pátek 11. května 2012

Jak pročekat den


Včera jsem strávila u obvoďačky a následně na chirurgii v nemocnici několik dlouhých hodin. Byly tak dlouhé, že když na chirurgii vyvěsili ceduli Polední pauza a hodinu se neukázal žádný doktor a jenom se hromadili pacienti, zvedla jsem se a šla jsem si domů lehnout. Bylo mi příšerně zle. Je to trochu absurdní, ale vzhledem k tomu, že jsem mj. absurdní drama studovala, mám pro tyhle situace i jisté pochopení. A to jsem v ruce držela krevní výsledky, které mi předtím statim nabírali a měla jsem se s nimi okamžitě vrátit. Vrátila jsem se až před Večerníčkem a nikomu jsem nechyběla. Už dopoledne mě totiž upozornili, že na nějaký bolesti žlučníku tady čas nemají, že dělají jen jednodenní (výnosnou) medicínu. Že jedině kdybych ho chtěla na počkání vyoperovat. Jenže já už ho vyoperovanej mám. Naštěstí jsem nemusela sáhnout k tomu, čím v nejubožejších chvílích vyhrožuju. A to, že o nich napíšu. To docela vzbudí pozornost. Jen jednou ne. Pan doktor mi odvětil: " Se neposeru."
To mě odzbrojilo.
:-)

16 komentářů:

  1. Nádherná zahrádka. Snad Vás rozveselí na duchu i na tělu. Závěr článku mě pobavil. Tak když se neposere, tak by mě zajímalo, z jakého zdravotnického zařízení byl ;-). Eva

    OdpovědětVymazat
  2. Chirurg, před pěti lety státní, dnes je to zařízení již soukromé. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To jste hodná, že mu dávate ještě šanci :D. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jemu už teda ne, myslím, že bych se nebála ho i uhodit.

      Vymazat
  4. Milá Lucie,
    velmi s Vámi soucítím. Nemám co jiného Vám nabídnout, než svůj zájem a tudíž rady ( mám s žlučníkem a žlučovými cestami své zkušenosti ) - i když žlučník nemáte, tak se tělo ozývá a chová jako kdyby jste ho měla. Souvisí to se zánětem, který je ve žlučových cestách a nebo v žaludku.
    Co to u mne vyvolávalo: dlouhodobý stres - např. po velmi náročném pracovním vytížení, zvláště, když mi na té práci velmi záleželo a tzv. jsem jí " žila".Paradoxně se ty problémy objevovaly až když byla práce dokončena a vlastně by ze mne mělo vše spadnout - stačil malý "spouštěč" - co to bylo : dietní chyba , nedorozumění s nějakou blízkou osobou, kterou jsem měla ráda, dovolená, fyzická námaha atpod. A tak jsem se začala učit jiným způsobem vnímat sama sebe. Aby duše a tělo netrpělo, neboť ony dávají signály a my je mnohdy potlačujeme a potlačujeme, až nakonec ty signály ani nevnímáme.
    Nejsem žádná léčitelka, určitě je důležité nechat se vyšetřit u lékařů tak jako já jsem to udělala. Diagnózu dnes určí moderní medicína většinou velmi dobře a přesně ( pokud tam nesehraje svoji roli lidský faktor - nedůslednost a pod.). Jsou důležité i léky, ale příčinu, proč se to opakuje a z jakých důvodů jsem musela hledat u sebe samotné a trvalo to poměrně dlouho - asi 2 roky. Učila jsem se jinak i přemýšlet o sobě , ale i o situacích v kterých se nacházím a i o vztazích, jaké mám s druhými lidmi. Byl to proces. Dnes už je to 20 let a potíže žádné nemám.
    Tak hodně klidu, dobré lékaře a hodně odvahy Vám přeji.
    Marková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano. Ve všem máte pravdu. Pracovně už jsem se našla, teď se začnu hledat zdravotně. Díky!

      Vymazat
  5. Nojo, taková česká klasika... buď zdravej, nebo mrtvej- to mezi tím je nejhorší varianta.

    Ale ani jednodenní medicína není důvodem k tomu, abyste někoho zajímala... viz moje operace nohy. Zaplaceno mám ,to ano, ale chování sester jsem popsala na blogu- a to, že to doktora nijak neznepokojilo, taky. Samozřejmě, že s druhou nožkou půjdu jinam, ale i tak bych si tu zkušenost nechala klidně ujít.

    Vám přeju brzký návrat do normálu a bezbolestný víkend. Stačí, že má mrznout, ještě aby člověka otravovalo vlastní tělo ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, četla jsem o vaší noze na vašem blogu. Já mám nejlepší zkušenost se Sanatoriem dr. Pírka v Mladé Boleslavi (můj žlučník, záda, koleno). Ceny příznivé, doktoři milí - a někteří i krásní. Fakt!

      Vymazat
  6. To je to české zdravotnictví ... :)) ... hlavní je přežít a nedostat se z toho do blázince! .. Brzké uzdravení ..

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím, čekání ve špitále...to mi ani nepřipomínejte...bývám tam často ...buď s dětmi (vlastním a i s instantními) a nebo se starými rodiči, kteří si někdy myslí že jim je 20 , se sebou málokdy...ale tím, že mě nic není a jenom tam někoho vezu mi to čekání přijde snad ještě delší!

    No ale možná sedět si pěkně na místě odkud je foto celý den by člověku pomohlo víc než doktor :-) Moc pěkné posezení a zahrada.

    Tak hodně štěstí se žlučníkem!

    OdpovědětVymazat
  8. Jo, jo jsou to frajeři, tihle doktoři. Ideální je, když je člověk vůbec nepotřebuje...je potřeba být zdravý a pak rovnou umřít :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak to mám naplánovaný. Ale doufám, že jsem teprv v polovině toho procesu!

      Vymazat
  9. Lucko za A mas teda prima posezeni! Za be se mi libi ten pristup, ze jsi sla domu, jakkoli to vypada silene, kdyz rekli, ze tam mas zustat a vysledky jim dat. Ale pravdou je,ze kdzyz te nikdo ani nehledal, tak co. Ja bych zrejme taky sla domu. Pristup ceskych zdravotniku se mi zda v tolika pripadech neprijateny,ze se az divim, ze pulka z nich neni zavrena... Kdy se tohle konecne zmeni???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jsem normálně u doktora dost pokorná. Ale jakmile se na mě začne povyšovat a nadřazovat, tak to do mě vjede takovej vztek, že se bráním. Jsem strašně alergická na to, když se mnou někdo zachází jako s onucí.

      Vymazat