Chcete kabelku? ... aneb jak vyhodit dva tácy

Neuvěříte, co jsem dělala celý včerejšek.

Přes aukro jsem zakoupila za dva tisíce lehce použitou kabelku Coccinelle, která se mi podle profesionálně nafocených fotek zdála prima. Ovšem hned po otevření krabice jsem pojala podezření. Ty zipy, ta křivá cedulka uvnitř ... jako by to nebyla ani kůže, jako by snad ani Coccinelle ne ...

Napsala jsem prodejkyni, ta to odmítla a ještě mi dávala dobře míněné rady do života, abych se zašla uklidnit za odborníkem a neobtěžovala ji. A protože to je prý obchodní transakce, tak chce ode mě odborný posudek, ve kterém bude černé na bílém, že je to fake (padělek). Ne, že by ona dokazovala (účtem o zakoupení), že jde o originál, já mám dokázat opak. Dokažte, že jste něco, co nejste. Být filosofem, tak mám práci na celý život ...

 

Takže jsem se místo kontroly s Jenny u veterináře vydala do Prahy do značkové prodejny Coccinelle, kde mi paní šéfová potvrdila, že to s maximální pravděpodobností fake je. Ale odbornou analýzu pro ně dělá soudní znalec, kterého teď kontaktuji a zaplatím další prachy za posudek. Jinak nemůžu prodejkyni nahlásit na policii a bez hlášení policie ji nelze zaregistrovat na aukru jako podvodnici.

Nejde o ty dva litry, těm už jsem stejně zamávala, ale vadí mi, že ze mě někdo dělá vola (asi spíš krávu, že). Takže to chci dotáhnout do konce.

A stejně pořád ve mně hlodá, co kdyby paní měla pravdu a byl to šíleně hnusnej a nepovedej originál ...  Hej, paní, nečtete náhodou můj blog?