V noci za šest set

Dnes  přejezd na chalupu. Těším se. I když bude lejt. Jiná energie. Lepší. Ještě nevím, zda budu celý víkend psát, musím zjistit, jestli je na mně řada.

Dřív jsem všechno hrozně plánovala, dneska nechávám věci spíš plynout. Je to hrozně úlevný a jestli je něco na mírném stárnutí dobré, tak je to právě na tohle. Že přestáváte ty děje a věci ohýbat a lámat přes koleno.

Pokud teda máte rozum.

Líbí se mi to.

 

 

Včerejší seminář scenáristů a režisérů byl přesně podle hesla - kdo má práce hodně, nepřijde, ostatní si jdou hlavně postěžovat. Z těch, co píší i pro komerční tv, jsem tam byla snad jen já. Jediná kýčařka. Ostatní moji kolegové (přestože ve sdružení jsou) asi mají pocit, že není dobré táhnout za jeden provaz. Že jim práci stejně nikdo nesežene a je jen na nich, jaké si vydupou podmínky. Což je omyl. Aspoň v ČT už tohle neplatí ani náhodou. Na diskuzi  to přijeli schytat i zástupci z ČT (v podstatě obětní beránci), šéfka právního oddělení utekla hned během veřejného projednávání smlouvy, kterou ČT nutí autory podepsat v původním nesmyslném znění. Pro mě je z toho jediný závěr - pokud chci ze smlouvy něco vyházet, musím si najmout jediného právníka, kterého se ČT bojí, protože zastupuje v kolektivní správě všechny autory, překladatele, herce i jiné umělce, co tady jen jsou. Takže ať žije monopolizace!

Prima neposlala žádného zástupce, prý nikdo nemá čas, Nova vůbec nereagovala na pozvání.

Klasika.

ČT to odmávnout nemůže, protože jsou placeni z veřejných peněz.

Jinak tam o úpadku dramatiky v ČT mluvil i můj oblíbený Vladimír Just a někteří umělci se s ním hlasitě přeli. To se mi líbilo. Já takovou odvahu nemám, ani argumenty.

Domů jsem jela v noci taxíkem, protože hrozně lilo.

Šest set rovnejch.