pondělí 13. srpna 2012

Psaní a pes

Poslední dny jsou ve znamení psa a psaní. Někdy psaní a psa. Olympiádu, kterou jsem hodně sledovala, mám orámovanou operacemi Jenny. V den zahajovacího ceremoniálu ji operovali poprvé, včera při závěrečné ceremonii podruhé. Tohle si asi budu pamatovat napořád. Teda dokud ke mně nepřijede na návštěvu Alois Alzheimer.
Jenny je bojovnice, drží se, i když asi nechápe, proč musí takové zákroky podstupovat. Včera měla strašně vyčítavé oči. Kamkoli jsem se pohnula, šly za mnou.
Nejpříjemnější na tomto čase je, že za mnou přijela moje maminka, která mě tu psychicky podporuje, pomáhá s Jenny, vaří mi ... takže se máme hrozně hezky. Ivan se Stelou spolu odletěli do Bulharska koupat se a opalovat, já bych jim se svou sluneční alergií jen překážela.
Hodně píšu. Ale když jinak nic nemusím, tak to jde samo. Teď ještě chci dovymyslet dvě scény, abych měla splněnu denní normu.
Vesele, vesele, do továrny dělník jde.




9 komentářů:

  1. Jenny (připomíná mi tu naši...kdysi ...skotskou terierku stejného jména) vypadá mnohem lépe a navrch ji moc sluší červená :o) Přemýšlím, co vám ta vaše maminka vaří...k tomu citrónu :oD

    OdpovědětVymazat
  2. Ale no vážně, ty oči!!! To budete mít drahý!
    Jenny má dobrý vkus, stejné čupr červené obinadlo sem si pořídila na před lety vyvrknutý kotník (byla jsem tehdy příliš šťastná a radostně jsem hopkala z toalet do chatky, jelikož radostné hopkání je jedním z mých projevů radosti při radosti, a při otevírání dveří jsem pozdě v letu zjistila, že schůdky do chatky jsou jen na šíři dveří ani o píď více, což je činí poněkud nebezpečnými otvírají-li se směrem k sobě a je nutné vykonat úhybný manévr směrem do strany a místo veselého vstupu s širokým úsměvem jsem se ve dveřích přímo před zraky spoluobyvatel ukázkově zřítila...a ráno jsem musela odehrát jedno amatérské představení v němž jsem měla hlavní roli a byla tam od začátku až do konce, no alespoň jsem nemusela klopotně slézat z pódia, bylo to na dnes již neexistujícím festivalu...no alespoň je na co vzpomínat :o))
    Každopádně Jenny jde mnohem lépe k srsti a rozhodně jí sluší víc. Držte se holky!

    OdpovědětVymazat
  3. Zdravím, holka malá statečná,no jo i do toho foťáku kouká tak vyčítavě...tak přeji ať je jen a jen líp a ať už na sál nemusí!!! Přeji hodně inspirace k psaní a pěkné a hlavně pohodové dny s maminkou:-) !

    OdpovědětVymazat
  4. Chudinka malá...to obinadlo je super. Červené jsem ještě neviděla.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj všem dámám, postupně:
    Aranel, jedině citron je moje "vaření", mám citrónovou úchylku, když jsme v zahraničí, všude se chodím dívat na citróny a vozím si je domů. Tady jsem si ho krájela do pití - mám ho takhle celý den vyndaný.
    Mončo, pobavila jsem se. :-)
    Lucie, díky, moje máma je anděl.
    Amelie, je to jen červená textilní lepicí páska, kterou se to obinadlo kryje. Ale sluší jí!
    A za Jenny díky všem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o) Potěšení je na mé straně.
      Vážně je to jen textilní lepicí páska? Tak málo stačí Jenny k eleganci!
      Přesně takhle vypadá samodržící pružné obinadlo - sežene se v lékárnách, doporučuje jeden z mých dvou kotníků.

      Vymazat
    2. Asi to splňuje oba účely - zalepit dva kusy gázy na psovi i lidskej kotník. :-)

      Vymazat
  6. Lucko, pořiďte Jenny sytě červenej koženej obojek .) a nebo látkovej, ta červená se k ní strašně hodí, úplně jí rozzáří! .) držím jí palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky červená strašně sluší, dneska píšu celá v červené. Jsme si hrozně podobné! :-)

      Vymazat