Ještě jednou Revival

Včera jsem si přečetla na váš popud dvě kritiky v LN. Skrz naskrz negativní. Člověk se až zpětně stydí, že se v kině spontánně smál. Jak jsem jen mohla? Jsem opravdu takový primitiv? Jak jsem si mohla nevšimnout, že: 
"Svět se tu ukazuje takový, jaký ho patrně chce velká část publika vidět: zkarikovaný do jednoduchých, obnošených a prázdných stereotypů. Ať jde o historii, politiku, fungování médií, hudební branži, rodinné vztahy, alternativní životní styl, nebo třeba užívání drog – to všechno je tu zobrazeno s uklidňující falší a povrchností, která umožňuje divákům nepřipustit si o dané věci ani zrnko podstatnější úvahy, a přece se na její účet bavit a připadat si chytře a na výši.
Není to zase takový paradox, jak by se mohlo zdát: tahle vyprávěnka o údajném znovuprobuzeném bouřliváctví je ve skutečnosti malým trucovitým manifestem měšťáctví a konvence. Je to jeden ze způsobů, jak si říci o diváckou cenu. Škoda, že režisérka sympatického Výletu či ambiciózních Tajností šla tolik pod tu svou."
 
Pro mě je hodně smutné, že tohle o Nellis napsal její spolužák, který s ní chodil několik let do ročníku na FAMU. Jasně, ověřila jsem si už několikrát, že po skončení školy se z nás stávají buď tvůrci anebo ti, co tvůrce kritizují. Není moc na výběr.
 
Samozřejmě, že kdybych psala kritiku do školy nebo novin já, nemůžu být divácky spontánní a musím se soustředit na podstatu. Pak bych chyby jistě našla. Ale pořád mi připadá jako mnohem záslužnější se pokusit napsat a natočit humor, než ho za jeden večer spláchnout u psacího stroje tvrdou kritikou.
Nevím, čím to je, ale legrace se pořád bere jako něco méněcenného. Přitom je jednodušší napsat pár tragédií, kde toho nemůžete zase tak moc zkazit, než se pokusit o jedinej fór. Něco málo o tom vím.
 

12 komentářů:

  1. Nojo, kritiky... ne vždy je jejich cílem tvůrce někam posunout, že? :-)

    Mě film neurazil, bavili jsme se hromadně a báječně. :-)

    Vyhovuje mi recenze Mirky Spáčilové-zde: http://kultura.idnes.cz/recenze-alice-nellis-film-revival-dlf-/filmvideo.aspx?c=A130710_132249_filmvideo_vha

    ... a koukněte kdyžtak na milý rozhovor s A.N. v Instinktu z min.týdne. Ten taky potěší ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem MS četla, ona má bohužel tvůrce rozškatulkované podle toho, jak je má ráda. Například Hřebejk získal ve Varech cenu za režii, ale ona to hned pomenšila tím, že letos nebyly v soutěži žádné dobré filmy. Nevím, co jí provedl, ale na něj má pifku mimořádnou. I kdyby dostal Oscara.
      Na Instinkt kouknu. Doufám, že je ještě v prodeji! Díky.

      Vymazat
  2. Keď som prvý raz čítala o tomto filme, okamžite sa mi vybavil v pamäti iný, starší titul, Still Crazy. Podobný námet, rozdiely neviem posúdiť, Revival som doteraz nevidela.

    Still Crazy - jeden z mojich najobľúbenejších, ktorý dokážem pozerať opakovane zas a znova a stále sa na ňom dobre baviť. Naposledy v noci, počas nekonečnej cesty v diaľkovom autobusovom spoji smer Spišská Nová Ves - Plzeň, marec 2013. Vďaka ti Ježiško za tablet.

    Link: http://www.csfd.cz/film/32231-still-crazy-porad-naplno/

    Na Revival sa teším, nemám dôvod pochybovať o ňom. Pretože tento druh filmov /ako správny rocker/ milujem. Kašľať na negatívne recenzie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mně se Revival líbil moc, přestože jsem se 10 let živila jako filmová publicistka.
    Z tvého blogu mám občas dojem, že to je stejná hrůza, jako kdybych dělala cenzorku v roce 1950.
    A není to tak, že lidi se po absolvovaní FAMU rozdělí na "tvůrce a ty, co tvůrce kritizují". Tak to přece není. Mnoho lidí se živí psaním o filmu a potom napíšou vlastní film. Anebo nedělají ani jedno, ani druhé. Prostě existuje spousta různých cest, nejsou to žádné dvě strany barikády.
    A navíc psát o filmu neznamená být zahořklý nenávistný suchoprd, který pochválí jenom Larse von Triera. Tak si teď trochu připadám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně bohužel připadá, že filmová kritika se smrskla do často nenávistných sloupků v novinách a časopisech, ale možná nečtu ty správné. Resp. už nečtu kromě Reflexu a Respektu vůbec žádné. Ty jsi psala o filmech moc krásně. Do 14, Týdne a tuším i Cinemy, ne? Četla jsem to ráda. Kam se teď tahle hlubší kritika (co nebyla jen pomlouvačná) přesunula? Já vážně nevím. A jak ráda bych si něco přečetla!

      Vymazat
    2. Milá Lucie, téma "kritizování" mi bzučelo v hlavě ještě pár dní... a tady je dovětek na mém blogu.
      http://stastnyblog.wordpress.com/2013/07/26/ta-uleva-jenom-se-divat-a-nic-si-o-tom-nemuset-myslet/

      Vymazat
    3. Krásný! Už vím, proč jsem měla vždycky ty rozbory filmů tak blbě. Mně totiž tohle, o čem píšeš, v hlavě nikdy neprobíhalo. Já jsem fakt jen čistokrevnej divák. Líbí/nelíbí. Lu

      Vymazat
  4. A když už jsem se do toho pustila, chtěla bych ještě dodat, že "kritizování" tvoří jen velmi malou část práce filmového novináře. Daleko větší část představují reportáže, rozhovory, informativní články, portréty osobností a podobně. Tím vším novináři filmům pomáhají s propagací. Jít do kina a napsat recenzi, to je až to poslední, i když možná nejzábavnější.

    OdpovědětVymazat
  5. Mně to nedá. Asi že tak svítí ten měsíc, on i dneska vypadá dost úplňkově.
    Myslím si, že tvůrce tvoří dílo a kritik je taky tvůrce, taky tvoří svoje dílo. Oba z něčeho vycházejí a nějakým způsobem to zpracují, dají něco ze sebe, a to jak ta jejich díla vypadají a působí, to záleží na obou z nich.
    Tím chci říct, ať si oba dělají, co umí, ono to za ně za oba mluví. Jen je možná škoda, že jsou (teda zdá se mně a moc o tom nevím) tak oddělení, že nemůžou veřejně o svých dílech diskutovat. Mně by se líbilo, kdybych třeba já mohla na kritiku odpovědět třeba takhle: no víte, pekla jsem bábovku s tím vědomím, že peču bábovku, tak holt mi z toho nevyšel svatební dort, tak proč mě kritizujete za to, že v té bábovce ten dort nevidíte? Až si na něj zase troufnu, tak upeču dort. A navíc, někdo přece může klidně mít místo tradičně nazdobeného patrového svatebního dortu obyčejnou bábovku, proč by ne?
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je přesné. To se děje jenom třeba na festivalech nebo setkání s novináři, ale vzhledem k tomu, že jsem sama zažila, jak mi novinářka pochlebovala a pak vyšla od ní zdrcující kritika, tak si myslím, že říct něco do očí má odvahu málokterý kritik. Proto chápu většinu kolegů, kteří už kritiky ani nečtou. Ale takhle by to být nemělo. Škoda. Když je dobře napsaná kritika, dá se z ní i leccos vzít.

      Vymazat
  6. To je zvláštní, já tam vůbec neviděla svět "zkarikovaný do jednoduchých, obnošených a prázdných stereotypů". Já tam viděla jako ve všech filmech Nellis komplikované mezilidské vztahy, které mnohdy brání všem aktérům říct prosté "mám tě rád". A vývoj těch vztahů až na dřeň, kdy už nezbývá nic jiného, než touhle otřepanou frází se pokusit zacelit všechny dlouhodobě jitřené rány. Moment, kdy musíme odložit batoh domněnek, nejistot a křivých zrcadel, které si táhneme životem. Šťastný konec, smíření a rozmotání provázků. A to je možná kritice trnem v oku, tyhle hodnoty se teď prostě nenosí. I ve zpravodajství je dobrou zprávou pouze zpráva s nasrávacím obsahem (a královské miminko, samozřejmě!).
    Kritiku tak bohužel často píší lidé, kteří možná vládnou slovem a v přehršli kliček a obratů si nejspíš kompenzují nebývalou chudost v oblastech empatie a citu.
    Základní pedagogickou poučkou totiž je "pochvala je základ úspěchu", a tak podle mě kritika, která nepřináší nic pozitivního, je pro autora k ničemu a je pouhým žlučovitým výlevem člověka, který se bere příliš vážně. Škoda pro něj.

    OdpovědětVymazat
  7. Lucko, já jsem si film moc užila. Smála jsem se jako blázen. A kritiky nečtu.

    OdpovědětVymazat