Původně jsem chtěla napsat, že tento víkend jako by zase pro mě neexistoval, protože jsem ho celý propracovala.
Nakonec byl ale velmi bilanční, protože už od pátku večera jsem věděla, že jestli neseknu s prací, kterou momentálně dělám, tak si zadělávám na docela slušnou psychickou újmu. Což už jsem zažila a skončila s antidepresivy.
Problém je v tom, že to byla jediná práce, za kterou mě někdo platil. Jo - byla. Se šéfem projektu jsme si to, myslím, docela na rovinu vyříkali. Mým úkolem vlastně bylo kopírovat styl psaní hlavního autora, aby seriál měl jednotný rukopis. To jsem nedokázala. Jako kopírka jsem se prostě neosvědčila.
Mrzí mě to kvůli tomu, že to byla docela prima parta lidí, které jsem sice živě nikdy neviděla, ale po telefonu zněli fajn.
Nicméně tohle psaní mě nedělalo šťastnou, při každé větě jsem věděla, že tohle není můj styl psaní, že si na něj jenom hraju a ještě mi to krutě nejde.
Nastává tedy období, které mám hodně nerada. Nabízení se. Hledání trvalé práce. Pro scenáristy znamená trvalá práce - aspoň rok nebo dva. I to je většinou zázrak.
Zase znovu začínám, což ve třiačtyřiceti není zrovna super pozice, ale vzdát to nemíním. Nějaká šikovná ženská autorka by o tom určitě napsala bezva knihu, ale mě tohle téma neláká. Pár takových knih jsem četla - a většinou nedočetla, protože je to všechno na jedno brdo. Ani já bych to nevyšvihla líp.
Takže jsem na sebe vážně zvědavá!
Držím palce!
OdpovědětVymazatMimochodem, ač to sem nepatří, jsem se začetla do knihy Jiřího Hájíčka Rybí krev - velmi smutné, ale čtivé, ačkoli se tak úplně nedokážu propojit s hlavní postavou - vypravěčkou, rozvíjí se poměrně opravdový příběh. Silný.
Gratuluju k rozhodnutí!
OdpovědětVymazatUž to je úspěch, když si člověk dokáže říct a definovat, co ho ničí, a co ho posouvá. A udělat radikální krok. Já se v tomhle zatím stále plácám :-)
Každopádně přeju hodně štěstí a pevných nervů do "nabízení se"!
Lucie,
OdpovědětVymazatčasto je těžké si vůbec uvědomit, co nechceme. A pak to formulovat a sdělit.
Dnes jsem něco podobného udělala a nejsem si jistá, jestli nezůstanu sama.
Pro jistotu chystám seznam pozitivních změn, na které stále není čas nebo je okolí bojkotuje.
Prakticky pomoci asi nemůžu, ale posílám svoji podporu!
A. Eva
Lucie, já jsem se dlouho prala s rozhodnutím vzdát se zaměstnaneckého poměru a pravidelného platu a vrátit se k riziku svobodného povolání. Ale ani jednou jsem nelitovala.Nerada bych někdy znovu zažila ten pocit, kdy jsem byla zoufalá z toho, že se blíží moje pracovní dny (odnášelo to jak moje zdraví psychické i fyzické, tak moje rodina).
OdpovědětVymazatLu,když jsi na dně,odraž se!Obouma nohama a platí to,i když zrovna nejsi na dně bazénu.Mohla bych Ti vyprávět story....jsi ještě mladá,myslím že šikovná ,ambiciozní a se zdravým rozumem,zvládneš to!Máš okolo sebe i zázemí a Ti Tě nenechají jíst suchý chleba s marmeládou půl roku.A pak...když jsem si v životě myslela,že je mi nejhůř,bylo bohužel mnohdy ještě hůř.Bude líp,držím Ti pěsti,Ty se neztratíš a nám se zas objeví nějaké Ententýky!Moc Ti to přeji,prachy nejsou všechno,k životu stačí dvacet kilo v kufru.
OdpovědětVymazatLucie, přeji hodně štěstí, člověk nemůže popřít sám sebe a s rodinným zázemím, které máš úžasné, se to určitě zvládne:) Já jsem udělala podobné rozhodnutí a nelituji (zatím)...
OdpovědětVymazatLucie je to boj, ale ty se neboj, protože to nejlepší teprve přijde. Nebo se to děje právě teď? Co my víme:-) Když můžeš a dokážeš s blbou prací seknout, tak je to vlastně úžasný. Pro mne je každý konec i začátek a v každém začátku je naděje. Neznamená to ale, že z toho začínání a ze změn o které vůbec nestojím nejsem zoufalá, jsem. Ale třeba nám to prodlužuje mládí:-)))
OdpovědětVymazatObdivuju tu schopnost uvědomit si, že takhle ne a taky se podle toho zařídit. Myslím, že je to dobré rozhodnutí, protože život je krátký a psychické zdraví jen jedno. Nevím, jak v tomhle oboru nabízení se funguje, ale jsem přesvědčená, že to zvládneš/te. Držím všechny pěsti!
OdpovědětVymazat