2/5 Manarola - Sarah to tu milovala (a já jí rozumím)


Ještě jsem nezmínila, že pokud s sebou nemáte děti v problematickém věku (což je podle mě úplně každý věk), můžete mezi městečky procházet terénem mezi olivovými háji či po chodníčcích kolem útesů, pěšími tunely apod. Určitě je to zážitek,  a až Stela pohrdne rodinnou dovolenou, ráda bych to absolvovala. Je fakt, že děti mezi turisty vidíte jen výjimečně, absolvovat s nimi túry je zřejmě nejen nad naše psychické schopnosti.
Manarola je rozlohou menší než Riomaggiore, auta parkují vysoko nad městem, v uličkách parkují jen lodě. Všechno je tu hodně rybářské.  Našli jsme si krásnou stylovou hospůdku, ve které připravovali čerstvé ryby a dokonce i olivový olej a víno byly místní produkty. Obsluha srdečná – jako téměř všude. I když polijete  ubrus, nikdo vám nespílá.  Pokaždé, když někde jsme, snažíme se poznat místní kuchyni. Sice za to utratíme majlant, ale speciálně já pak doma ušetřím na „rohlíku s něčím třikrát denně“. 

Nejlepší investicí určitě bylo 50 centů za flétnistu, který nám chtěl zahrát, ale my už jsme fakt neměli víc drobných, jen papírových 20 eur. A to se nám za umění zdálo moc. Pán řekl, že nám teda zahraje pět not, ale nakonec hrál dlouho.  Já si u toho četla příběh Sarah, vy si ho přečtěte na fotce.
Manarola je asi fotogeničtější než Riomaggiore, ale moje srdce pořád tluče pro Rio.
Zatím.











2 komentáře:

  1. Přidávám na svůj "to visit list". :)

    OdpovědětVymazat
  2. Lucko, tak tam se chci podívat a už se moc těším, co bude v dalším příspěvku...
    Nádhera.
    Věrka

    OdpovědětVymazat