úterý 4. prosince 2012

Já se z toho zblázním!

 
Ráno jsme vstali a zjistili jsme, že jsme večer nechali otevřené auto. Nejenom nezamčené, ale dokonce s otevřenými dveřmi. Pak jsem objevila v troubě perník s počínající plísní, který jsem o víkendu upekla a zapomněla to říct rodině. Letěl rovnou do popelnice.
Posléze mi přivezli z ppl balík a nepozorovaně mi utekla z domu Cherry. Naneštěstí šel kolem pes, který nebyl na vodítku a na naši milou hárající Cherry se okamžitě vrhnul. Nemohla jsem je od sebe odtrhnout. Křičím na paničku psa, aby si ho chytla na vodítko, jenže paní neumí česky a směje se, jak si pejsci hezky hrají. Během deseti vteřin nám zdrhli neznámo kam. Předali jsme si telefonní čísla, paní byla Němka, němčinou pár vět ulámu, takže gut.
Čekám doma, pes nejde.
 
Sedám si nad nový projekt - teda pro mě nový, on už úspěšně běží několik let, já mám do něj naskočit. Otevřu si "noty", podle kterých mám psát a buch. První scéna začíná tím, že jedna z hlavních hrdinek leží na smrtelné posteli. Ačkoli ten seriál neznám, píšu první scénu a rozbrečím se.
 
Po několika hodinách volá Němka, že oba psy našla. Dává mi adresu ulice, já okamžitě sedám do auta v pantoflích a psacích/spacích kalhotách. Zadávám do navigace adresu. Neexistuje. Tedy aspoň podle mojí navigace. Po dalších peripetiích vidím Cherry, jak běhá zmateně po silnici. Zaparkuju auto a vrhám se do křižovatky. V těch pyžamovejch kalhotách se srdíčkama a pantoflích. Cherry utíká před jedním autem, které jede tak pomalu, aby mi ji dotlačilo až do náručí.
Sláva!
Pes odchycen.
 
 
Odpoledne v největším dešťosněžení přijíždějí nečekaně zahradníci a bagrují nám přijížděcí cestu, kterou potřebujeme zpevnit. Navezou složitě pražce, které se mají použít do základů zpevnění. Během chvíle přiletí nový soused, s jehož zahradou sousedí naše cesta a začne na ně řvát, ať toho okamžitě nechají, že nedovolí použití ekologicky nevhodných dřevěných pražců nikde v okolí svého pozemku (ačkoli většina našich jiných sousedů jimi má osázené celé cesty, altánky a já nevím, co ještě). Zahradníci ho pošlou někam. Vždyť stejnými pražci obkládali i dendrologickou zahradu v Průhonicích!
Pak soused vlítne na mě domů a vyhrožuje mi. Volám do práce Ivanovi, ať přijede, že to asi nezvládnu. Ivan přijede, souseda pošle do stejných míst jako zahradníci. Za deset minut přijdou zahradníci znovu, že si je náš soused fotí a taky fotí čísla jejich aut, atd. Mají z něj už strach.
 
Za tmy kapitulujeme. Dohodneme se se zahradníky, že pražce znovu někdy (za světla) vyhrabou, naloží, odvezou, použijí jinde a my koupíme betonové. Ty snad sousedovi v naší zemi vadit nebudou. Akorát, že se nám všechno dvakrát prodraží.
Ivan odchází se šéfem zahradníků za sousedem, že mu teda vyhovíme, hlavně ať se nemstí našim zahradníkům. Soused je opravdu dobrej magor, protože se ptá, jestli by mu zahradníci nepomohli s jeho zahradou ...
Ivan přichází domů s pocitem, že něco děláme špatně, když už nemáme dobrý vztah se žádným z našich sousedů.
Jsme možná příliš slušní.
 
Připadám si jako v hloupé americké komedii. Bohužel ji nepíšu, jenom v ní hraju. Jsem zvědavá na svůj americký honorář.
 

11 komentářů:

  1. Skoro mi to připadá, že za vámi "chodí" náměty pro vaše psaní - zvláště to pobíhání v pyžamových kalhotách a nahánění psa jsem už "viděla" jak ve filmu - bavila jsem se:)

    OdpovědětVymazat
  2. Být to první díl seriálu, rozjezd zaručen od prvních minut.:-))

    Lucie, neblázněte, my se přestěhovali na vesnici před pěti lety.
    Náš západní soused nás neustále udává, říkáme mu Občanský Jouda. Chtěl ať si snížíme plot o 10 cm, na skládací kulatý bazén z Mountfieldu máme stavební povolení a povolení vodohospodářů. A když jsme museli vyřídit povolení na terasu, ptali se nás na Čezu, jestli stavíme jadernou elektrárnu. On byl totiž Jouda ve stavební komisi a asi nás za sousedy nechtěl.

    Severního souseda kouslo klíště, dostal boreliózu, posléze mu trochu hráblo a prohlásil, že má radši zvířata než lidi. Od té doby nechodí ani na čaj, ani na slivovici a ani na něco sladkého (nejradši měl bonbóny). A my máme zákaz chodit přes jeho pozemek, kde to máme blíž k lesu.

    Východní sousedi omezili komunikaci když jsme zrekonstruovali.

    A jižní sousedka trpí stihomamem, že ji udáváme na sociálku, jelikož ta se u nás jednou ročně zastaví na návštěvu - máme kluka v pěstounské péči.

    Jsme možná také příliš slušní. A úplně blbí!
    Ale Vás bych za sousedy brala všemi deseti!
    Slávka, Ostrava.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Lucia,
    myslím že starosti ktoré Vám vyrobil Váš "sympatický sused" Vám určite nezávidím,ale byť členom Vašej rodinky musí byť jednoducho úžasné a zábavné.Čítanie týchto Vašich riadkov je to napríjemnejšie čo ma dnes ráno mohlo postrehnúť.
    A čo ešte dodať - ano,tiež mám dojem že tí slušnejší vždy budú ťahať za kratší koniec.
    Krásny deň. Celkom kludne by som sa k Vám v tých pyžamových nohaviciach pridala.
    Eva

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně mi není jasné, v čem jsou betonové pražce ekologičtější než dřevěné. Soused bude zřejmě milý chlapík. My máme taky jednoho, ten se zase ekologií nezabývá pro změnu vůbec, pálí na zahradě v sudu, co ho napadne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřevěné pražce jsou plné oleje a dalších technických tekutin, takže když je dáte do, docela slušně promoříte jedama půdu v okolí. Tož jestli si pan soused, chystá sázet ředkvičky, ani se mu nedivím. Na druhou stranu jesti jsou pražce všude kolem, tak je to asi vážně jedno ...

      Vymazat
    2. Pan soused si tam postaví betonovou garáž s asfaltovými izolacemi, ale to už je jedno. Jde spíš o to, jakým způsobem s námi jedná. Křik, zastrašování, vyhrožování. Místo, aby NORMÁLNĚ přišel, že mu to vadí. Na mě si dokonce troufnul, když jsem byla sama doma. Vzhledem k tomu, jakým způsobem staví dům, myslím, že o ekologii mu zrovna nejde. To je na tom to smutný.

      Vymazat
  5. Lucie promiň, ale tohle fakt nevymyslíš :) moc pěkný den a samý prima zápletky. Nejvíc se mi líbí ta s tím jak ti automobil jemne dotlacil pseka do naruce a jak jsi tam stála v těch srdíčkovejch botách. S pražcema souseda trochu chápu, na druhou stranu jestli jich je v okolí už tuna, tak je to stejně jedno ... krásnej a ještě lepší den. A jsem zvědavá na ten seriál do kterého jsi naskočila ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se zase nejvíc líbí ten perník :D. Ale fakt jsem se zasmála :). A sousedi jsou zřejmě všude stejní. Taky tím procházím. A přitom sním o hezkých sousedských vztazích. Ale někdy to prostě nejde.. Lucka

      Vymazat
  6. Jojo, tady zas člověk přijde na jiný myšlenky a jeho vlastní život se mu jeví jako pírko.
    Eva

    OdpovědětVymazat
  7. Jóó sousedi, taky znám dobré případy, myslím, že zkouší co vydržíte. Nedejte se.

    Pevné nervy eM.

    OdpovědětVymazat
  8. Týýýjo, Lucie, to je den jak vystřiženej z béčkovýho hororu......držím palce, ať je takových co nejméně !!!! Michaela


    P.S. Právě jsem dokoukala poslední díl Ententýků....jsou skvělý, už teď mě mrzí, že nebudou pokračovat......děsně bych chtěla vědět, jaké životy jste hrdinům naplánovala dál....jo, a "sežrala" jsem při tom skoro 200g bááááječný čokolády - odhodlání hubnout se někam ztratilo.... :-/


    OdpovědětVymazat