pondělí 10. prosince 2012

Dárek pro Martina H.

 
Ze seznamu dárků (akce Českého rozhlasu Daruj hračku) pro děti z dětských domovů jsem vybírala dítě, které ještě nemělo splněno ani jedno ze dvou přání, která můžou mít. Samozřejmě už tam zbyly jenom větší dražší věci, hlavně mobily. Takže jsme se v týdnu s Ivanem vydali za mobilem pro našeho Martina H., ale neuspěli jsme. Totálně jsme nevěděli, který koupit. S levnějším mobilem by si třináctiletý kluk už nepohrál tak, jak chce. Takže by to byl dárek ala vlk se nažral, ale koza zůstala celá.
 
Takže včera oprava - mobil jel kupovat s Ivanem Kryštof. Téměř stejný dostane i Stela (která po něm touží už několik let) a o trochu lepší Kryštof, jenže ten si ho skoro celý zaplatil, bo od Ježíška už chce prkno (nikoli žehlicí) a Ježíšek na dva drahé dárky pro jedno dítě opravdu nemá. A všichni k nim dostanou paměťovou kartu.
Mám z toho ohromnou radost!
Doufám, že Martin H. ji bude mít taky. Fakt jsme se snažili a já oželela novou kabelku, kterou jsem si původně chtěla koupit, ale teď už se mi za ni peníze dát nechce.
Ovšem ta radost v duši!
 
Vím, že spousta lidí se charitě posmívá, prý si jen kupujeme odpustky, ale já (jako každý rok) musím znovu říct, že svět je prostě nespravedlivej a ne každýmu se podaří správně narodit. A my, co se nám to povedlo, prostě máme tu povinnost pomoct slabším. A ne, že ne.
Tečka.
 

8 komentářů:

  1. Krásně jste to napsala i vyřešila (ty koupě)...souhlas a klobouk dolů. Hezké dny. Jana

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně napsáno a ještě krásněji učiněno. Nemyslím, že by svět byl až tak špatné místo...mám štěstí, že v mém okolí žije a dýchá takových lidí povícero :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Já se tady do toho projektu zapojuji již několik let a přijde mi to hrozně fajn hlavně to dítě ví co asi tak nějak dostane :-)a nám to nic neudělááááááá

    OdpovědětVymazat
  4. Já se tady do toho projektu zapojuji již několik let a přijde mi to hrozně fajn hlavně to dítě ví co asi tak nějak dostane :-)a nám to nic neudělááááááá

    OdpovědětVymazat
  5. Tady v Irsku se lidé zdraví s úsměvem-How are you?a s úsměvem si i odpovídají.I když se pokaždé těším domů,vracím se sem zklamaná z našich lidí.Tady je normální,že mne oslovují jménem už i prodavačky,dámy za poštovní přihrádkou a u nás?naposledy jsem šla na našem sídlišti do obchodu a pozdravila mezi dveřmi tak,jako tady.Ty pohledy ,co se snesly zpět na mne,to byl pro mne šok.Nejen od lidí ale i od prodavaček.A to některé znám,nikdo neodpověděl.I když počítám každou korunu,o práci jsem zde přišla díky krizi a jsem na sociálce,posílám každý měsíc na děti nemocné rakovinou,od doby kdy mé kamarádce zemřel na tuto nemoc syn.A letos ještě povezu magnetickou stavebnici pro Jeníčka s autismem,blog jeho maminky čtu denně jako ten Váš.A mám radost,že jsem ji tu objevila a že udělá radost Jeníčkovi a možná pomůže hra v jeho rozvoji,protože je trošku víc jiný ,než ostatní děti.Vám Lucie udělal nákup telefonu radost stoprocentně větší,než nějaká kabelka.A pak,třeba ji přinese ježíšek,i když ji nemá napsanou v dopise na lednici!A já budu doufat,že se na mne budou lidé u nás usmívat!

    OdpovědětVymazat
  6. Lucie, díky vašemu blogu jsem se zapojila také do akce Daruj hračku, takže děkuji, že jste mi rozšířila obzory:).

    OdpovědětVymazat
  7. milá Lucie a ostatní komentující :-): pohladili jste mě po duši. Děkuji . Lucie

    OdpovědětVymazat