V noci nám spadly parohy a trochu se pomlátily. Asi jsem na ně navěsila moc šperků a přetížila je. Nikdo, kromě mého muže, jsme to ale neslyšeli. Prej to byla rána. Takže teď mám bižuterii rozvěšenou po klikách a topení ... (na fotce jsou parohy ještě na místě a vcelku). Můj muž se obává, jestli to není nějaké znamení ... no určitě je.
Cherry se totiž do něj zamilovala.
Jak já jí rozumím!
Zítra jdu na schůzku s řeckým režisérem. Příběh, který jsme s Magdalénou vymyslely, se mu líbí. Tak budeme dohadovat podrobnosti, abysme mohly začít psát scénář. Trocha řeckého slunce (aspoň v hlavě) v tomhle ročním období určitě nezaškodí!
Parůžky super, tedy když je vídám na fotkách, tak se mi to líbí, ale doma bych je mít nezvládla, nějaký blok asi :o) Jsem spíš na ty větve a parůžky v ne tolik reálné podobě.
OdpovědětVymazatZ čeho stále lapám po dechu jsou ty vaše dveře! Pořád se k těm fotkám musím vracet a dívat se na ně.
PS: Pěkně dramatický závěr dnešních Ententýků! Teda!
To jsou sklepní dveře, já jsem je trochu poškrábala houbičkou na nádobí. Ale pekelně špatně se myjou a je na nich vidět každý dotek. Stejně jako na nerezu, což je mnohem dražší bratr našeho plechu.
Vymazat