Potřebuju MADRID


Posledních několik měsíců jsem psala téměř v kuse. Zrušila jsem kvůli tomu zimní dovolenou u moře, víkendy s programem, rodinná i přátelská setkání, kina, divadla i jiné akce ... to se nechlubím, to je hrůza. Ale nebylo jiné řešení. Pokud bych nebyla schopná napsat za 4 měsíce 15 dílů (cca 1500 stran textu, 150 000 slov), Ententýky by se netočily. Povedlo se, snad. Právě jsem odeslala první verzi posledního dílu. 
Uprostřed takového šíleného psaní vás napadají různé věci a máte všelijaké potřeby. Například proskákat se celým bytem po jedné noze, skandovat věty ze scénáře jako na fotbale, tančit v lyžařských podkolenkách a noční košili, udělat si šťávu ze dvou kilogramů pomerančů a naráz ji vypít, protože jinak máte pocit, že na místě zemřete ... a tak dál. Jednou z mých nutkavých potřeb bylo i vidět Madrid. Nevím proč. Neznám ho, nic jsem si o něm nepřečetla, ale potřebuju to. Zadala jsem si ho do vyhledávače a první, co se mi objevilo, bylo slovo rozcestník. To mi stačilo, víc jsem nepátrala. Řekla jsem o tom svému muži a ten mé abstraktní přání zkonkrétnil a opravdu zajistil letenky a hotel.
Většina lidí, když někam cestuje, tak si nejdřív zjistí o destinaci spoustu informací, pak si udělá fahrplan. To můj muž někdy taky. Já ne. Já jsem typ nazdařbůh. Kolikrát ani nevím, kam vlastně jedeme na dovolenou a zjišťuju to až cestou nebo na místě. Před pár lety jsem byla v Londýně a spousta lidí nemohla pochopit, že jsem podle nich neviděla skoro nic, odpoledne jsem spala na trávě v londýnských parcích a největší zážitek mám z pouličních kaváren v SOHO, kde jsem seděla i několik hodin a pozorovala lidi. Na to vzpomínám dodnes. Potřebuju asi jiný typ zážitků. Potřebuju vidět Madrid.

16 komentářů:

  1. Tak snad tam dobiješ baterky dřív, než tě dobije psaní:-) Já si tedy vždycky při vyslovení spojení "Já bych potřebovala...", vybavím slova svých rodičů, kteří mi sdělili, že oni by toho potřebovali určitě víc než já a nemají to, protože nejsou peníze, čas, prostor a tak. A já bych zrovna teď taky zase něco potřebovala, ale je to pořád jak v tom dětství.. Mě se líbí, že jsi schopná odjet kdykoliv - když teda máš splněno a kamkoliv - skoro. A Ivan je úúúúžasnej!!! Pozdravuj slavíky!! :-) A.

    OdpovědětVymazat
  2. Já vím, že lidi to slovo "potřebuju" maj spojený s úplně něčím jiným. Ale já to mám holt takhle. Jestli maj nějakej význam "slavíci z Madridu" právě nevím a chci se po tom pídit!

    OdpovědětVymazat
  3. krásnou dovolenou přeju, madrid, uhmmmmmmm :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, dám vědět, jestli za to.

      Vymazat
    2. Chtěla jsem samozřejmě napsat, jestli to za to stojí, ale fakt už jsem příšerně unavená, že šetřím i písmena.

      Vymazat
    3. pochopila jsem hned napoprvé ;o)))

      Vymazat
  4. Když už skoro umírám a potřebuju vypnout, musím odjet ven, do jiných krajů. Tady odpočívat nedokážu, pořád mám nutkání něco dělat... Taky jsem typ nazdařbůch, je mi skoro jedno, kam se jede a taky mi stačí sedět, koukat, pozorovat lidi a "nasávat atmosféru"-to jsou ty nejlepší zážitky. To nikde nevygoogluješ :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně ono, ležet na pláži nesnáším, ale aktivní dovolenou - třeba na kole taky ne (maximálně okrajově). Dobíjím se pohledem na něco, co jsem ještě neviděla, takže mě to každým záběrem (teda pohledem, fakt už blbnu) překvapuje ...

      Vymazat
  5. Tomu teda tolik rozumím. V Londýně se v parku u něčeho leží báááječně, ještě si tak někde k tomu koupit dortík, popíjet kafčo - takový malý piknik. A čas strávený v kavárnách pozorováním cvrkotu kolem je pro kavárenského povaleče jako jsem já naprosto plodně strávený čas :-). Tak krásný madridský klid přeji :-)

    OdpovědětVymazat
  6. rozkošné.... Lucia, my by sme si mali dat spolu ten tvoj rum . teda ja hrušku. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Mám to taky tak. Skoro bych až řekla, že miluju organizování toho, za kolik tam pojedeme, čím pojedeme, kde budeme spát, na kolik nás vyjde jízdné. Samotnou dovolenou už bych strávila přesně jako vy!

    A upřímně? Dovolená je nejlepší meducína.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to obdivuju. Já nejsem schopna žádné organizace. Kdybych tohle všechno měla dopředu zařídit, tak se nedostanu vůbec nikam. Naštěstí mého muže to baví, takže se nemusím o nic starat, jen si sbalit kartáček na zuby a jet! :-)

      Vymazat