úterý 29. ledna 2013

Kdy vlastně číst?

 
 Když jsem naposledy jela vlakem, vzala jsem si s sebou knížku, abych si ukrátila čas. Na čtení mám poslední dobou mnohem méně času a chuti, než bych si představovala. Pokud jedu na nějakou poradu, většinou si ve vlaku dělám na poslední chvíli poznámky, ke kterým jsem se nedostala doma. Ale když zrovna nemusím nikde perlit, čtu si.
 
Ve vagónu se mnou jela parta starých dam, které se vydaly na výlet. A když viděly, že čtu, začaly rozebírat četbu jako takovou. Bylo to tak zajímavé, že za chvíli už jsem se nemohla soustředit a poslouchala je.

Vlastně všechny šly do důchodu s tím, že teď přečtou všechno, na co jim doteď nezbyl čas (zřejmě sečtělé dámy). Jenže v prvních měsících zjistily, že mají mnohem méně času než dřív. Jak je to možné? Nejčastější důvod byl hlídání vnoučat. Popisovaly, jak vyřízené jsou, když přijdou z hlídání. Na čtení nemají vůbec náladu, těší se do vany a pak že si lehnou k televizi, kde budou méně či více tupě zírat na cokoli, co není z války a nestřílí se tam.
 
Ale nejvíc ze všeho mě zaujal názor paní, které bylo přes osmdesát (nevypadala), která už nečte proto, že jí nezbývá moc času a ona chce ještě žít. To znamená cestovat po republice a podívat se do míst, kde ještě nebyla a pak taky navštívit vzdálenější příbuzné, aby více stmelila rodinu a všichni se znali. Aby na ni měl kdo vzpomínat, až tady nebude.
Chápu, že v tomhle případě čtení opravdu zdržuje.
 
 

15 komentářů:

  1. Hezky úsměvné. Já jsem si plánovala taky čtení nechat na důchod, ale pak mi někdo trefně odpověděl, že na to díky slabému zraku neuvidím a vidno, že těch důvodů je asi víc. Já čtu hlavně, když mám na čtení chuť a správnou atmosféru. Když vím, že večer přečtu dvě stránky a padnu, tak se do čtení ani nepouštím. Mám své oblíbené místo na čtení a jednu úsměvnou historku s tím spojenou.

    OdpovědětVymazat
  2. Já se hlásím (ne úplně hrdě) ke kategorii záchvatových čtenářů. Buď jedu ve dne v noci, nebo nečtu vůbec. Ale obecně toho na netu člověk načte víc než by si přál. A s vnoučaty, se dá číst krásně :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Já se snažím číst co nejvíc teď... protože právě mám strach, že v důchodu už na to nebudu vidět (i když díky Kindlu mi roste naděje - prostě si dám velká písmena :-)) ... ale myšlenka té osmdesátileté paní je mi bližší.... pokud budu fit (a doufám, že stejně jako ona na to ani nebudu vypadat :-)) bych raději cestovala a poznávala....
    PS. Právě jsem dočetla Tajnou knihu od I.O. a jako další mi tu leží Lovkyně informací.... a co právě čtete vy???

    OdpovědětVymazat
  4. Já teprve zdolávám knihy od Ježíška a mám pocit, že mi vydrží dlouho, neb jsem (jak píše Aranel) záchvatová čtenářka. A zrovna nemám záchvat, což mě mrzí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tiež som záchvatová a to nielen ako čitateľka. Ale tie vaše "ježiškové" plus Ani pozdeji, ani jinde som si na Slovensku skoro všetky cez Vianoce zadovážila a už aj prečítala. Vedela som, že to budú dobré tipy, takže záchvat stále trvá. Ďakujem.

      Vymazat
  5. Láska na celý život,doufám,je pro mne čtení.Nyní ale čtu vlastně jen dvakrát do roka.Když se vracím z domova do Irska,po dovolené jeden kufr obsahuje jen knihy.Například 4.ledna jsem se vrátila a vezla 10 knih,z toho už je jich šest stranou přečtených.Jsem sova,čtu v noci a miluji to otáčení a šustění stránek.Nabízeli mi audio knihy,tablet ale to není nic pro mne.Ale zase se přiznám,že Váš blog a některé další mi po zbytek roku nahrazují knížky.Každý den jako-kapitola z knihy Vašeho života.Díky za to,že mnoha z Vás mohu nahlédnout pod pokličku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci a vy máte svůj blog, abysme si mohli počíst i my, jak je v Irsku?

      Vymazat
  6. Nemám Lucie,ale uvažuji o něm .Jen nevím jak na to.Potřebovala bych poradit,jak se tvoří.Já a počítač-radši upeču někomu krabici cukroví,uháčkuju šálu nebo nákrčník přes noc,ale jak se děje něco s počítačem,jsem bezradná.No je to výzva,a ty já ráda!Pokusím se o něj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zpětně se mi to zdá jednoduché, ale když jsem si ho zakládala já, pomáhal mi IT švagr. Je lepší vždycky u ruky někoho mít, abyste nešáhla vedle, ale pak už je to brnkačka. Myslím, že i kdybyste blog neměla veřejný, určitě byste tím potěšila vzdálenou rodinu. A nakonec i sama sebe, když si zpětně něco čtete nebo prohlížíte fotky a vracíte se k nějakým starým pocitům. Novodobý deník. Tak se těším!

      Vymazat
  7. Ó, když zavzpomínám, kterak jsem v sedmnácti místy zažívala pocity zmaru (to, když jsem několik dní strávila nad knížkou). Zda to není marnost nad marnost, že mi unikají nové listy stromů tam, tam venku. Život je jinde, napadalo mne.
    Nyní čtu pořád o umělcích a umělkyních a večer už nemám na beletrii kapacitu. Rázem si připadám jako nečtoucí, zvlášť když se mě někdo zeptá. Michala

    OdpovědětVymazat
  8. Čtu si cestou do práce a zpět. Denně je do hodina a půl čistého času, to už je znát. Jsem i ráda, že nepracuji v místě bydliště, když přišla nabídka, odmítla jsem jí právě z tohoto důvodu :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Kdykoli, kdekoli..... já a i můj 9letý syn - jedeme na kolo, berem knihu... jdeme (no ..tam) s knihou, když jsme spolu jen my dva sami - snídáme s knihou, usínáme taktéž.
    Dýcháme, pijeme, jíme a čteme:-)))
    Lucie, děkuji Vám za knihotipy a děkuji za Váš blog. Jste člověk člověčí, mám Vás virtuálně ráda a když nesnídám s knihou, snídám s Vámi:-)).
    Dík
    Pavlína

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju, nesmírně si toho vážím!

      Vymazat
  10. Miluju knihy, jen na ně posledních pár let nemám čas! S uječenými dětmi pozdě usínajícími na to není kdy a ve vlaku pravidelně vyčerpáním usínám.

    OdpovědětVymazat