Smutno


Dnes jsem dopsala synopsi (děj) Babičky na inzerát. Opět jsem si ověřila, že grafoman teda nejsem. Pár stránek mi dalo hodně dní přemýšlení. Neumím chrlit slova. Místo teoretických vět, o čem to bude, mi rovnou skáčou dialogy. Musela jsem je brzdit. Na ty nikdo zatím zvědavej není.
 
Večer je doma smutno. Skrz prosklenou stěnu vidíme zářící svíčku na trávníku, kam jsme pochovali Jenny. Nevyfotila jsem, aby to nebylo moc morbidní.
 
 

8 komentářů:

  1. Je mi smutno s Vámi, za Vás i za sebe. Od léta jsem Jenny sledovala a moc sem jí držela palce, aby to vybojovala. V červenci jsme museli udělat to šílené rozhodnutí o našem kocourkovi, kterého jsme měli 16 let a o to víc jsem to prožívala a prožívám s Vámi. 16 let je dlouhá doba, máme ho pod kůží, automaticky se s ním loučíme, když odcházíme, když spustím nohu ze sedačky a do něčeho narazím, lekám se, že na něj šlapu, pořád s ním počítám, že se tu kolem mě motá a "překáží"...taky sem nečekala jak velké tu bude prázdno. Manžel hned na internetu hledal nové kotě, já nemohla, potřebovala sem čas. Teď už máme zamluveného krásného kocourka a čekáme až bude mít za sebou všechna očkování a po Mikuláši si pro něj jedeme, už se všichni moc těšíme. Akorát pořád nemáme jméno, jediné čemu se bráním je, aby se jmenoval jako ten náš první chlupatec, ten byl prostě jeden.
    Držte se, moc na Vás myslím!

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie, moc jsem chtěla napsat už u příspěvku se jménem Jenny, nějak mi to nešlo, nechtělo se mi to ani číst, pak jsem četla a pobulila si, nám umřel Geránek - labrador- v osmi letech ve spánku, nedovedu si představit udělat to rozhodnutí jaké jste měli před sebou vy,v práci mi říkali, že jsem blbá, vždyť je to jen pes, tím, že ho máme doma, za něj bereme veškerou zodpovědnost, myslím, že jste to zvládli se ctí

    OdpovědětVymazat
  3. Dokud jsem neměla vlastní zvíře, nechápala jsem, že někdo může zažívat takový smutek. Jednou moje kamarádka začala hrozně plakat, poté co jí zatelefonovala maminka a opakovala jen, že Ludvík umřel... myslela jsem, že je to někdo z rodiny... a on to byl kocour z jejího dětství.... mockrát jsem se jí už omluvila, že jsem tehdy nepochopila... dnes máme dva kocoury a bohužel ten starší je nemocný... a já slzím i při pouhé představě, že jednoho dne tu s námi nebude....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milé tři Moniky, díky za vaše komentáře, je to přesně tak: kdo nemá zvíře, nepochopí. A někdo jinej má zas třeba adoptovaný děti ... nebo miluje motorky ... v tom je ta svoboda. :-)

      Vymazat
  4. K dialogům. Škoda, nepamatuju si ho přesně, ale jak Ute ve včerejších Ententýkách hraje na manželku a milence v tom smyslu:to si vyřešte spolu, s naší nevěrou vlastně nemám moc společnýho...to je nereálnej nesmysl. Asi z toho nevznikne ani podobné oblíbené klišé...všichni spolu spí a přitom se mají rádi - Ženy v pokušení, třeba.Marca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Postava přece může říkat, co si myslí - a může si to klidně myslet špatně. Špatně může dělat i spoustu jinejch věcí, který se neshodujou s mým viděním nebo viděním diváka. Nechápu, proč by její názor měl vyjadřovat nějakou obecně přijatelnou pravdu. Tu si můžeme přečíst v nějaký asertivní příručce.

      Vymazat
    2. Proč obecně přijatelnou pravdu? Já s tím nemám moc společnýho je nesmysl. Jedna z obran, třeba. Marca

      Vymazat
    3. Může říkat i nesmysly. Dokonce i vraždit může. I když tak daleko jsem v tý kontroverzi nezašla. :-)

      Vymazat