Píchačky

Včera jsem konečně zhlédla film Jako malé děti, který jsem vám tady minulý týden doporučila. Velká škoda, že zpočátku to vypadá jako špatná telenovela (pokud vůbec se telenovely dělí na dobré a špatné) a ještě ke všemu s necitlivým dabingem. Ale ten příběh je strhující, je to velmi netypická studie mnoha postav, minutu po minutě mě to bavilo víc a víc. Nechápu ovšem, proč takový film promítají od deseti večer a ještě je přerušen čtyřmi velkými reklamními bloky. To nemohl dokoukat nikdo!

 

Včera jsem vytáhla z venkovních vestavěných skříní staré píchačky, které mi kdysi můj táta koupil na nějaké burze. Já sice toužila po těch strašně starých dřevěných, ale ty nejsou k sehnání. Jako bonus k těmto jsou ovšem pořadače na docházkové lístky, které se mi teď jeví mnohem zajímavější než samotné hodiny. Pokud vy mladí nevíte, k čemu píchačky sloužily, pak osvětlím: Ráno při příchodu do práce jste do nich vstrčili svou kartičku, hodiny udělaly cink a vytiskly vám tam čas příchodu. Pak jste kartičku vrátili do dřevěné přihrádky (každý měl své číslo). A při odchodu dtto. I já jednou pracovala na píchačky. V Tesle Liberec jako nějaká účetní (tuším, že mzdová). Ovšem po týdnu jsem pochopila, že nikdy nic nespočítám, radši si zlomila nohu a nedůstojně odešla.

 

Včera jsem píchačky vytáhla ze skříně s tím, že je nějak zrekonstruuju (nebo aspoň otřu hadrem) a zapojím do našeho interiéru. Hodiny na nich sice nejdou, ale stále dělají krásné cink.

Akorát mi nebylo jasné, kdy budu mít čas se tomu věnovat. Jako bych to přivolala. Dnes jsem se dozvěděla, že končí i druhý projekt, který jsem psala, takže jsem nečekaně zůstala bez práce.

To je ovšem riziko svobodného povolání. V mé profesi je to ještě o to horší, že projekt připravujete často i několik let a zaplaceno dostanete, až když ho někdo vezme. Proto je dobré pracovat na několika věcech současně, aby každá z nich byla v nějaké fázi vývoje. A vůbec ideální je mít naspořeno a nemít hypotéku. Ale kdo dneska žije v takovým luxusu, že jo?

 

Jsem opravdu strašně zvědavá na to, co bude. Taková věc vás vždycky probudí ze stereotypu. Ovšem jednoznačně vím, čím začnu. Píchačkami.