O svobodě

 
Včera jsem harmonizovala domácnost, protože naše paní uklízecí hvězda je nemocná. Otevřel se mi tím neskutečně volný prostor k přemýšlení, protože jsem musela nějak zaměstnat hlavu. Nirvána, kterou popisují některé mé kamarádky (Když vidím tu lesklou koupelnu, záchod s novým mejdlíčkem ... ach, ech!!) tak ta prostě vím, že se u mě nikdy nedostaví. Uklízení nesnáším a musím mozek nějak obelstít, aby neřval, proč nedělám něco smysluplnějšího.  Jediné, co mě těší, je, že máme podlahy, na kterých není nic vidět, a až podle zvuku poznám, kolik toho vysavač spolknul. A že toho je!
 
Přemýšlela jsem o svobodě, chtěla jsem vám totiž napsat něco víc o své práci a zjistila jsem, že nemůžu. Jediné, s čím se veřejně můžu svěřit, je právě to, kolik smetí pobere můj vysavač. Nové smlouvy, které autoři dostávají, totiž zapovídají i to, abyste třeba zmínku o tom, co píšete, dali na twitter, fb apod. Vše je pod vysokou pokutou. Nevím, k čemu dobrému to je. Autor je už takhle osamělý člověk, akorát mu přibude další úzkost. Zatímco u malířů nebo spisovatelů je odpověď na otázku Na čem právě pracujete? reklamou na jejich práci, jakmile pracujete pro média, je to trestný čin. S tím se nějak nemůžu srovnat. I proto jdu příští týden k tomu důležitému právníkovi, abychom rozklíčovali, jestli se vůbec můžu pustit do nového projektu nebo už v tom, o čem chci psát, je právně autorský problém.
 
Poslední dobou mám pocit, že žijeme v pokřiveném světě žalob, kde ji někdo na někoho podá a ten obviněný se okamžitě brání protižalobou za to, že si ten první vůbec něco takového dovolil. Neumím to asi správně vystihnout, ale dokud žil Václav Havel, měla jsem pocit, že existuje neviditelná  stálepřítomná spravedlnost. Někdo se obrací k bohu, pro mě byl jedinou přirozenou autoritou vždycky VH.
Po něm potopa.
 

9 komentářů:


  1. Uklízení je hrozný, také mám pocit, že mi při tom utíká život a rozpouští se v mýdlové vodě. Ale psát věci, které nemohou ožít a potkat se s diváky, to je snad
    ještě depresivnější.
    Doufám, že se ti z té beznaděje podaří najít cestu. Vždyť to, čím se živíš, se přece jmenuje "svobodné povolání"...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se to s diváky potká, to bych to fakt jinak nepsala. Je to něco nového, co tu ještě na seriálovém poli nebylo, tak uvidíme. :-)

      Vymazat
    2. A už v tom zase lítám a budu se několik měsíců těšit! No není to hezký? :o) Ta nucená mlčenlivost, záhadnost, tajemství má svoje kouzlo a přitažlivost. Hlavně že zase píšeš, přeju Ti, aby sis to užívala a měla z toho radost.
      Tvůj život není jenom psaní, nemám strach, že bys od teď sem psala jen o smetí.

      Vymazat
  2. Milá Lucie, držím Vám palec :-))), jste moje písmenková kamarádka..
    Jen tak mimo a trochu k věci, vřera jsem četla takové indiánské moudro, že každý má v sobě vlka dobra a vlka zla a zvítězí ten, kterého krmíme. Vždycky ty chytrosti hned zapomenu a tohle mi v hlavě zůstalo (?).
    Ale omáčku jsem psát nechtěla, ke kliku "odpovědět" mne vyprovokovala ta autorita VH. Pro mne také byl a je stále, jen čím dál míň (čtu o této osobnosti poměrně dost a je pro mne osobností kontroverzní). A tak se upíním k těm méně známým a neméně odvážným... k Janu Patočkovi, faráři Toufarovi, Rút Křížkové... možná je lepší hledat tam

    OdpovědětVymazat
  3. ...když odešel ten den a večer jsem cítila fyzicky úplnou prázdnotu a vyděšenost..a vnímala na chvíli jakoby se planeta vykrojila do tvaru půlměsíce a potemněla..jakoby něco ubylo úplně hmatatelně, byť to bylo na energetické úrovni, ta energie, která s VH odešla byla obrovská..plakala jsme ptala se Vesmíru, co ted, když zbyl už jen jediný a to Dalajláma...bylo mi řečeno, že doba těchto lidí, kteří to na sebe vzali za nás pominula,že ted už je to jen na nás, že jsem připravení...pak se zas Země doplnila do kulata...a v tu chvíli se stala vyjímečná věc- kometa Lovejoy doletěla k Slunci, ale nespálila se,jako všechno, proletěla jím a letí dál..věřím, je to je jeho Duše...a aby mohla zůstat rovnováha aspon trocha odešel s ním i diktátor Kim..přeluvil jeho Duši,aby šla s ním....nemám rodiče,ale VH jsme vnímala jako otce a můj smutek byl i takový...neuznávám žádné autority, nepotřebuju to,ale on jí pro mě byl - svoboda nade vše, nad vším...tak jak to cítím i já:) ....a berte všechno, co se kolem děje jen jako hry..lidi hrají hry navenek,aby nemuseli dovnitř sebe, prože tam je spousta bolesti a strachů...můžete o těhlech hrách napsat hru:) ...ráda vás čtu- děkuju:) Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé! Moc ráda jsem si to přečetla, ale psát bych o tom neuměla. Na to mi mé schopnosti nestačí. Bohužel. Díky!

      Vymazat
  4. Ten pocit s VH jsem měla naprosto stejný. Díky za pěkný text.

    OdpovědětVymazat