V jednom ohni

Dnes jsem vstávala v šest. Od šesti nula pěti jsme se učily se Stelou v posteli přírodopis, včera už jsem na něj neměla síly. Ale její známky v žákajdě 5,5,4 (a jediná 1 za úpravu sešitu) mě dost tíží.

V půl osmé jsem ji vezla do školy.

Ve tři čtvrtě na osm jsem šla vyvenčit psa.

Pak přijela moje hodná paní na úklid a já se konečně mohla začít věnovat psaní. Bylo devět hodin a já byla vyflusaná jako kdyby bylo večer.

V těchto chvílích vždycky závidím svým psacím kolegům, protože ti opravdu jenom píší. S dětmi se učí manželka, pak je odveze do školy, psa vyvenčí babička, o úklidu nemají ani páru. Zamknou se v pracovně a během tvůrčího procesu stihnou ještě napsat pár sms milence o tom, jak jsou v jednom ohni (ten dvojsmysl je schválně).

Konec závisti.

 

 

 

Předevčírem mi můj muž vypočítal a nakreslil tabulku na psaní scénáře. Kromě smysluplnosti slov, vět a děje, ještě hlídám počet slov, aby délka dílu přesně sedla. U svých věcí to umím uhlídat nějak mimochodem, ale pokud píšu u cizích, nejsem schopná to trefit. Na jeden díl mám tentokrát 34 scén a ty čísla pod nimi jsou počty slov v jednotlivých scénách, abych se nakonec trefila do 11 tisíc celkově. Samozřejmě, že každá scéna je jinak dlouhá, ale když někde uberu od průměru, pak jinde musím přidat.

Konec přestávky.

Jsem u 5147. slova.