S Magorem v kuchyni

Včera jsme měli návštěvu a Ivan celý den vařil (s nadpisem nesouvisí, i když Magor byl taky Ivan, ale k tomu až později). Měli jsme kotlety naložené v bourbonu, skořici, bobkovém listí a daším koření, k tomu jablečný křen a ratatouille. Kromě jiného. Strašně jsme se přejedli, takže jsme se to dnes snažili rozchodit a byli jsme celé dopoledne se psem v lese.
 
Před 14 dny Ivan absolvoval lekci úpravy mořských ryb v kulinářském institutu Prakul, kterou dostal ode mě k Vánocům. Byl naprosto nadšený. Prakul patří Romanovi Vaňkovi, což je ten kuchař se sexy kruhy pod očima a vedou to tam moc dobře. Slyšela jsem totiž o jiných kurzech, ze kterých byli lidé dost otrávení a bála jsem se, aby Ivan nepřišel též. Ale on úplně zářil a od té doby neustále přemýšlí o tom, že se minul povoláním. O stejné věci přemýšlí i Kryštof, ale ten má ve dvaceti ještě značně na výběr. Vzhledem k tomu, že hledá možnosti, jak minimálně dalších pár let nežít v Čechách, tak jsem sama zvědavá, kam se ve svém životě pohne. To je ta pěkná stránka mateřství, kdy už nic neřešíte, jen zpovzdálí sledujete. 
 
V posledním Reflexu je jednak velká analýza voleb, zajímavý pohled, připadá mi i pravdivý, ale názor si udělejte sami. Nelobbuju.
Jen rozhovor se Zemanem jsem nedočetla, na aroganci jsem fakt alergická. Když jednomu z novinářů napsal do knihy věnování "žumpě" a druhému "elévovi bez znalostí, ale zato s velkým sebevědomím" ... tak tomu já se opravdu nesměju. Obrací mi to žaludek.
 
 
 
Co mě nadchlo, je článek o Magorovi. Škoda, že už nikdy nic nenapíše. Vždycky asi budu mít radši básníky než prognostiky. Měli by být státem chránění, protože jsou silně ohroženým druhem.
 
 

8 komentářů:

  1. Tleskám lásce k vaření,musí být hezký pocit,že můj dárek udělal takovou radost.K MZ se nebudu vyjadřovat,jsem z toho smutná,za naši zemi a lidi v ní.A k Magorovi-je vážně smutné,kolik velikánů odešlo podobně-Hrabal,Brodský,Magor atd.-i tu smrt přijali ve svém stylu!Kryštof-co jeho náhled na Irsko?Včera mi tu kamarádka nabízela pro mého syna práci v bance v Dublinu,jestli nechce pryč Prahy.Ale ten můj pracuje v bance tam a je spokojený.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Kryštof na takovou pozici nemá, nicméně Irsko je jeden z jeho snů, můžete mi, Marci, poslat svůj mail na: lucie.smich@seznam.cz ? Děkuji pěkně.

      Vymazat
  2. Milá Lucie, Váš blog si nechávám jako četbu před spaním. Umíte pobavit, potěšit, rozesmutnět i promluvit za nás ostatní. Díky Vám!... A díky za váš dnešní "kulinářský" příspěvek. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím svého muže potěšit. A myslím, že tento kurz vaření by neměl chybu. Patří totiž k Vaňkovým obdivovatelům, s jeho českou kuchařkou chodí snad i spát a podobně jako váž muž přemýšlí o změně povolání;-).
    Taky jsem Vám chtěla pochválit váš dům. Nejdřív jsem si všimla jen těch zajímavých dveří, velkorysých francouzských oken a vkusného vybavení, ale pak jsem jej na základě Vámi zmíněného článku dohledala na archiwebu (http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=2539) a musím říct, že na něm neshledávám žádnou chybu. Jednoduchost a elegance. A ta prosvětlení skrz střechu! Jo jo, tam se musí žit;-). Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pardon za chyby - "Váš" a "žít" samozřejmě. Pozdní hodina dělá své:-(.

      Vymazat
    2. Milá k.laro, děkuji velice! Dům je opravdu fajn.
      U Vaňka dvakrát do měsíce vaří i Pohlreich, tam se můj muž chystá příště. Musím to hlídat, ty ůekce bývají během jediného dne, kdy to zveřejní, vyprodané. Před 14 dny se prodával březen a hned to bylo pryč.
      Sláva mužům, kteří dobrovolně vaří!

      Vymazat
  3. Myslím, že když během jednoho ze seminářů, na Magora, tehdy ještě žijícího, vzpomínal Petr Hruška, naštěstí dosud žijící, byla to jedna z nejúžasnějších chvil během mého studia VŠ. Jak jim vždycky při návštěvě umýval nádobí, protože byl tak zlomený z vězení, kde ho za každou špínku mlátili... Taky mluvil o Balabánovi... ten už je taky mrtvej... ach jo...

    OdpovědětVymazat