mě nikdy netrklo, proč vlastně mám takový nepříjemný pocit ze školství. Pro mě nastal zlom až na vejšce. A pravda, asi první dvě třídy na základce jsem si ještě užívala. To jsem ještě nechápala, co nás čeká, a že budu jediná, která se bude chtít v té škole učit, ale ani spolužáci, ani učitelé to nějak nepochopí :-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já byla ve škole hodně špatná, ale bavilo mě pozorovat učitele a spolužáky. Brala jsem to z nějakýho zvláštního úhlu. Vysvobození až vejška. Nejlepší část mýho života!

      Vymazat
  4. Moje dcera v neděli odjela poprvé na intr. Vybrala si školu s uměleckým zaměřením a i když nás všichni odrazovali, že ji to neuživí, tak jsem chtěla, aby ji ty čtyři roky střední školy aspoň bavily. Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluju dceři ke skvělé matce! Já si taky na famu myslela, že po absolvování půjdu zpět k dětem do Jedličkárny. Nevadilo by mi to, práce mě bavila. Ale psaní je ... prostě splněnej sen.

      Vymazat
  5. Díky, to potěší! Dcera má tělesný handicap, takže nám když jí bylo 6 týdnů řekli, že jednou může pracovat třeba někde v kanceláři, kde se patrně handicap ztratí - to mě teda naprdlo, už proto jsem vyloučila třeba střední ekonomickou...U sebe jsem konzervativní "trochu srab", ale pro děti chci trochu štěstí a svobodu. Olga

    OdpovědětVymazat
  6. Pokud se v tom dítě neztrácí, tak je všechno v pohodě.

    OdpovědětVymazat