neděle 22. července 2012

Jiný svět


Asi se pořád opakuju, ale pobyt v Kokoříně má pro mě stále účinné psychoterapeutické účinky. Už když vjíždím do Kokořínského dolu, je to jako kdybych se za volantem proměnila v někoho úplně jiného. Vyrovnaného. Spokojeného. Šťastného. Nevím, čím to je, a radši to ani nezkoumám, aby to nepominulo. Navíc si říkám, že kdyby si každý uměl najít svoje očistné místo, to by pak byl ten život nádhernej ...
První hodiny, kdy sedím před chalupou na zápraží, ke mně nic z toho mého prvního života nedoléhá. Tedy nic, co nechci, aby doléhalo. Problémy se seriálem jsou daleko a cizí ... stejně jim neuteču, ale tady to vnímám nějak naředěně. Štěstí prostě převládá.
Máte i vy nějaké své zaručené psychoterapeutické místo? Docela by mě zajímalo, jestli v tom nejedu sama.


Včera večer jsme si s Ivanem pustili Předčítače. Vy už ho určitě všichni znáte, ale já ho měla v hromádce filmů, kterým říkám na tu správnou chvíli. Včera jedna taková nastala.
Úžasný film, úžasná Kate Winslet.
Už to, že celý příběh začíná detailem - jak si někdo zalévá kávu, nese ji ke stolu, pak teprve zjistíme, kdo to je a oč tady běží ... to hltám a miluju. Během dvou hodin se ve mně vystřídaly snad všechny emoce, které mám, a to se mi běžně nestává. Je to velký příběh a nedal mi dokonce ani usnout. Jestli jste neviděli, určitě si ho pusťte. Ale chce na to fakt mít čas a náladu.

Nechci vyprávět děj, ale je to rozhodně příběh strhující lásky, kdy on je teprve patnáctiletý, jí je přes třicet. Pak mu zmizí ze života. Po deseti letech ji spatří jako mladý právník sedět na lavici obžalovaných dozorkyň z koncentračního tábora. O její minulosti neměl vůbec ponětí. Ostatní dozorkyně všechnu vinu hodí na ni, ona by se mohla bránit, ale neudělá to. On by ji mohl velmi pomoct, kdyby řekl pravdu, kterou na ni ví. Neudělá to. A to mu vlastně zničí celý život. Pak jí přece jen pomůže, ale oba už jsou jiní, všechno je jiné. Teprve když se po mnoha letech odváží se s tímto svým velkým příběhem někomu svěřit, uleví se mu a snad má šanci na aspoň trochu normální život ...

3 komentáře:

  1. Máš pravdu, Předčítač je silný film. A já ho miluju, ale pouštím si ho jen když mám hodně moc času a chuť se nějak vrtat v pocitech a taky když už nejsem namalovaná, protože u toho pokaždý řvu!Kate je tam dokonalá! A co se "změny" osobnosti týče, to mám v jakémkoliv lese za krásného počasí. To bych vydržela sedět v borůvčí a čumět na ten svět tisíc let. ale asi bych tam večer zhebla strachy:-DD

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, očistné místo... je potřeba jej mít, já už vím, kde ho mám... fakt je to tak! funguje to.

    No a film Předčítač tu stojí ve frontě- dostala jsem ho darem. Min. týden -když zase lilo- jsem ho měla v ruce- ale nakonec jsem si pustila Nevinnost- tak teď jste mě tu navnadily - těším se na něj :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Film je vážně dobrý, ale knižní předloha ještě lepší. Kate mám ráda již od filmového zpracování Nouzového východu. Tam jsem to měla obráceně, nejprve film pak kniha.

    OdpovědětVymazat