středa 17. října 2012

Píchačky

Včera jsem konečně zhlédla film Jako malé děti, který jsem vám tady minulý týden doporučila. Velká škoda, že zpočátku to vypadá jako špatná telenovela (pokud vůbec se telenovely dělí na dobré a špatné) a ještě ke všemu s necitlivým dabingem. Ale ten příběh je strhující, je to velmi netypická studie mnoha postav, minutu po minutě mě to bavilo víc a víc. Nechápu ovšem, proč takový film promítají od deseti večer a ještě je přerušen čtyřmi velkými reklamními bloky. To nemohl dokoukat nikdo!
 


Včera jsem vytáhla z venkovních vestavěných skříní staré píchačky, které mi kdysi můj táta koupil na nějaké burze. Já sice toužila po těch strašně starých dřevěných, ale ty nejsou k sehnání. Jako bonus k těmto jsou ovšem pořadače na docházkové lístky, které se mi teď jeví mnohem zajímavější než samotné hodiny. Pokud vy mladí nevíte, k čemu píchačky sloužily, pak osvětlím: Ráno při příchodu do práce jste do nich vstrčili svou kartičku, hodiny udělaly cink a vytiskly vám tam čas příchodu. Pak jste kartičku vrátili do dřevěné přihrádky (každý měl své číslo). A při odchodu dtto. I já jednou pracovala na píchačky. V Tesle Liberec jako nějaká účetní (tuším, že mzdová). Ovšem po týdnu jsem pochopila, že nikdy nic nespočítám, radši si zlomila nohu a nedůstojně odešla.
 
Včera jsem píchačky vytáhla ze skříně s tím, že je nějak zrekonstruuju (nebo aspoň otřu hadrem) a zapojím do našeho interiéru. Hodiny na nich sice nejdou, ale stále dělají krásné cink.
Akorát mi nebylo jasné, kdy budu mít čas se tomu věnovat. Jako bych to přivolala. Dnes jsem se dozvěděla, že končí i druhý projekt, který jsem psala, takže jsem nečekaně zůstala bez práce.
To je ovšem riziko svobodného povolání. V mé profesi je to ještě o to horší, že projekt připravujete často i několik let a zaplaceno dostanete, až když ho někdo vezme. Proto je dobré pracovat na několika věcech současně, aby každá z nich byla v nějaké fázi vývoje. A vůbec ideální je mít naspořeno a nemít hypotéku. Ale kdo dneska žije v takovým luxusu, že jo?
 
Jsem opravdu strašně zvědavá na to, co bude. Taková věc vás vždycky probudí ze stereotypu. Ovšem jednoznačně vím, čím začnu. Píchačkami.
 








20 komentářů:

  1. Je mi sice jen 33,ale píchačky jsem ještě zažila a taky na ně ráda vzpomínám.Cink .ZuzkaD

    OdpovědětVymazat
  2. Píchačky jsem si také jednou vyzkoušela. Celý měsíc při prázdninové brigádě, kdy jsem chodila balit piškoty, velká hala, hluk, monotonní práce u stroje, na oběd přesně 30 min, po práci čistá hlava-doslova, a neschopnost ničeho dalšího-jen se večer zkroutit v křesle u televize a koukat (a bylo jedno na co). Tam jsem pochopila, co mínila maminka tím svým vyhrožováním, že pokud se nebudu učit, tak budu akorát tak utírat kravám......Velký okamžik osvícení a vnitřního slibu, že takhle tedy ne.
    Jen tak na okraj. Napadlo mě, zda nejste také absolventka ústavu pro slečny a děvy v Liberci -Střední ekonomické školy?
    Také cink.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó né, já jsem typické děvče, co vyleze z gymplu a neumí nic. Cink.

      Vymazat
  3. úplně ten zvuk sentimentálně slyším :)) tehdy mě to ovšem nijak libozvučné nepřipadalo, ale co se dalo dělat, když jsem v předchozím zaměstnání teatrálně bouchla dveřmi...díky za připomínání věcí běžných i neběžných - zdravím a.l

    OdpovědětVymazat
  4. Dobré filmy jdou většinou takhle pozdě večer, nevím, co je to za nablblou taktiku...Já jsem bohužel nedokoukala, usnula jsem:-( Píchačkový pořadače jsou úúúžasný, jsem hodně zvědavá, co s nima provedeš:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Takovéhle krásné pořadače přes celou stěnu jsem viděla klubu patřící jedné tiskárně v centru, i ten klub byl moc příjemný. A myslím, že píchačky byly taky plechový.
    Z mámina vyprávění vím jak to chodilo u některých v praxi: ten kdo přišel první píchnul i svým kámoškám, ty nakráčely na půl desátou, daly kávičky, hodily nožku přes nožku, pak odkráčely na obídek a v půl jedné již stepovaly na autobusové zastávce směr nákupy a domov. A dobrá duše je zase ve čtyři odpíchla. Jejich práci udělali jiní. Realita stará ne více než 3 roky. Pak se skleničkou zatřáslo a již všichni naklusávají ráno a odchází až odpoledne a po spoustě let najednou musí pracovat, krušný život...

    Těch končících projektů je mi líto, taky to bohužel znám... Ale k tomu prvnímu: nebyla by šance, že by se pokračování točilo pro někoho jiného? Tuším, že se ten seriál jmenoval Místo nahoře nebo tak nějak, napsali to 3 kluci se kterými jsem v dávnověku spolupracovala na jednom krátkém nezávislém filmu, proto sem na pár dílů koukla, první série běžela na ČT a další už tuším na Nově, hrála tam Stašová, Táborský, Seidlová, Hanák...bylo to o nově postaveném satelitu.
    A ještě poznámka pod čarou: pan ředitel názorně předvedl kterak potopit projekt se kterým nesouhlasí, bravo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pamatuju si to, ale nás bohužel nikdo nechce. :-( Není to seriál pro davy. A pan ředitel je srab.

      Vymazat
    2. Já bych vás chtěla, ale nemám ani televizi ani prachy :o/
      Srab to je!

      Vymazat
  6. Lucie,
    ty dřevěné pořadače jsou nekrásnější!!! Asi by mohly mít tisíce nových funkcí, ale já je vidím prostě jako OBRAZ. Díky za kouzelné ráno, díky vám.

    OdpovědětVymazat
  7. Lucko,když se koukneš ke mě na minulý pátek, uvidíš je sice jen na fotce, ale stále v praxi :).
    Myslím, že můj muž by i ty hodiny rozchodil kdyby jsi o to moc stála.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, to teda mnou spíš otřáslo. Bože!

      Vymazat
    2. Jio ještě: díky za nabídku, ale hodiny zatím zůstanou asi dál ve skříni, nenašla jsem ani po usilovném hledání na ně místo!

      Vymazat
    3. Včera jsem se zmínila muži. Hodiny jakotakové nefungují samostatně. Mají matiční hodiny, které je řídí.V praxi to znamená, že hodinám na píchačkách jiné hodiny posílaly signál. To jsou věci co! Ale prý by to snad nějak šlo vymyslet, aby fungovaly. Včera jsem šla okolo místa, kde jsou další v provozu, ale ten vrátnej byl opravdu divnej, tak snad nafotím jindy. Jinak jsou jedny krásné na Aukru. Zdravím.

      Vymazat
  8. Pořadače jsou opravdu výborné! A píchačky jsem taky ještě stihla. Na letní brigádě v uranových dolech (ale dolovala jsem jen staré spisy zaměstnanců). A ty píchačky mě tenkrát tak fascinovaly! Žádná elektronika, ale mechanické cvaknutí, které člověk fyzicky cítil, a to cinknutí... Tak tedy "CINK" a brzo nějaké nové záživné psaní na obzoru!

    OdpovědětVymazat
  9. Píchačky super. I když jsem je nezažila, stejně ve mě tolik vzbuzují, že je prostě musím mít. Též již delší dobu brousím po těch "starých" dřevěných, ale kde je sehnat ? :) Krásný podzim eM.

    OdpovědětVymazat
  10. Vidím, že píchačky stále vzbuzují emoce! Brzy napíšu pokračování. Díky!

    OdpovědětVymazat
  11. Lucko já taky pracovala s píchačkama! Taky na letní brigádě a večer jsem čistou hlavu teda neměla = pracovala jsem v textilce a vozila přízi a česance a furt jsem měla totálně kreativní myšlenky. Jen jsem teda nemyslela na tu práci, protože to fakt nebylo potřeba. Vypadá to, že jak jsem slibovala separe e-mail ohledně scénáře, že už ho asi nenapíšu, když ten druhej projekt taky končí! Jak jsem teď pořád doma, tak sjíždím na netu co se dá, protože jinak bych třeba aspoň šila a já se rozhodla vážně odpočívat. Mám notebook v posteli a sleduju to. Škoda toho! Sakryš. Ale jak se říká, všechno se děje kvůli něčemu a když ta práce skončila, tak to prostě nebylo to pravé, protože to teď přijde. Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  12. měl bych zájem o jednu skříňku na pichací karty.Mám píchací hodiny a nevím kde skříňku sehnat.pokud byste ji prodala kontaktujte mě a domluvime se. popř.poradit kde by se dala sehnat. Díky
    roman.dik@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím,já ty dřevěné sehnal a možná bych ještě o nějakých věděl.....je to samozřejmě otázka peněz-:D Těch plecháčů je celkem dost.
    Ale i mně chybí ta skříňka.Nevíte někdo o nějaké??Díky Ota
    otapa1@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  14. tak mám jedny dřevěné na prodej!! případně výměna za ten pořadač plus třeba něco k tomu.
    Mail je o příspěvek výše.....Ota

    OdpovědětVymazat