Pro Veroniku

Jedna Veronika, která čte můj blog, mi položila následující otázky týkající se psaní a natáčení. Takže já jí tímto ráda odpovídám. Veroniko, nechystáte vy se náhodou na FAMU?

Co zmůže střih při záchraně průšvihů?

Zmůže strašně moc. Dokáže děj zpomalit, zrychlit, vyhodí situace nebo záběry, které příběhu ubližují, důležité je i nasazení každé nové scény na tu předchozí. Střihač je první, kdo natočený materiál vidí a musí mít dobrou logiku i cit, aby příběh dokázal (samozřejmě ve spolupráci s režisérem) co nejlíp poskládat.

Jak moc do natáčení můžete v průběhu mluvit?

To už vůbec. Moje zodpovědnost končí odevzdáním scénáře, pak „štafetu“ přebírá režisér a všechno, co se natočí, jde na jeho triko. Navíc já na place stejně nepoznám, jestli to dělá dobře nebo špatně, teprve až z natočeného materiálu zjistím, jestli příběh vidíme stejně. Kolikrát můžete s režisérem před natáčením strávit celé hodiny povídáním o scénáři a máte pocit, že si rozumíte, ale pak ve střižně zjistíte, že natočil úplně jiný příběh, než vy jste napsali. Jsou tam sice „vaše“ situace, „vaše“ dialogy, ale je to celé nějak divné … bohužel tohle se stává dost často. A naopak jsou režiséři, se kterými si řeknete pár slov a oni natočí přesně to, co vám při psaní běželo před očima. Souznění se tomu říká.

Jak se "mluvení do" rentuje s egem kameramana, herců, střihačů...?

Vždycky to musí být spolupráce, odlišné názory mohou přinést celkové obohacení. Ale když si vzájemně nevyhovíme,  nedohodneme se, a  někdo si připadá pak ublížený, tak je to vždycky špatně.

Kdo má případně "poslední slovo"?

Dřív režisér, nyní ten, kdo platí. Takže producent.

V čem si myslíte, že tkvěl úspěch Ordinace a třeba i Ulice?

Ordinace byla určitě objevná tím, že se odehrávala na gynekologii, což byla vždycky taková 13. komnata medicíny. My jsme ji otevřeli a myslím, že jsme si vedli dost dobře. Byl tam humor, lehkost, zajímavé postavy. Neměla nic společného s tím, co se v ní odehrává dnes. Ulici bohužel neznám, neviděla jsem nikdy ani jeden díl.

Nakolik by dle vás měl ředitel televize (obecně) přizpůsobovat produkci mainstreamu? A jak se mainstream zjišťuje? (Jen koláče...?)

Pro komerční televize je seriál jen materiálem, do kterého se nacpou reklamy. To je jediné hledisko. Určitě existuje pár výjimek, které se povedly, měly sledovanost a byly to zajímavé příběhy (Okresní přebor, Soukromé pasti …). Ale veskrze se po scenáristovi chce, aby psal invazivně a použil všechny dostupné prostředky, které by sledovanost mohly zvýšit. Diktát televize je maximální a řekla bych, že se to neúměrně zhoršuje. Výjimkou je Česká televize, které by mělo jít o kvalitu a rozmanitost. Věřím jí. Na měření sledovanosti (pokud vím), pořád existují jen peoplemetry.

Dá se populace nějak rozškatulkovat podle toho, jakou vítá zábavu v médiích?
Šlo by říct, že svou skupinu tvoří i blogeři a hltači blogů? (Neb dle mě rostoucí skupina, která večer sedne k čtení blogů - místo telky -, jsou to jejich "seriály"... Za sebe - přesně vidím, jak mě láká číst o běžném životě - nou vraždy, drby, choroby, in flagranti on/ona, atd.)

Jo jo, tak přesně tohle jsme se pokusili přetáhnout právě do Ententýků. Hlavní hrdinka má vlastní web, jedna z jejích kamarádek ujíždí na maminkovském chatu o dětech … uvidíme, jestli to je sdělitelné i přes obrazovku tv, nejen compu. Jsem si toho vědomá, že „zábava“ se přesunula od vražd a tragédií ke každodennímu obyčejnému životu (proto možná i ten úspěch Ulice), ale producenti vám řeknou, že do „obyčejnosti“ prachy nevrazí, že je to moc velké riziko. S Ententýky jsme měli velké štěstí – jednak na producenty a jednak na to, že se v ČT změnilo vedení a chtějí něco nového. Snad je nezklameme.

Kolik stojí sakum prásk natočení seriálu? (cca 12ti dílného?)

V tom jsou obrovské rozdíly, záleží na „kulisovosti“. Obecně – cokoli se odehrává v reálu (opravdové byty, obchody, restaurace) a venku, je mnohem dražší než když se pár místností postaví v ateliéru a tam se to pak celé napráská. Ceny říct nesmím.

A kolik byste musela mít, abyste mohla natočit SVŮJ, bez kompromisů?

Zhruba 5 milionů na jeden díl. Aspoň. Pak bych si splnila i to, že si hrdinové můžou vyznat lásku na řetízkovém kolotoči a ne na gauči v ateliéru. To  je můj velký sen. Miluju totiž řetízkáč!

Děkuju vám za rozhovor :-).
Lucie