čtvrtek 31. května 2012

Rok poté

Přesně před rokem jsem začala psát tento blog. První příspěvek z 31.5.2011 se jmenoval Můj životní prostor a můžete si ho přečíst zde:


Chtěla jsem na vlastní kůži vyzkoušet, co to znamená být blogerkou. Hlavní hrdinka Ententýků, kterou jsem stvořila, totiž založila své vlastní webové stránky. To jsem jí vymyslela. Ale jaký je to pocit psát o sobě, o tom, co prožívám, jsem nevěděla. A protože jsem o tom chtěla psát pravdivě, nezbývalo, než si to vyzkoušet sama na sobě.
Co mi to přineslo?
Víc, než jsem si uměla představit.
Mám podrobný deník jednoho roku svého života (jak to mám udělat, abych ho zarchivovala pro svá vnoučata?), zjistila jsem, že formulovat vlastní myšlenky je mnohem těžší než formulovat myšlenky svých postav. Zjistila jsem toho hodně o sobě a něco málo i o vás, mých čtenářích. Moc vám za to děkuju. Otevřenosti, upřímnosti a životních pravd si budu vždycky hodně cenit.

Možná jste si všimli, že můj blog zůstal dva týdny úplně uzavřen, stalo se přesně to, co jsem (nerada) čekala. Objevili ho novináři a jeho adresu vypustili do éteru, ve virtuálním světě holt všichni můžou všechno. Během pár nočních hodin jsem měla na blogu desítky nepříjemných návštěv. I teď mám divný pocit, že moje slova právě čte i nějaký loupežník z bulváru, který potřebuje vytáhnout něco, co by se dalo zpeněžit. A často jim stačí malá zmínka, ze které rozepíšou román. Normálně žádné lidi neurážím, ale bulváru se štítím. I kdybych neměla co jíst, nikdy bych neparazitovala na životě těch slavnějších a úspěšnějších.
Takže až zase budete mít místo mého blogu černo, víte, proč to je.
Potřebuju psát svobodně, jinak by to pro mě nemělo žádný smysl.
Děkuju za vaši přízeň, za obohacení roku mého života. A to vůbec není málo!

34 komentářů:

  1. já děkuju tobě, chodila jsem k tobě/s tebou/ na návštěvy moc ráda. držím palce, mávám a těším se ;o)

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, myslela jsem si to, že je to vlivem bulváru. Tak ať je co nejméně špíny a co nejvíce čtení pro nás, čtenáře :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se těším. Snad to půjde. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Lucie, tvůj blog mám moc ráda a když se udělalo černo, tak mi každý den něco trochu chybělo:-) Já mám lidi ráda, ráda čtu o tom, jak kdo žije, bydlí, tvoří, přemýšlí. Drby, pomluvy a lži nesnáším a bulvár je mi odpornej. Myslím si, že ten, kdo to píše musí mít naprosto "vytřepanej" mozek i peněženku. A ti, kdo to čtou, to je stejná kategorie-primitivní nevzdělanci, parazitující na životních osudech těch známějších. Ráno v metru nebo tramvaji lidé téměř nic jiného nečtou a z toho je mi fakt nanic. Protože, kdyby to nikoho nezajímalo, nikdo to nechtěl číst, tak bulvár nebude...Přeju ti, abys to ustála s dobrou náladou:-) a aby už nebylo černo.

    OdpovědětVymazat
  6. Musím se přiznat bez mučení, že mi počteníčko na Tvém (doufám že můžu takto) blogu chybělo. Už jsem se bála, že si nikdy žádnou zprávičku z Tvého života nepřečtu.
    Ten bulvár no radši nebudu komentovat... je mi zle kdykoli procházím kolem naší staré trafiky a vidím vystavené časopisy...
    Přeju Ti abys měla klid a držela si nadhled a optimismus, který z článků vyzařuje.
    Pěkný den
    Kača

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto souhlasím se vším, co tady už bylo napsáno. Držím palce a chyběla jsi mi. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Jéé, Lucie, jste zpátky, báječné. Když na mě každý den zablikalo, že Váš blog je zamčený, mrzelo mě to, bulvár vůbec nesleduji (z principu a k nám na vesnici se nic nedostává, tak ani neznám titulky), spíš mě napadlo, že se něco vážného stalo ve Vašem osobním životě. Moc ráda k Vám chodím "na návštěvu", cením si Vašich otevřených dveří, pravdivosti, upřímnosti a zajímavých postřehů o životě a tak vůbec, a fakt dobře píšete. Hodně sil, a neutíkejte nám.

    OdpovědětVymazat
  9. Taky mě mrzelo, že byl blog zamčený, teď to chápu. Ráda sem nakouknu, tak doufám, že se hned tak žádný bulvární parazit neobjeví. Přeju hezký den.

    OdpovědětVymazat
  10. Jsem ráda, že blog je opět otevřený. Jsem spíše tichou čtenářkou, komentáře nezanechávajíce, ale o to víc mě mrzelo, že byl blog zavřený. Bulvár nesleduji, televizi nemáme, tak jsem si říkala, co se asi stalo, že jste blog zavřela. Doufám, že už je vše v pořádku a Vaše milé články se zase budou objevovat v éteru. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Lucie, každý den jsem zkoušela, jestli se něco nezměnilo, až dnes :-) Jsem moc ráda, že jste měla odvahu vrátit se!!!! Hned budou rána veselejší! Kateřina

    OdpovědětVymazat
  12. Chyběla byste mi... Nicméně vám hodně rozumím. :-) Přeji krásné léto. Petra

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Lucia,
    vy ste jedna mála z Vašej brandži,ktorá je ľudská a úprimná....Váš blog je pre mňa už rituál..... som rada, že je opäť dostupný

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Lucie, snad Vás tak oslovovat mohu, protože mi milá opravdu jste a Vaše příspěvky pro mne byly vždy potěšením. Dlouho jsem vyhlížela nový až jsem včera večer nevydržela a přímo na Váš blog klikla, uzamčení mne vyděsilo, blogger radil se s Vámi spojit a požádat o povolení pro sledování, ale už na Vás nenechal žádný kontakt, prostě zoufalství. Opravdu bych o Vás nechtěla přijít! Nedovedu si představit, že bych třeba nakupovala a lidi by sledovali co dávám nebo nedávám do košíku a podobně, natož když by se někdo něčeho chytnul a udělal z toho bublinu. Ale sprach přece není obranou, nemůže být, bulvár nesmí mít takovou moc! A možná právě proto že zveřejnili odkaz na Váš blog si nadělali do kalhot, vždyť tím pádem se každý může dočíst jak to je a všechny umělé bubliny (a špatné implantáty) popraskají. Nedejte se, sedím při Vás! :o)

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Lucie, upřímně jsem Vás postrádala, jsem ráda, že jste zpět!

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Lucie, hodně lidem jste chyběla, Vaše postřehy a názory jsou tak trefné!
    A pokud to někdo zneužil, je to hodně moc smutné a přeji Vám, aby jste to zvládla.
    And

    OdpovědětVymazat
  17. Hezký den,

    ani nevím, jak jsem se k Vám dostala.-), asi nějakým proklikáváním, ale už asi 2 měsíce patříte k mým oblíbeným:-) a moc ráda se zastavím na počtení.-) a třeba na Madrid jste mě naladila dostatečně.-), mám další cíl cest.
    Zamykání chápu, ze zcela jiných důvodů jsem taky zamkla, pak odmekla, ale téma je to pořád otevřené...

    OdpovědětVymazat
  18. Ani nevím, co bych napsala. Snad jen, že je mi smutno. A ať už budete, Lucko, psát blog dál, nebo ne, stopa, kterou jste ve mě zanechala, zůstane.

    OdpovědětVymazat
  19. Bylo to jako ztratit přítele, přitom se ani neznáme. Chápu důvody - na blogu se setkávají lidé "stejné krevní skupiny", protože proč jinak bych váš blog četla, kdyby to, co píšete mě nějak neoslovovalo nebo mi to nebylo blízké? Ale pro mediálně známou osobu je to taky o odvaze a síle, je to rozhodně těžší než pro nás všechny "neviditelné". Všechno se dá zneužít, tak vám přeju, ať jste dál sama sebou, ať blog psát budete dál nebo ne. Přeji hodně štěstí:)

    OdpovědětVymazat
  20. Jsem tichou čtenářkou, komentáře nezanechávajíce, ale o to víc mě mrzelo, že byl blog zamčený. Tak držím palce a prosím zůstaňte.

    OdpovědětVymazat
  21. Lucko, ani nevíte, jak jsem byla smutná, že jste najednou "nebyla"... Každý den jsem stránky zkoušela.. a dneska konečně! Díky, že jste se zase "odemkla" a držím palce, ať to tu zase žije :)

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji všem za tak milé komentáře a povzbuzení! Dnes mi přišly obzvlášť vhod, neboť den byl plný mizerných zpráv. Abych to ještě uvedla na pravou míru, kdyby někdo vláčel bulvárem jen mě, není to tak hrozné, jako kdyby vyzobával zprávy o natáčení, hercích apod. Toho se bojím nejvíc.

    OdpovědětVymazat
  23. Hurá, pani ;-), že jste zase odemkla... Bulvární novináře jsem nepochopila, nikdy bych se k tomu nesnížila vykrádat něčí soukromí ... ale pokaždé, když jdu ráno do obchodu jsem překvapena, kolik lidí si ty hromy a BLESKY přihazuje do košíku. Každý druhý?? Je neuvěřitelné, za co jsou lidi ochotni dát peníze a co je zajímá... V tomhle naštěstí nejedu a vám držím palce, ať se daří líp! :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Milá Lucie, já si zvykla k Vám chodit nakukovat a tááák mě mrzelo, že najednou "nejste", fakt mi bylo smutno neb je u Vás milo. Nicméně jsem narazila na článek, kde byl Váš blog zmíněn a dala jsem si to do souvislostí a vidím, že jsem se trefila, co se děje. Jana

    OdpovědětVymazat
  25. Lucko,
    už bylo všechno napsáno přede mnou, takže jen krátce .
    Dnešní opětovné otevření vašeho blogu je pro mě takovým malým dárkem k zítřejším kulatým narozeninám .
    Nedejte se !

    OdpovědětVymazat
  26. Jsem hrozně ráda, že už k vám můžu! Mám váš blog moc ráda a chyběl mi! Klikla jsem odkaz vlastně omylem, říkám, si, no jo, to je vlastně zamčeno.... a hle! Hned mám hezčí pátek! Přeji ho i Vám.

    OdpovědětVymazat
  27. No, hurá! Chyběla jste mi, jsem ráda, že jste zpět! Martja

    OdpovědětVymazat
  28. Milá Lucie,
    mám závislost na Váš blog,prožila jsem 14 dní absťáku________________
    Sylvie

    OdpovědětVymazat
  29. Milá Lucie,
    velké díky za zpřístupnění blogu. Velmi si cením vašeho rozhodnutí "jít s kůží na trh".
    Ráda se u Vás zastavuji. Přeji hodně sil a také inspirace, neboť všechno zlé je pro něco dobré. Srdečně Vás zdravím
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  30. Holky, vy mě teda rozmazlujete! Děkuju!!!

    OdpovědětVymazat
  31. Milá Lucie,
    jsem jenom tichý čtenář Vašich trefných postřehů a pocitů ze života, ale za ty dva týdny bez možnosti nahlídnout na blog jsem zjistila, že mi chybíte. Přeju Vám hodně štěstí s Ententýky a klid od všech hnidopichů a šťouralů.

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj Lucko, já jsem Tě před časem objevila uplnou náhodou s tím, že si čtu blog někoho, koho jsem znala a až teprve asi po dvou příspěvcích mi došlo, že jsem se teda ouplně spletla. Ale byl to sympatický "omyl" jsem ráda, že Tě "znám". A je dobře že jsi zase otevřela blog! Tuze ráda si tu čtu. Bulvár měj v paži. Jsou věci kterým se neubráníš nikdy a jsou věci, který samy od sebe vyšumí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně, že jsme se objevily! Znám jednu dvojici, ti si mysleli, že spolu jako děti jezdili na tábor, vzali se a pak zjistili, že každý byl na jiném turnusu. Ale jsou spolu pořád!

      Vymazat