úterý 13. srpna 2013

Co píšu

 
Když jsem zakládala tenhle blog, myslela jsem si, že budu psát hlavně o tom, jak se píše film, seriál, prostě jak vypadá každodenní práce scenáristky. Velmi záhy jsem ale zjistila, že vlastně o tom nemůžu napsat skoro nic, protože než podepíšu smlouvu, tak z pověrčivosti mlčím, a když ji podepíšu, pak jsem vázána mlčenlivostí dokonce smluvně. Pokuty jsou velmi vysoké, někdy jdou až do statisíců.
Jo, to ale vlastně nesmím říkat. Nebo můžu?
Zatím totiž žádnou smlouvu podepsanou nemám, jsem ve stavu vyjednávání. Scházím se s různými lidmi, představuju projekt, pořád píšu lepší a lepší synopsi, pak slevuju z nároků na seriál, pak z nároků na svůj honorář ... a když už to vypadá, že jo, pak zase někdo řekne, že ne a takhle to jde pořád dokola. Teď už jsem hodně blízko a pokud podepíšu smlouvu, tak vám zase napíšu, že teď už tuplem o tom nic nenapíšu.
 
Občas lituju, že moje děti po mně psavost nezdědily. Založili bysme domácí manufakturu. Náhodou jsem totiž zjistila, že docela velký projekt, který teď běží v tv, píše zčásti syn jedné kolegyně. A další scenáristce zase vypomáhá s psaním manžel. O úrovni těch scénářů nechci polemizovat, jen diplomaticky řeknu, že studovat scenáristiku má smysl - pokud se tím pak člověk má živit. Ale to už je na svědomí každého z nás.
 
 

2 komentáře:

  1. Nojo no...
    Tak aspoň že šaty už jsou v oběhu.
    Pěkný den!
    A. Eva

    OdpovědětVymazat
  2. Ty šaty Ti sluší!A držím palce,aby to vyšlo,s tou smlouvou!

    OdpovědětVymazat