pátek 22. března 2013

Mobilní intimita


Musím říct, že mě opravdu HODNĚ překvapily reakce na minulý článek. Něco je v komentářích, ale víc v mém mailu, sms, i pár telefonů jsem měla. Netolerance k mužům. Nedůvěra.
Shrnu to do jedné věty své kamarádky (dovolila mi to), která zakončila svou esemesku slovy: "Denně mu projedu mobil."
Míněn manžel.
 
Dnes zřejmě obvyklá praktika, ale pro mě je to jedna z hranic intimity, kterou jsem nikdy nepřekročila. Jestli se v životě něčím řídím, pak tím, že můj muž není mým soukromým vlastnictvím. Pokud se mnou nechce být dobrovolně a rád, tak ať táhne. Za hlasem svého srdce, jak pějí básníci, nebo za hlasem svýho ptáka, jak říká Miranda v Sexu ve městě.
 
Nechci ze svého blogu dělat ženskou rubriku, ale můžete mi (klidně anonymně, ovšem pravdivě) napsat, jak jste na tom vy?
Taky projíždíte svému partnerovi mobil?
Pokud ano, vyřešilo to někdy něco?
 
 
 

51 komentářů:

  1. Dnes první :-).

    Luci, máme to podobně - i s tím "dobrovolnictvím" v partnerství... Mobil neprojíždím... přijde mi to jako nedostatek důvěry, skoro až urážka partnera. Nevím, možná jsem naivní? Nebo mám štěstí na manžela? Nebo jsem jenom v blažené nevědomosti? Nebo "moudrost" života? Nevim... ale mám to takto...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já teda musela projít nejprve všechny komentáře původního článku, ani jsem netušila, že to mělo takový ohlas :) Beru to tak, že pokud někdo ten krok udělá a do mobilu/emailu/facebooku/twitteru (nebo kam všude to dneska jde) vleze, pak je to na jeho vlastní zodpovědnost. Jednou mi moje kamarádka řekla - mně až tak nevadí fakt, že mi do toho mobilu vlezl, ale fakt, že si věci vyloží jinak, než ve skutečnosti jsou. Dívam se na to stejně - není mnohdy nic horšího a těžšího než dokazovat pravdu. Lulu

    OdpovědětVymazat
  3. Taky sem chtěla reagovat na minulý příspěvek, dokonce sem i reagovala, ale pak sem si (blbka)klikla na fotku, abych věděla odkud je člonek a příspěvek byl v tahu a už sem neměla sílu ho psát znovu, ale zkusím to teď. Tedy za chvíli. Paradoxně mě víc zaujal ten jar než odjezd na hory. No zas tak paradoxně asi ne, protože u nás to funguje dost podobně. Máme mezi sebou volnost, důvěru, respekt, nezakazujeme si a zároveň se snažíme nevyužívat a nevykořisťovat toho druhého, dvě děti, zvířata, rodina, dost pracovních i mimo pracovních aktivit, společných i každý zvlášť. Denně mu projíždět mobil? Nikdy. Kdo hledá/chce najít - najde. Tak jako některé zážitky a hlášky nejdou převyprávět, když ten druhý u toho nebyl, tak je to se zprávama. To co bylo myšleno úplně normálně a oba to chápou, třetí může pochopit jinak a vidět za tím kdo ví co. Z toho důvodu jsem přestala psát na FB osobnější věci, vrátilo se mi to ze strany pro kterou to nebylo určené s patama od sněhu a mrkví v puse. Ale každej to má takový jaký si to udělá, já vědět, že mi chlap projíždí mobil, tak s nim chodim i čurat (s tim mobilem) a to 98% smskuju s ním. Na druhou stranu - existuje tlačítko "delete"...tak asi tak.
    A teď k tomu jaru. Říkám si, jak můžeš psát scénáře jako ze života, když Tvůj vlastní život je k neuvěření :o))) To se Ti fakt povedlo! Připomnělo mi to dávnou historku mé kamarádky, po nějakém šíleném tahu se s přítelem probudili v cizím bytě, on ještě s kocovinou nahmatal něco co se podobalo šťávě a začal bublat, ona vyběhla do sámošky a přinesla mu Fantu a tak bublal ještě víc :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, já nikdy ..... čeho bych tím dosáhla .... jistoty ????? A na co by mi pak byla ..... já chci žít v "blažené nevědomosti", s představou že ten můj "pan božský" miluje jen mě a je mi absolutně věrný ..... a navíc, ony někdy "zprávy vytržené z kontextu" nejsou až zas tak objektivní .... Marki

    OdpovědětVymazat
  5. Pro mě by byl tenhle život "v pozoru" vyčerpávající.
    Šmejdění se jeví jako "poklízení", ale je to jenom vytváření napětí v sobě samé i kolem.
    Navíc vidět partnera, jak mi slídí telefonu, by pro mě bylo podobně hrdinné, jako vidět ho, jak si v růžové podprdě vytrhává obočí a pak se vrátí k rozehrané počítačové hře.
    A eště navíc všech navíců, svízel číhá všude. Na hory nepustíte, do práce bez ochranky jo? Do krámu pro noviny? Autem jen tak do světa? Do cyklokrámu?

    Krásné a mladé a lačné budou stále v převaze.

    Pro mě to je skoro jako rozhodnout se, jestli se z hlídání muže zvencnu, nebo ne.

    Mamka mi vždycky řikala: Věřit není ostuda.
    Slídění nic neřeší.
    Tam, kde je opodstatněné, tam se obávám, že stejně nic nezachrání. Nebo jo? Od čeho vlastně koho ochránilo?

    OdpovědětVymazat
  6. Mobil nekontroluju a nerada z něj i volám, zřejmě abych se vyhnula případnému pokušení a taky abych omylem při telefonátu naší společné kamarádce neuslyšela roztoužené: "Od rána na tě myslím, ďáble...", jak se to stalo naší známé. Neotvírám dopisy, nepátrám a o případné nevěře nechci vědět. Ani od něj - nejsem jeho svědomí, aby se mnou své selhání řešil.
    Problémem ovšem může být, že jsem bohužel dost chytrá a leccos mi dochází, aniž bych chtěla. V kombinaci s manželovou bezelstností mu tak nezbývá, než přede mnou nic neskrývat :)

    OdpovědětVymazat
  7. To jsem udělala jen jednou a z legrace...a ejhle...provalila se nevěra jako hrom. Ted už to radši nedělám. Nežiju v blažené nevědomosti, nechci radši nic vědět...jak se říká " co oko nevidí srdce nebolí" V mém nevěrném manželství jsme dospěli po dvaceti letech k tiché domácnosti a odděleným postelím. Nabízí se otázka, proč vlastně spolu jsme že? Děcka velký...jenže taky velká hypotéka a nějaký ten dluh...ale už to sníd doklepu( s manželem)...hypča nám za chvilku končí...za 24 let...

    OdpovědětVymazat
  8. Dúvěřuj, ale prověřuj!! Ale já si myslím, že když je chlap nevěrný, tak se to pozná!! Já jsem vdaná 24 let a naštěstí nám to vyšlo. Chceme být spolu, nemáme důvod být si nevěrní. Je to o komunikaci mezi partnery, říct si to hezký i to co se nám nelíbí. Někdy i hystericky!! A hlavně si udržet humor. Někde jsem četla, že z 90% záleží na ženský jaký ten vztah bude. Myslíte že je to pravda? Vztahům zdar a nezapomente, že s chlapem je to těžký, ale bez něj ještě těžší! Jakýho jsme si vybraly, takovýho máme! Martina

    OdpovědětVymazat
  9. Jsme s manželem spolu 10 let. Pokud jde o zálety, řekla jsem mu zhruba toto: Pokud se to stane a ty mi budeš nevěrný, NECHCI to vědět, nechci poslouchat žádné výlevy o tom jak tě to mrzí a cože jsi mi to provedl atd. takové ty nevěrnické kecy.Pěkně si s tím žij sám.
    Sama po ničem nepátrám, protože proč? Máme krásný vztah a kdybych vlastní iniciativou zjistila, že mu nemůžu věřit, už by to nikdy nebylo takové jaké je to teď.
    Řeči typu " Projedu mu mobil" mě děsí, v životě jsem nic takového nedělala a doufám, že ani dělat nebudu. Jak píše Lucie, můj muž není můj majetek. A ve vztahu je podle mě nejdůležitější vzájemná úcta.

    OdpovědětVymazat
  10. Vezmu to ve zkratce: S vámi všemi se vezu na jedné vlně. Díky za odpovědi, už jsem se bála, že jsem fakt poslední neprojížděčka v Čechách.
    Maríno - mám to naprosto stejně!
    Akimono - nad Vámi jsem přemýšlela nejvíc. Rozumím hypotéce (jsme ve stejné situaci), ale já bych takhle žít neuměla. Proto moc děkuju za Váš komentář. Nevěra se stát může, ale pokud vyústí v tichou domácnost, asi to nebude jen jí samotnou, ne?
    Upřímně díky všem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu Lucko, to není jen nevěrou. Můj manžel je ke všemu strašný ješitaa stačí prkotina hned se urazí. Upřednostňuje svoje zájmy, poněkud nerovné- sport a alkohol.A přesto vlak nejede. Možná jsem udělala chybu ale dostal nůž na krk-bud rodina nebo alkohol a kamarádi. To ho urazilo tak, že to nerozdýchal. Nejsem nijak dominantní, jsem dost benevolentní ale aby mi manžel chodil domů nad ránem někdy i vůbec na to fakt nemám. Pořád hledám nějaké řešení ale hypotéka mi zatím svazuje ruce. A asi jsem i srab.

      Vymazat
    2. Tohle už jsem si v duchu řešila. Dům je pro mě míň než svoboda. Představa, že v něm dožiju nešťastná s chlapem, kterýho nemiluju, je šílená. Nejste srab. Až se zamilujete do jinýho, půjde to. :-)

      Vymazat
    3. Víte, já po zkušenostech s tímto vztahem už jsem tak skeptická, že se bojím, že se nezamiluju. Líbí se mi ty komnetáře jak skoro všechny zúčastněné svorně přikyvují, jak mobily neprohlížejí. Je to ale pravda?

      Vymazat
  11. Lucko, taky e-Maily ani mobil neprojizdim. Mam doma inteligentniho chlapa a jsem presvedcena o tom, ze kdyby me chtel podvest, tak na to pujde chytreji a nebude si takoveto veci schovavat. Navic si nedovedu predstavit co ti kteri tak cini s temi informacemi delaji...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vydírají partnera. Ale nerozumím, proč ho chtějí mít doma, když vědí, že je (byl) šťastný někde s jinou. A často je v tom majetek, který ani jeden nechtějí dělit. Kvůli dětem. Johoho.

      Vymazat
  12. Páni, to jsem nečekala, že neprojížděčky mobilů jsou v ženském pokolení v menšině... Mě to nikdy nenapadlo, projíždět mobily, maily a iniciovat křížové výslechy. Je fakt, že u nás je ten žárlivější manžel. Ale snad by mi taky stíhačku nedělal :-)
    Jinak naprosto souhlasím s Haninou, ve vztahu je pro mě nejdůležitější úcta (a schopnost partnera mě rozesmát), tohle poučení mi do života dala moje maminka a za to jí jsem vděčná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Projížděčky se asi nechtějí přiznat. Škoda! Vůbec to nechci soudit, chci se něco dozvědět. Holky, nebojte se!

      Vymazat
  13. Přiznám se Lucie,že kdysi dávno jednou ano,můj první manžel mne podváděl s mou nej kamarádkou,která s ním otěhotněla-ač byla vdaná a vyšly z toho dva rozvody.Já děti mít nemohla.Nikdy potom už jsem to neudělala.Ale nebyl to mobil,tehdy ještě nebyly,je to třicet let zpátky,ale byly to dopisy ,které jsem našla doma schované,psané písmem,které jsem znala ale na adresu zaměstnavatele tehdejšího manžela.To poznání bolelo tak,že mne poučilo.Nikdy víc.A pro Akinomu-byla jsem v podobné situaci,druhý partner musel mít pivo i když byl štědrý večer,točené.Což není v době nonstopů problém.Otázka proč jsem s ním byla-měl dvě děti,já ne.Ale dokázala jsem v jejich dospělosti odjet na druhý konec světa,zaplatit mu za byt co mi nechal,vzít si a zaplatit půjčku na nový nábytek,okna atd.A bylo mi tehdy 44.Zkusili jsme půl roku žít tak jako Vy,ale komunikovali spolu,i spali,ale jen vedle sebe.On si šel za svým štěstím a já se musela starat co dál.Jde to,i hypotéka se dá určitě nějak vyřešit.Hodně štěstí!Já sebe našla,mám čas na knihy,koníčky,na SEBE a zůstali jsme přátelé,máme přece společné syny,které jsem vychovala a nechci o ně přijít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelo já díky tomuto nepovedenému manželství taky našla sama sebe, začala jsem si sebe více vážit, vzrostlo mi sebevědomí dělám si co chci, chodím kam chci...mám se víc ráda. Už neřeším kde manžel tráví noci, obráží hospody protože podle jeho slov se nebude ve čtyřiceti chovat jako usedlý člověk a tak se chodí bavit, na plesy, zábavy s lidmi nejmín o deset let mladšími a chová se jako puberťák. On si to neuvědomuje ale je dosti k smíchu a nejenom mě. Nevážím si ho. A to jsme právě zrekonstruovali barák. Dělení by bylo těžké. Snad časem.

      Vymazat
    2. Já taky ničeho nelituji i tehdy byly dost chvil ,kdy jsem byla štastná.Přeji pevné nervy,hodně rozvahy a oceán štěstí!Třeba toho osobního.

      Vymazat
  14. Maily ani telefon neprojizdim, nejak me to zatim nikdy nenapadlo. Ale klidne jeho mobil pouziju, o nejakych rizicich kolem jeho pouzivani jsem nepremyslela. Hlavne si myslim, ze by mi fakt neverny ani nebyl. A pokud jo, tak jak ho znam, hned by mi to vyslepicil. Ja se ale obecne nebojim ani tak nevery, jako spis nudy, nezajmu, lhostejnosti, reseni jen takovych tech praktickych veci. To jsou temata, ktera me tedka docela zamestnavaji; resime jen decka a financni veci, na nic jineho moc neni cas a prostor.

    OdpovědětVymazat
  15. Mobil neprojíždím, ani maily, to ctím jako soukromí a důvěru.

    Ale pro zpestření tématu, dnes ke mně dokoloval tento internetový vtip. Také mobilní:-).
    Hezký, nemobilní, víkend všem:-)

    Skupina vdaných žen byla na semináři s tématem: "Kolik lásky je ještě ve vašem manželství?"
    Nejdřív každá dostala otázku, či miluje svého muže. Všechny odpověděly ano.
    Kdy jste mu to řekli naposled? Některé odpověděly dnes, další před pár dny, jiné že už si ani nepamatují.
    Pak dostaly za úkol poslat manželům SMS s textem "Miluji tě, miláčku!"
    A tady jsou vybrané odpovědi manželů:

    1. Kdo je tam?
    2. Proboha co se děje?!
    3. I já Tebe. (ten byl jenom jeden)
    4. A toto je zase co? Zase si poškrábala auto?
    5. Co to má být? Nechápu, o co Ti zase jde...
    6. Nevím, co jsi udělala, ale tentokrát Ti to už neodpustím.
    7. ????
    8. Nehraj to na mně, zrovna napiš, kolik chceš.
    9. Zdá se mi to?
    10. Až zjistím, komu ta zpráva měla být, garantuju Ti, že ho zabiju.
    11. Pěkně jsem Tě prosil, abys už víc nepila. Jak s tím nepřestaneš,definitivně Tě opustím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je výborný!!!!! Neskutečně jsem se pobavila. Moc děkuju!

      Vymazat
    2. Tak to je hodně smutný.

      Vymazat
  16. Vzájemný vztah je o důvěře a toleranci, správný výběr partnera je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Oba články v MF dnes jsem četla a musím říct, že
    mužský pohled mi byl bližší. Je mi 55 let, manželovi nekontroluji mobil a ani se k tomu nechystám.

    OdpovědětVymazat
  17. Lucie, já to mám nastavené stejně jako vy. Víte, co ušetříme my nestíhačky energie? Zažila jsem stíhačku v osobě ex svého bratra, to byl děs. Můj bratr je velmi společenský tvor, má hodně přátel a pro jeho ex to bylo vyčerpávají jistit jeho každý krok. Hrůza. Znám i stíhače mužského rodu - je jím můj tchán, kterého to nepustilo ani v jeho 72 letech a obdivuju tchýni, že s ním vydržela, já bych to nedala. Manžel se naštěstí nepotatil, uff :-)

    Můj manžel může kdykoli kamkoli, stejně tak já. A tak mi to přijde normální.

    Zdravím, Jana

    OdpovědětVymazat
  18. Mě teda taky zaujal víc ten jar:D Přišlo mi to tak vtipné a ze života :)))))Ale tohle (reakce) mě donutilo popřemýšlet, paradoxně je chlap v místním pohostinství. A já si užívám klidu, netelefonování s klienty, uklizenosti...........za chvíli příjde - smraďoch a vlítne mi rovnou do čistého povlečení z Ikea, které mi dnes "vyčetl"že ho vlastně nepotřebujeme a já budu na koni:)
    Mobily neprojíždíme...asi jsme usnuli na vavřínech a víme, že jsme nikdy ani jeden nebyli moc na flirtování a lovení dravé zvěře:)I když zas tak naivní a věřící nejsem a vím, že stát se může cokoliv, ale to se může stát i ženě:D
    Do mailu si normálně lezeme, protože víme, že tam nic nenajdeme a soukromé zprávy si nečteme.
    Nedovedu si představit, že bych musela dělat čistku every evening a pak dělat buď že nic nevím a čekat na fatální chybu mého drahého a nebo zinscenovat hysterický výlev a balit kufry a půlit obrazy a majetek.....
    Prostě, pokud máme být spolu - tak spolu budeme a jen se musíme snažit pracovat na tom, aby se vztah někam vyvíjel. My máme horší a lepší dny a nejsme ti "dokonalí a sehraní" ale vím, že v mém okolí jsou na tom některý ženský tak mizerně, že jsem šťastná za toho mýho sběrače, bordeláře, pesimistu a workoholika v jedný osobě, protože já (pokud nepíšu úvahy o partnerství) se snažím koukat především na ty světlý stránky a pozitivní vlastnosti.
    A už jsme domluvení, že JÁ v úterý mám po půlročním maratonu s kojencem, který je už nekojenec volno a jdu na kávu(bez dítěte) a ON bude pod záštitou hlídání hrát šachy s mým tatíčkem - a to by mohl jít do ulic a lovit baby na kočárek a na krásné bejby:)
    Hezký večer ženy!!!

    OdpovědětVymazat
  19. Projížděla, až když se vše provalilo. Je to k ničemu, je to čistý sadomasochismus, rozdírat si bolestivou ránu ještě víc, jen ve jménu pravdy a informovanosti. Láska je slepá. Důvěra neslíditelek podle mého názoru musí tkvět v sebedůvěře a sebelásce, ruku v ruce s vyzrálostí, možná i věkem? Vdávala jsem se mladá, vášnivě zamilovaná, plná ideálů a odvahy pro budovaní rodinného života - a růžové brýle sundavám postupně s nabývanými zkušenostmi. Sebedůvěru a uvědomování si vlastní hodnoty, získávám až na prahu čtyřicítky. Třeba ta neslídivá přiznání budou jen tou vyzrálou "cilovou skupinou" čtenářek Vašeho blogu? Marie

    OdpovědětVymazat
  20. Lucie, chtěla jsem Vám psát už k minulému článku, že mně taky nevadí, když manžel sám jede s tenisty na hory nebo hrát do Chorvatska (a na druhou stranu mi nemluví do toho, že jedu na víkend třeba do Říma). Ale byla jsem minule u toho článku jako první, ještě tam nebyl žádný komentář a připadalo mi nakonec zbytečné tak evidentní věc vůbec psát. Netušila jsem, jaké komentáře se tam nakonec sejdou. Vadí mi i výraz, že ho někam POUŠTÍM samotného. Není můj majetek, aby se mě musel ptát na dovolení (a naopak). Konec konců, kdyby měl nějaké úmysly, zvládl by to během polední pauzy a nevěděla bych o tom.
    Mobil, mail, šuplíky psacího stolu, pošta, to je tabu (nejen vůči němu, ale i vůči dceři). Trochu mám problém i před praním projet kapsy džín (jenže tam oba nechávají papírové kapesníky :-)). Co mi chce říct, to mi řekne a nic jiného vědět nepotřebuju.
    Slídění může vést k tomu, co se stalo kamarádce: měla podezření, projela mobil, našla důkaz, rozpoutala několikatýdenní peklo, rozvedli se - a teď, po několika letech, když spolu mluvili, tak jí její bývalý manžel řekl: "Kdybys tak nejančila, tak by mě to za pár týdnů přešlo, JAKO VŽDYCKY PŘEDTÍM, a byli bychom spolu dodnes, protože tebe jedinou jsem měl rád." Tak nevím, jestli by tehdy byla za hlupáka nebo za hrdinku. Ona dnes lituje.

    Šťáva z jaru mě pobavila - a tak přidám vlastní zkušenost - tekutou náplast ve spreji jsem jednou použila jako ústní sprej. A moje maminka v době, kdy všechny tekutiny měly plus mínus stejné flašky, na jaru začala smažit řízky.

    Hezký víkend. Buďte ráda, že jste doma - víte, jaká jim na těch horách bude zima? :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Zdravím Lucie a ostatní, myslím, že původní záměr byl aby se ozval někdo, kdo kontroluje , hlídá, slídí, .... nic z toho doma neděláme a pokud dojde na diskusi ohledně toho jestli někdo někam odjede sám, tak jsou to většinou čistě praktické důvody...co s dítětem , zvířaty a jak s plánovanou oslavou apod.....ale taky mě zaujal jar z minule... já poznám špatný den, když si třeba do podpaží po ranní sprše nastříkám místo deodorantu lak na vlasy a když jsme bydleli v bytě a sprchovali se ve vaně, tak jsem se po ránu neubránila zandat špunt a dát si koupel (což bylo sice fajn ale děsný zdržení) a v té vaně jsem si i čistila zuby a taky myla hlavu (bohužel pokud chci vypadat jako vstala a šla, musím si ji mýt deně), jednou jsem asi ještě v polospánku vymáčkla pastu na zuby do dlaně a šup sní do vlasů...taky prima věc, naštěstí mé dítě žádnou újmu tohoto typu neutrpělo "zatím" :-)

    Jo , a ještě k věci, docela si užívám , když jsem doma sama, takže občas nad odjezdem svého muže v duchu zajásám :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Mně přijde prolézaní mobilů, emailů, kapes a šuplíků nedůstojné pro oba zúčastněné. Ale asi je to tím, že po zdraví jsou moje hlavní hodnoty svoboda, respket a zdvořilost. Jak už tady bylo psáno, nechápu význam "pouštění" a nepouštění, mně osobně by tohle hodně vadilo a tak jsem to ani nikdy nedělala. I přes to se asi dá partneroi říct, zda by nezvážil pobyt s rodinou místo dlašího výletu s partičkou, ale rozhodnutí bych nechala na něm. Partněři ani třeba netuší, že jezdí "ven" až příliš. Takže komunikace určitě, ale zákazy o striktní omezení mi vadí.

    Mobil a e-mail mi přijde tak posvátná věc, že by mě ani nenapadlo s tím partnerovým nějak operovat. Jak píše Hanka nademnou, vadí mi i ty kapsy před praním a spíš jsem žádala vždycky partnera ať si probere kapsy u věcí, co budu prát. I takové věci mi přijsou říliš intimní, Stejně jako aby mi on chodil pro věci do kabelky a nebo já jemu do tašky. Ale jsem introvert a jsem tím pádem "teritoriální", takže nelezu do revíru ani ostatním.

    A co se žárlivosti týče, ne nadarmo se říká, že je to jedna z nejvyšších forem sobectví, neúcty sama k sobě a potřeba lásky, o kterou žárlivec neurvale vyžaduje. A taky že žárlivost bývá skoro horší, než alkoholismus.

    A poslední, co mě k tomu napadá, těch žen a mužů, co prohledávají mobily a spol. je mi líto, vypadá to, že nemají nic zábavnějšího a přínosnějšího a hlavně radostnějšího "na práci" a tak dělají takovýhle kraviny ...

    OdpovědětVymazat
  23. Ale mám ještě i pohled z druhé strany - jeden můj dlouholetý kamarád mi vyprávěl příhodu o tom, jak našel své partnerce "důkazní materiál" v mobilu. Když mi to tehdy říkal, byla jsem šokovaná a kategoricky jsem ho odsoudila, že je trapnej a že teda u mě hodně klesnul, že tohle se přeci nedělá. Mno a on mi na to řekl, že měl už delší dobu podeyření, že ona někoho má, že se jí ptal a že vždycky říkala že ne. Ale že on si byl víceméně jistý, okolí mu to naznačovalo a tak že ten mobil prostě vzal, našel co hledal, ukázal jí to, zeptal se zda bylo potřeba si tak dlouho lhát a rozešli se. Mno a mně nezbylo než na to říct, že to vlastně chápu. A že je to poprvé, co si tuhle možnost připouším. Komentář výše do puntíku platí, ale já jen že nic není černobílé. Howg :)

    OdpovědětVymazat
  24. Mému manželovi jeho bývalá žena lustrovala naprosto všechno! Třeba když přišel z nákupu a hodil účtenku do koše, tak ona šla a tu účtenku vytáhla. Vymýšlela důvody, proč si půjčit jeho počítač, aby mu projížděla maily - i ty pracovní. Vybírala jeho asistentku a hodnotila lidi, které neznala. On si nakonec vybral za asistentku i za mnaželku mě:-) A dělala to jenom proto, že mu chtěla neustále dokazovat jakej je vůl a přitom si podřezávala větev. Nechápu tyhle důvody slídění a lustrace a opravdu by mě zajímalo, co zatím stojí. Ale jí se ptát nebudu:-). A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Názornej příklad, kam to vede.
      Ale znám i muže, kteří o tom se znechucením mluví, ale přitom s takovou paní neustále zůstávají.
      Asi by jim to chybělo nebo co.

      Vymazat
  25. Mě například naprosto stačí to, že tu je každej den ten jeho mobil pohozenej na stole a na mail se mu dostanu kdybych chtěla, protože si víme navzájem hesla. Takže nepotřebuju nic prolejzat:D
    Buď je tak naivní jako já a má čistý svědomí a nebo .....ale co žádný nebo není a nic si nepřipouštím. Až si bude dávat mobil pod polštář, začne projížděcí akce:)

    OdpovědětVymazat
  26. Musím přiznat, že jednou jsem muži mobil projela . No a v mobilu psal SMS jedné dívce, že na ni má chuť. A ona mu dokonce při odpovědi vykala a zvala ho domů. Nevím jak to onehdy dopadlo, když jsem na něj uhodila odpověděl, že takhle normálně chlapi s holkama flirtují, že je to takový jejich sport. No já mám jen obavu, aby ten "sport" nezačal dělat vrcholově, to bych už asi opravdu nevydýchala.
    Miluji Váš blog, eL.

    OdpovědětVymazat
  27. Skvělá diskuze. Mám také příběh. Moje kamarádka se po osmiletém vztahu konečně těšila na svatbu. Týden před svatbou načapala svého budoucího v objetí jeho kolegyně. Po ujištění, že to bylo pouze kamarádské objetí si ho vzala. Ale...nedůvěra byla zasetá, začala mu projíždět mobil a zjistila, že jeho vztah pokračuje. Po pěti měsících se od něj odstěhovala a po roce rozvedla. Dnes není moc schopná důvěřovat chlapům, pokud má vztah, tak to dopadá tak, že projíždí opět mobil. Nevím, jak jí pomoci, ani psycholog to zatím nedokázal. Je mladá, chce vztah, chce děti, ale nedůvěřuje. Sama žít také nechce a chce se změnit, ale nedokáže to. Jak z toho? Je mi jí moc líto, ale pomoci jí nedovedu. Pokud vztah funguje a je bez kazu, není důvod šmírovat, ale pokud je důvěra narušena tak kdoví, jak by se člověk zachoval. Moje kamarádka byla také vždycky z těch, kteří tento krok odsuzovali, ale pak, když řešila sebe a svůj život, tak se nedokázala ovládnout. Takové velké sebetrýznění. Pokud to člověk nezažije, nemůže soudit. A jak se říká nikdy neříkej nikdy...

    OdpovědětVymazat
  28. Známá v noci sáhla manželovi na mobil, když mu přišla SMSka. Už před tím tušila, že se něco děje. A potvrdila si to :(
    Potvrdil jí to přímo manžel. Že má "kamarádku". Jsou stále spolu, manžel s manželkou i manžel s kamarádkou. Jen manželka je teď pokaždé smutná, když tuší, že manžel je s kamarádkou a ne na služební cestě :( Myslím, že příště už by mobil neprojížděla.

    OdpovědětVymazat
  29. Vypranou tisícovku lze po vyžehlení s úspěchem použít. Nakonec i stravenky (ty ovšem při žehlení pouštějí na prkno). Ale karta na ovládání auta je fajnovka. Před praním už radši projíždím...
    A. Eva

    OdpovědětVymazat
  30. Díky za ty příběhy. Početla jsem si a jsem hrozně šťastná, že dámy jako vy čtou můj blog. A že reagujete na věci, který napíšu a stojím vám za ten čas. Přeju všem jen to dobré. Děkuju!!!

    OdpovědětVymazat
  31. Neda mi to a musim napsat. Jsem trochu extrem mezi vami vsemi. Jsem ta, kvuli ktere se mobily projizdeji ...uz pres 20 let a porad se stejnym chlapem. Ja mobil neprojizdim, je tak lehke se neco dozvedet a vedome si ublizit. A ze ja ublizuji te jeho "vlastní"? Ne, nevi o me. Mame nepsana pravidla, pres ktera nejede vlak...Neni jednoduche zit ve lzi, o to krasnejsi s laskou. Je lehke si vybrat - ve 20, je tezke to zmenit - ve 40. A jestli mi to neni blby? Neni, a vim ze Bozi mlyny melou. Zivot je kratky tak proc se trapit myslenkou, ze je mozna nekde nekdo lepsi a mladsi nez ja? I milenky se dnes totiz podvadeji-jestli to nahodou jeste nevite:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím tomu. Ta vedlejší láska by se mi líbila, ale to vedlejší smutno bych asi neunesla. Díky za příběh!

      Vymazat
  32. Nikdy bych to neudělala a dala jsem si velmi záležet, abych to vštípila i dětem. Mobil, mail, kabelka, aktovka (ehm, aktovka dospělého člověka), diář, noční stolek (případně "moje" zásuvka v psacím stole), kapsy - to jsou soukromé zóny a lze do nich vstoupit jen na pozvání. Pozvání znamená, že mi zvoní mobil v kabelce, já jsem ve vaně a toho druhého požádám, aby mobil vyhrábl a přinesl. Bez pozvání vstupuji pouze do kapes svých dětí, protože mě ty vyprané papírové kapesníky dost dráždí. A vlastně bez předchozího varování nelezu ani do školních batohů. Občas zavelím "vyklidit batoh a nebudu se koukat a jestli tam vznikl nějaký život, tak je mi to jedno, když to neuvidím". Za pár hodin letmo zkontroluju. Pokud ovšem děti nevyužijí nabídnuté šance, následuje řev :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásně napsaný. U vás bych chtěla bydlet!
      P.S. Papírové kapesníky v pračce jsou fakt vopruz!

      Vymazat
  33. Se zájmem jsem si přečetla oba články ke stejnému tématu i všechny komentáře. Lucie, vyjádřila jste ( i mnohé v komentářích) to pregnantně i za mě. Jen proč mám takový dojem, že kdykoliv hledáte inspiraci pro svoji momentální prácí vyhodíte vztahové téma a v duchu i písemně děkujete za všechny komentáře? ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Směju se. Někdy to možná tak dělám, ale teď už mám vlastně dopsáno - tohle téma milenky/manželky. I když v mojí tvorbě je vlastně věčné. Teď píšu o dvou starých lidech a chci, aby to byla sranda. :-) Tak schválně, s čím zase vyrukuju!

      Vymazat
  34. Dobrý den Lucie,


    čtu Vás celkem pravidelně a s nadšením :)
    Musím ale za sebe říct, že i pro mne je to hranice, za kterou jsem nešla, a nešla bych. Tak, jako jsem zvyklá neotvírat nikomu e-maily ani normální poštu, tak neotvírám manželovi ani soukromý ani pracovní mobil. K čemu to, kdyby chtěl, dokáže si zařídit co by potřeboval.. snažím se tedy, aby měl ty potřeby naplněny už doma, aby nemusel nikam jinam :D Ne vždy to vychází, ale mylsím, že celkově jsme spokojení oba dva.

    Mějte se hezky,

    Michaela

    OdpovědětVymazat
  35. Dobrý večer Lucie,
    taky stejně jako Michaela pravidelně čtu Váš blog, nejen proto, že jsme asi tak stejně staré (teda pardoon mladé:-)...
    Jak je výš uvedeno- mobil, pošta, kabelka, diář jsou tabu a pouze s předchozím souhlasem...
    Ale taky jsem mobil kdysi /na počátku milénia/ "projela"- začalo to otevřeným e-mailem (mého muže ) v PC, kde nadšeně kolegyni sděloval, že vyjede z domova už v pět ráno a doveze snídani do postýlky a namasíruje nožičky a že budou mít celý den jen pro sebe:-), blabla (to jsem ještě polkla), ale zanedlouho na to měl muž vyzvednout mimopražskou návštěvu někde na periferii a zavést do centra- jenže byl společensky unavenej- tak mi dal svůj mobil, ať dotyčnému zavolám a svůj vůz, ať ho vyzvednu..., na zpáteční cestě jsem koukla do mobilu na přijaté zprávy (od žen) a to bylo počteníčko, můj muž nejen spal se svou o 15 let starší šéfovou, ale aspoŃ dle sms s každou sukní, co se mu do cesty připletla:-( ...
    ... a já jsem myslela, že má jen hodně práce (večery a víkendy)...
    Nikdy jsem mu o tom neřekla...a celé to tak nějak skončilo...
    nakonec odtáhnul (za hlasem svýho ptáka?), nevím,
    společný majetek jsme (i přes společného potomka) žádný neměli,
    ale nechtělo se mu, prej jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, exmanžel byl teda přeborník. Myslím, že ho to těšilo a ještě se tím vytahoval - asi i před Vámi. Znám dva takové a pryč od nich. To je porucha osobnosti. Dobře jste udělala! Snad se našel někdo lepší ... :-)

      Vymazat
  36. Omlouvám se, nemyslela jsem to ve zlém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani já ne! Neomlouvejte se. Vždyť jste mě pobavila!!!

      Vymazat