čtvrtek 7. února 2013

Dlouhodobý vztah stojí dvaadvacet večeří a desítky tisíc za dárky

 
Dnes mě na netu zaujal tento nadpis. Občas se nechávám různými příběhy, výzkumy či statistikami inspirovat, některé mě vyloženě baví.
Protože už dávno nejsem single a nehledám partnera, tak mě tahle problematika míjí (ale o to víc baví). Nakonec člověk nikdy neví, kdy se mu podobné informace můžou hodit.
 
Před chvílí jsem mluvila s kamarádkou, která dlouho single byla a dlouho hledala partnera. A potvrdila mi, že partneři, kteří do ní neinvestovali, to vlastně s ní nikdy nemysleli úplně vážně. A to můžu přísahat na to, že kamarádka vůbec není žádná přísavka! Vrcholem byl prý její dvouletý vztah, během kterého dostala jednu růži a jednu knihu. A navíc jí nikdy ten šetrný muž neřekl, že ji miluje. Maximálně to nějak obecně opsal. A ona to omlouvala tím, že je stydlivý. Nebyl. Byl ženatý.
 
 
To mě přimělo se zamyslet nad tím, kolik do mě investoval můj vlastní muž. Vzhledem k tomu, že jsme se brali ve dvaceti z lásky (rozuměj bez peněz), tak toho asi moc nebylo. Nikdy jsme neměli každý jen svůj účet, máme jednu společnou hromadu (hodně velkou). A v ní je společné úplně všechno, včetně dětí, zvířat, hypotéky a složenek. Když jeden nemá, nemá ani druhý. A naopak. Oba jsme stejně volnomyšlenkářští, takže jak nás straší můj otec, jednou přijdeme na buben. 
Doufám, že je v bubnu aspoň veselo.
 

7 komentářů:

  1. Luci, tak to jsem na tom stejně .... zajímalo by mě, jaký by byl výsledek stejného průzkumu před patnácti lety ..... buď by byl jiný nebo jsem zase mimo tabulky :o):o):o)chi, chi .... Marki

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na to se těším,že ještě potkám někoho,kdo do mne a našeho vztahu tolik investuje.Já jsem na svou investici hlavně citu,zatím vždy nějak doplatila.Takže se nyní obdarovávám sama bez výčitek,že jsem měla raději koupit jemu nebo klukům a i ty večeře si s láskou k sobě samé,ráda vařím.Ale jinak souhlasím s kamarádkou,dnes je těch mužů,kteří to nemyslí vážně a jde jim jen o zábavu,nějak čím dál víc!

    OdpovědětVymazat
  3. Lucko, pobavila jsi mě. Taky mě dnes tenhle článek zaujal. A nejste v tom sami, neboj - fungujeme úplně stejně (i stejně dlouho) jako vy.
    Volnomyšlenkáři - to je přesně ono, konečně to mám pojmenované! A můj zodpovědný otec nás taky straší :).
    Já si říkám, že dokud jsme na tu "hromadu" dva, tak je to v pohodě (v opačném případě si tedy nejsem úplně jistá...).
    janazgymplu

    OdpovědětVymazat
  4. Občas v žertu /a trochu vážně/ řeknu muži: A ne, aby sis našel jinou...! A on odpovídá: "Prosímtě, víš co by to stálo času, peněz a námahy." Docela mě to uklidňuje. A samozřejmě dodávám: "Takovou jako jsem já, bys stejně už nenašel." Hezký večer!

    OdpovědětVymazat
  5. jo tak bacha. můj EX do mě investoval fakt strašně moc. Za pár let ale nabyl pocitu. že jsem drahá natolik. že je třeba mě hlídat na každém kroku. A tak jsem se jednou ráno ...nepozorovaně...
    sebrala a odešla...jen tak v teplákách...a vzala si to nejcennější...Samasebe. No. když tak o tom přemýšlím. tak jsem tento komet mohla přidat klíďopíďo k vašemu předpředpříspěvku :-DDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Smazáno,protože jsem tam měla chybu,pravopisnou-takže Vám Aranel rozumím velmi dobře.Já to nejcennější hledala patnáct let a našla.Jen jsem čekala až kluci dospějí a budou schopni se postarat sami o sebe.Byla doba,kdy mi ten mladší řekl-od téhle ledničky a z dětského pokoje nikdy neodejdu!Tady jsem měla spostu času o tom všem přemýšlet-nelituji toho a i kluci pochopili proč se to stalo.I když v té době stejně nechápali.Když jsem poznala jejich tátu ,byl vdovec,od dalšího dne jsem s ním a jeho dětma žila patnáct let.Klukům bylo 6 a 8.

      Vymazat