pondělí 20. května 2013

Pes se neptá

... kolik vám zbývá ještě napsat stran. Prostě chce ven. A to je dobře. Kdybych Cherry neměla, jsem schopná na židli u počítače shnít. Šly jsme ráno i teď navečer. Je tu krásně.
Jo, tady jo.
 
Odpoledne jsem dopsala díl, pak nastala tříminutová katarze, poté jsem si na hodinu lehla na zahradu a ze stínu pozorovala slunce. Je úlevné a nabíjející pozorovat pohyb mraků, let ptáků a uvědomovat si to.
Proto tolik potřebuju samotu, abych si uvědomovala.
Že beru do ruky lžičku, kterou mám ráda a že s ní míchám kafe.
Na ubruse jsou shluky roztomilých kytiček.
Tohle je oranžová barva.
Dotýkat se věcí.
Myslet.
Umět nemít povinnosti.
Mít se ráda.
 


2 komentáře:

  1. To je přesně jeden z důvodů proč se nechci vzdát naší chaty, ikdyž bychom díky tomu mohli mít třeba větší byt... Únik, ticho, klid, harmonie...člověk se najednou líp slyší a vnímá.

    OdpovědětVymazat
  2. Pre mňa úúúúžasné slová...
    Eva

    OdpovědětVymazat