Bít nebo tolerovat?

Když jsem před třemi týdny vstoupila ke Stele do pokoje, omráčilo mě to natolik, že jsem si musela sednout na zem a plakala jsem. Dlouho. Mít ji po ruce, tak ji normálně zmydlím. Centrofixem počmárala vestavěné police a udělala v nich pokojíčky svým odporným Monster High, do kterých se zamilovala a už nic jiného nechce. Takže své staré hračky vystěhovává na chodbu. Kromě toho polepila nevkusnými nálepkami naše designové plechové dveře (dají se sice v OBI koupit za devět stovek, jmenují se dveře do sklepa, ale já je houbičkou na nádobí škrábala tak dlouho, dokud neměly tu správnou patinu!). Stely pokojíček vypadá jako fotky z časopisů, kde fotí pokoje před/po. Tenhle je samozřejmě před. Ukazovala jsem jí krásné romantické pokojíčky ve francouzských časopisech, co kdybychom vytvořili něco takového ... blé, fuj, nechci. Jak ráda si prohlížím blogy maminek, které fotí zajímavé pokoje svých dětí, často jsou tak naňuchýnkované, že se mi zdá, že si v tom dítě nemůže ani hrát, ale líbí se mi, moc! Takže trpím a snažím se přesvědčit sebe samu, že takhle je to v pořádku. Dítě má právo (aspoň) ve vlastním pokoji na vlastní vkus a názor. Ale moji rodiče by mě za tohle určitě seřezali. Co, mami?







40 komentářů:

  1. Musíš si říkat: "je to osobnost, je to osobnost, je to osobnost! Nic jinýho ti asi nepomůže. Na druhou stranu je super, že si to sama vytvořila a hlavně že se jí líbí v tom žít. ale já ti rozumím. Já bych svoje dítě prostě přizabila, ale asi by z toho nebyla tak nadšená jak z toho bordelu:-DD Hmm, tak tam prostě nechoď! :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, tak já to vidím takhle: nevím, kolik let tvoje dcera má, ale určitě už je školního věku, ne? Pokojíček mých dvou dětí, který na blog často dávám, fotím samozřejmě dopoledne, když je doma klid a pořádek. Neznamená to, že si v něm děti nehrají a už vůbec to neznamená, že tam dost často nebývá bordel!! Bývá a velký. Zatím se držíme toho, že jednou za den-večer-se prostě pokoj uklidí,aby se ráno nevstávalo do bince a aby si děti zvykly na to,že pořádek se pravidelně udržuje a řád, že je důležitý. Dětem je 3 a 5 let. Je to věk, kdy si ještě nechají od maminky pověsit na stěnu, co ušije a dokonce z toho mají i radost. Je mi ale jasné, že to nebude navěky. Starší Sára už má svůj pokoj, který pomalinku zařizujeme a už v tom má velké slovo a dost do toho mluví. A já ji nechávám. Její pokoj asi nebude stoprocentně podle mých představ, ale bude její a ona se v něm musí cítit dobře! Je pro mě těžké ji do toho moc nemluvit a dát ji prostor!!! A to má teprve šest let! Když si vzpomenu, jak kdysi vypadal můj vlastní pokoj :))). Mě přišel úžasný a byl to můj prostor, do kterého mi nikdo nekecal, ani rodiče! A to je asi to nejpodstatnější. Takže, jak sama píšeš v předposlední větě...
    To se mi to pěkně píše, když jsem zatím!!! nic takového neřešila,že? :)) Máš šikovnou kreativní dceru :). Nejlepší je, jak si z té lampičky udělala lustr, fakt vynalézavá :)). Přeju Ti moře trpělivosti!! M.

    OdpovědětVymazat
  3. Se musím smát, ta je super:))))) Prostě jedinečná! Což naprosto chápu, něco podobného mám doma.....už teď má naprosto jasnou představu o svém budoucím pokojíku- kombinace červeno černé (což mi připomíná nějaký vykřičený dům:), no ale kecat jí do toho nebudu:))) A nedávno jsem jí u Markétky Baletkové ukazovala tu úžasnou čelenku s kytkou (tak moc by se mi na ní líbila), no ani slyšet nechtěla, vrhla soucitný pohled na pomýlenou matku a se slovy- To teda nikdy- odkráčela:))) Tak pevné nervy přeju! A buďte pyšná!!!! Radka

    OdpovědětVymazat
  4. Musím říct, že tvé děvče má opravdu kreativní nápady! Všechno jí to vlastně ladí! Vypadá to opravdu úžasně... A geniálně, však! I my bychom si sestrou bývaly byly vytvořily takový prostor, ale tak seřezané jsme být nechtěly, jako tehdy, když sestra počmárala zeď, protože papír jí byl dost malý :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Milé a nekonečně tolerantní dámy, děkuji za vaši podporu, neskutečně si jí vážím! To ovšem nemírní moji každodenní chuť do pokojíčku vlítnout, rozsápat na kusy a pak zase pěkně složit do úhledného pokojíčku. Achich ouvej.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc ráda čtu Váš blog. Dnes mi to nedá nepřipojit komentář. Taky mám dvě malé děti (2,5 a 6). Asi bych se cítila stejně, kdybych to jako matka viděla, ale jako nezávislé pozorovatelce se mi kreativní nápad s pokojíčky ve skříni moc líbí. Taky jsem vyrůstala v prostředí, kdy se nesměla stěny a nábytku ani dotknout. A kde skončil ten nedoknutelný nábytek? Ve sklepě samozřejmě.
    Zdravím a pevné nervy přeju M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tohle je přesné. Mně by se to u jiných taky líbilo. Doma trpím. Díky, že mě čtete!

      Vymazat
  7. Velmi šikovná holčička. Líbí se mi, že je kreativní, líbí se mi jak má zařízené pokojíčky a vylepené plakátky a pod. I ta dekorace fixou k tomu patří. Mám dceru 25 let, která podobným způsobem pečovala o své panenky, stále něco vylepšovala, měnila. Spoustu akcí jsme dělaly i spolu a výsledek: umí se obléknout, je upravená, má zdravé sebevědomí, od mala ví, co chce a co nechce. Dnes má nádherný kreativní blog a svůj vlastní e-shop, kterým potěšuje jiné ženy.
    Co se týká nepořádku v pokojíčku Vaší Stely, nezdá se mi to nepořádek. Umyvadýlko a v něm šatičky napovídájí že má spoustu práce s praním oblečků pro své lady. Velmi šikovná holčička. Poporujte ji, povzbuzujte ji a hlavně - zapojte se! Nic hodnotnějšího svým dětem nemůžeme dát než čas, který s nimi strávíme a je nám spolu tak dobře.Jednou se Vám to vrátí. . .

    Vladimíra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Vladimíro, děkuju, mohla byste napsat adresu blogu své dcery? Abych viděla, jaká úžasná kreativní žena z mé dcery může vyrůst, pokud budu dostatečně tolerantní? Díky!

      Vymazat
    2. Milá Lucie, teď jste mne dostala, nerada , velmi nerada volím tento způsob propagace blogu mé dcery, ale vzhledem k tomu, že jste se tak mile zeptala a chci bojovat za Stely stále lepší zítřky, namotivovávám Vás - http://lamaison-lavande.blogspot.com/.
      Váš blog se mi velmi líbí, je o životě a o vztazích, jste velmi inspirující žena, líbí se mi Váš postoj k životu, kterého je blog plný, líbí se mi i Vaše pracovitost . Smekám před Vámi. Ať máte stále více potěšení z práce, kterou děláte a nenarážite přitom na blbce.

      Vladimíra

      Vymazat
    3. To je nádhernej blog!!! Prostuduji důkladně. To ať teda Stela čmárá i po podlaze. Vypadá to, že je vaše dcera šťastná. A to je pro mě absolutně nejvíc. Moc děkuju za krásný slova.

      Vymazat
  8. Tak já bych zas tak tolerantní nebyla. Prostor pro tvůrčí nadšení ano, ale odsud potud. Samolepky na dveře - proč ne, ale jen zevnitř. Proč se mám ve společných prostorách koukat na hrůzu. Pokojíčky pro panenky jsou úžasné, ale za počmárané police bych se hodně zlobila - je to nevratné. Slečně se to za půl roku přestane líbit, a co potom? U nás by to musela vydržet až do doby, než si za vlastní koupí nové. Takže děti měly jasně řečeno, co ještě ano, a co už ne. Co se týká nepořádku - u nás byl a dodnes často je mnohem horší, a to už je dceři skoro osmnáct. Takže ten bych neřešila vůbec. Pokud někde něco nehnije, je mi to jedno. Pevné nervy!
    Žofa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, díky za váš názor. Police jdou smýt chemií, muž už to zjišťoval, když viděl, jak lezu po zemi. To mě trochu uklidnilo. Hranice kreativity se v naší rodině určují těžko (nad wc nám například visí parohy - můj nápad), dcera udiveně kontrovala tím, že ten pokoj je přece JEJÍ a my máme všechno ostatní! :-)

      Vymazat
  9. Pokojíčky jsou úžasné. Za to bych dceru spíš pochválila :-) Ten centrofix, to už je horší, ale nemyslím, si, že by se nedal umýt, pokud je to lihový fix, tak lihem půjde snadno. A obyčejné fixy jdou smýt v pohodě. Nepořádek je takový běžný provozní, bez toho si stěží může dítě hrát. Takže já jsme jednoznačně tolerantní. Raději,ať si dítko takhle hraje než aby bylo věčně napíchlé na facebooku apod. , i když ani tomuto období se asi nevyhnete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Housenko, máte skvělé jméno, díky, díky. Facebooku statečně vzdorujeme. Zatím.

      Vymazat
  10. Začnu tím, jak bych si moc přála přidat ještě k těm dvěma klukům lumpíkům holčičku Stelu (snad jednou, ale později), to jméno už máme vybrané pět let a vždycky se nakonec po vylodění ukázalo jako neupotřebitelné. Zadruhé, si musím vzpomenout, jak jsem si i já stavěla domečky pro panenky ve skříních, ale teda s fixou mě Stela trumfla, to bych si nedovolila, jen jsem lepila lepící páskou. Zatřetí už při tvorbě současného pokojíčku, kdy jsem teda pro nízký věk obou dětí (tehdy 2 a 3 roky) zatím dělala, že nesposlouchám a říkala si, že jim to zatím ještě vadit nebude, pač tomu nerozumí, mi starší sdělil svou představu - vymalujeme černě - ale to je moc tmavá barva, víš? To nevadí, rozsvítím si přece lampičku. Hezký den!

    OdpovědětVymazat
  11. Hu:).
    Děti mám pidi, 2 roky a 10 měsíců.
    Během štědrovečerní noci přišel již uložený syn za námi do obýváku, ručička černá, spokojený/tázavý výraz. V ložnici nad postelí se skvělo veledílo, permanentním fixem, v celé šíři, do výšky kam až dosáhl. Cosi jako rákosí a uprostřed obličej. Jinak nikde ani čárečka. Bylo vidět, že si s tim dal práci : ), žádná odfláklotina! Zatím jsme rozhodnutí dílo zachovat pro další generace.
    Na kreaci Stely by mě vadily dvě věci: Nerespektování VAŠEHO prostoru (samolepky? Ok, ale jen v rámci TVÉHO pokoje, jak už tu někdo psal), a pak pozadí ledabyle načmárané. Když už, tak už! Když už projekt, tak žádný frk mrk : )! Je možné, že se jí nevratné dílo začne zajídat velmi brzy, a pak by měla asi vědět, že za váma může přijít a nechat si - asi ne poradit - předestřít, jaké má možnosti změny stěn pokojíčků : ).
    Ufuf, taky se mi to tu píše, ale přesně vim, jak bych tam klečela v pláči s tebou : )).

    A o bordelu nemůže být řeč.

    Ono se pořád všude píše: respektovat, nechat žít, podporovat, ale když je člověk konfrontován s něčim, co neodpovídá jeho představě, tak to jde těěěěžko : )).

    Těším se na další fotky!!!

    (Btw. jak jsi to vlastně řešila? Jaká byla první reakce vůči Stele? A co ona na to?)

    OdpovědětVymazat
  12. Souhlasím se Žofou. Samolepky jen z druhé strany a na police od fixky bych jí dala líh a ať si namaluje černé čtvrtky a ty tam dá jako tapetu. Rozumím Vaší lítosti, když vyhodí ostatní hračky, ale na druhou stranu máte aspoň inspiraci pro své seriály. A ty pokojíčky vůbec nejsou špatné. Jak je každý sladěný. Co na tom, že v nich bydlí něco podobné EMO.
    Hračky schovejte, slzu zatlačte a dceři kupte škrabku na samolepky.
    Anouk.

    OdpovědětVymazat
  13. Páni, to jsou reakce! Děkuji. Stele jsem řekla, že jsem to obrečela už dopoledne a mít ji u ruky, tak ji přetrhnu, protože se mi to HODNĚ nelíbí. A že to umyjeme chemií. Nesouhlasila. Jí se to líbí, je nadšená a fakt si s tím furt hraje. Dveře odkoukala od bráchy, který je měl taky polepený, ovšem ne takhle příšerně. Než je drhnout, koupím nový (900 Kč) a nenechám už je zničit zvenku - dám na vaše rady. Všechno ostatní - děj se vůle boží (i jiná).

    OdpovědětVymazat
  14. Tolerovat, milá Lucie:-) Jsem na straně Stely. Přijde mi to jako včera, kdy mi byl vytýkán nepořádek v pokoji a já se uvnitř bouřila a v duchu jsem křičela: "Tak ať tam nechodí, když jim to vadí! Jednou mi oficiálně vyčlenili jednu místnost v domě, tak ať začnou oficiálně akceptovat, že je opravdu moje a že zde platí má pravidla." Popravdě si myslím, že v tom přerůžovělém a naňuňánkovaném pokoji, který vídáte na fotkách, kde má všechno 100% své místo a mluví do toho jen rodič, dítě nemůže být 100% šťastné. Berte to tak, že vaše dítě už je v tomto věku osobnost, která se chce prosadit. A zároveň vás uklidním, nebojte, tohle období nebude trvat věčně:-) Moc ráda po čase toho krásného medvěda zase uvítá v pokojíčku;-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jasenka: Zas bych ty růžo pokojíčky tak nehrotila - dítě se může dobře cítit i v těch, které na blozích vídáme. Obvykle nejsou přeci věci jen takové nebo makové.
    Nejlíp je ve skvotu vs. nejhůř v posteli s nebesy.
    Tak to přeci nefunguje.
    To na úvod.

    Stela by asi měla vědět, že pokoj, nábytek atd. není JEJÍ, nekoupila ho, nesestavila, nechodí kolem něj sama.
    Nemůže ho potřít hovnem a osázet lebkama myší (nadsázka).
    Když chce být respektována, musí respektovat. O věcech nevratných se poradit.
    Nechat se navést na nějakou variantu řešení. Třeba černé čtvrtky - jak bylo řečeno výše. Zkrátka - jsou určité hranice, za kterými by měla tušit i emoce a přání někoho jiného. Glorifikování "úžasného sladění" jako supr projev bezmezné kreativity - tomu bych se trochu bránila.
    Kreativita ne za každou cenu (pokud jako kreativní nevnímáte "Pepe je buzna" načmárané na busáku.)

    OdpovědětVymazat
  16. Sára: Já to nehrotím. Neřekla jsem, že se v růžo-žůžo pokojíčku nemůže cítit dobře. Čtěte prosím pozorněji. To na úvod. A ani jsem neřekla, že jsou věci buď makové nebo takové, takže prosím nepřekrucujte má slova. Jen jsem chtěla nastínit, že je velmi přínosné, když dítě do vzhledu a vybavení svého pokoje přispěje vlastní invencí. Jak veliká ta dávka invence bude, záleží na mnoha faktorech a okolnostech. Zatím nemám děti, takže můj pohled není pohledem zcela rodičovským.

    OdpovědětVymazat
  17. Já myslím, holky milé, že všechny byste Stelu rozhodně vychovaly líp než já! :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Lucie - to nemůžete myslet vážně :-) Myslím, že máte se Stelou moc hezký vztah, i když sem tam s ní nesouhlasíte. Určitě je ráda, že jste taková jaká jste. Já bych vás brala hned :-) I na ty zdi bych nekreslila.
    A Stelu zdravím a těším se na další výtvory, ale jen takové, při kterých Vás netrefí šlak. Anouk

    OdpovědětVymazat
  19. Musím říct, že je pro mě nesmírně cenné si všechny ty názory přečíst. Nepopírám, že nejen kvůli mně a Stele, ale i kvůli mému psaní. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Myslím, že Stela je tak úžasná a kreativní díky Vám, Vaší rodině, genům, výchově, atd. atd., tak žádný řeči, že někdo by jí vychoval líp, neměl by to správné pochopení a nepochopení pro ty zrcadlící se geny :o) To na úvod.
    Hlavně chci pochválit moc pěkný pokojíček, tedy ten základ, který jste Stele vytvořili, ve kterém se cítí příjemně a natolik svobodně, že se nebojí si ho dotvořit po svém. Myslím, že tato generace dětí to bude mít v tomto ohledu jednodušší než my a naše rodiče, nám mnohdy chybí odvaha, nejsme si jisti, že "smíme", jestli víte jak to myslím. Samozřejmě je dobré děti vychovávat k přiměřené úctě k práci někoho jiného a neschvalovat vandalismus.
    Líbí se mi jak má každý pokojíček té příšerky svou čitelnou barevnost, nelíbí se mi, že dekorování leckde odflákla, ale nevím, jestli tento nedbalý styl nebyl záměrem, v tom bych s ní hodila řeč a místo fixy jí dala plechovku s barvou, tedy na ten příšerkový nábytek, vnitřky poliček bych také radila dekorovat něčím snadno odstranitelným, dnešní tapety nebo samolepící tapety a folie už do této kategorie patří, určitě by to její míru kreativity posunulo o stupeň výše a výsledek by třeba už tolik nedráždil oko dospěláka. Oceňuji, když malý/mladý člověk dokáže najít svůj styl sebevyjádření a uvést ho v praxi, jen to někdy ztroskotá na nevědomosti, přílišném amatérismu...stačí ukázat pár obrázků, materiálových možností a podat pomocnou ruku. Ať ví, že se na Vás může obrátit i s tím nejšílenějším nápadem, ne, abyste jí ho realizovala, ale abyste spolu probraly možnosti jak to co nejlépe udělat tak, aby to vypadalo super a zároveň, aby tam za rok, až se jí změní vkus, nemusel přijet buldozer.
    Není to jednoduché pro rodiče, je to hodně o tom respektu a upozadění svých vlastních názorů, protože "my přece víme nejlíp jak by to mělo vypadat"...chce to zhluboka dýchat a počítat do kolika je potřeba... Našim cácorkám je 7 a půl, takže sem tam nějaká kreativita propukla na zeď v podobě grafiky, samolepky či plošné rytiny (jo, čeká mě škrábání zdí, moc se těším), snažím se jim dělat pokojíček milý a hezký což ony zatím přijímají s nadšením a ovacemi o nejúžasnější mamince na celém světě a vzápětí dotváří po svém - krásné vánoční baňky zavěšené na saténových stužkách na okně dozdobily plyšovýma zavěšenýma opicema, na jemná nebesa nad postelí zavěšují stále něco, neustále se po tmě zachytávám do různě vyrobených řetězů z nepřeberných materiálů zavěšených na nejneuvěřitelnějších místech, křižujících celým pokojíčkem a končících pochopitelně na klice od dveří...a samozřejmě už to nevypadá tak jak sem si představovala já, ale musím to respektovat, je to jejich prostor a vpodstatě nedělají nic jiného než já, jen po svém :o)
    Musím si tenhle proslov někam uložit, holčičí pokojíček čeká radikální proměna, vše bude nové, jiné, je tam dost prostorového omezení, takže ten základ bude opravdu muset být podle mne a až to ostatní bude o dialogu a až pak do toho zasáhnou radikálněji, budu potřebovat hodně dýchat a nebrat si to osobně jakože ničí mojí práci :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mončo, máte můj oooobdiv! A určitě si tenhle opus schovejte i pro sebe. :-)

      Vymazat
    2. A Vy máte polovinu dílu o nějaké šílené matce :o))
      A to jsem ještě zapomněla složit poklonu Vašim designovým dveřím s ruční patinou, smekám!!
      Ať se Vám daří a máte čas i chuť psát i sem, moc mě to ba a to naštěstí zdaleka nestíhám komentovat vše co bych chtěla, takže by mohlo být ještě hůř :o))

      Vymazat
  21. Luci,přiznejte poctivě,že v koutku duše jste pyšná matka.Já bych byla!!! Stela je jen originální dítě originálních rodičů.Kolik českých domácností se může pochlubit plechovými dveřmi v interiéru? Doporučuji jen podporovat,podporovat a podporovat! Křidélka nám přistřihovali za komoucha.Pozdravte mi tu vaši designérku Stelinku,fandí jí Slávka z Ostravy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slávko, děkuju, co se týče výchovy - jsem intuitivní typ, se vším dobrým, ale i špatným, co k tomu patří. A hlavně sama pořád potřebuju hrozně svobody, takže ji asi neumím odepřít ani druhým. Ale děti by mantinely mít měly, že ... :-)

      Vymazat
    2. Luci,napadá mě mnoho myšlenek na téma mantinelů,ale všechny mi zavání moralizováním.Asi se o tom líp kecá u kafe než píše.Poslední týden mě zasáhl blog maminky Amélie(Marcely) s názvem Autíček Jeníček.Trávím jeho čtením každou volnou chvilku,zajímavé jsou i komentáře jako sondy do lidských povah.Nechápu,kde ta žena s velkým Ž bere neustále sílu,optimismus a dokonce humor!Jsem jejího životního příběhu asi tak plná,že mi problémy počmáraných poliček připadají úsměvné.Shodou okolností i ona teď fotila Barbie pokojíčky svých dcer.:) Takže,krátce shrnuto,podle mě:vychovávat ke slušnosti,úctě,pracovitosti........................a mantinely nechat hokejistům.:)) Hezkého Valentýna přeje Slávka z Ostravy

      Vymazat
    3. Ano, na Autíčka Jeníčka koukám a čtu, velmi silné, sama jsem začínala jako vychovatelka v Jedličkárně, takže nejsem úplně nepoznamenaná "bolístkami" dětí i jejich rodičů a Marcely je supr baba ... krásně se mějte!

      Vymazat
  22. Lucie, když jsem si prohlédla fotky té "katastrofy", tak jsem usoudila, že Stela má svůj konzistentní výtvarný názor. Pokojíčky jsou vlastně pěkné a funkční, ačkoliv ty "obyvatelky" a styl taky nemusím. Ale vlastně se mi to líbí, je to prostě holčičí domeček pro panenky. Nejvíc se mi na tom líbí, že si Stela přeně vymezila prostor pro kreativitu. Tady ty příšerky žijí a tady jim udělám pokojíčky. Hmmm, asi se budou navštěvovat, ale z baráku teda ven nepolezou, takže na zdech už žádné malůvky, to už není jejich prostor a mámě by se to taky nelíbilo.
    P.S. Mám dvě děti 15 a 9 let :)

    OdpovědětVymazat
  23. Tady je každá rada drahá :-) Zlomyslně si tu lebedím, že "v tom nejedu sama", stejné dilema jsem měla, když dítě po našem vymalování kuchyně nabylo dojmu, že žlutá stěna je fádní a kam dosáhlo, tam malovalo svými olejovými pastelkami, které jsem v rámci podpory "zdravého psaní" zakoupila,nástěnné jeskynní kresby. Vygumovat to tedy nešlo. Pastelky byly kvalitní a výrobce se chlubil, že dobře drží na jakémkoli povrchu. ... s ohledem na rozvoj kreativity s e tedy přimlouvám: moc nebít :-) Pohled na vymalované poličky mě tedy pocitem štěstí nenaplňuje- asi bych se přimlouvala za tapetování monster's pokojíčků :-), ale časem z toho určitě bude oblíbená rodinná historka.

    Ono z nich jednou něco bude... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Wlcice, taky jsem se pobavila, když jsem vaše řádky četla. Kdybych tušila, co se moje dcera chystá provést, tak bych taky byla určitě pro tapetování. Útěchou je, že ona si s těmi pokojíčky tak nádherně hraje!

      Vymazat
  24. Já bych jí navrhla nějaké pěkné vzorované tapety nebo folie na vytapetování pokojíčků. Ta fixa je docela zoufalé řešení a asi bych ji na to upozornila, že tohle ne :).
    Já se doma nikdy na stěny či nábytek nesmazatelně podepsat neodvážila a i nálepkové období bylo decentnější (někdy ve 13 jsem všechny co šly odlepila), ale třeba plakátová "tapeta" mi drží v pokoji dodnes a v některých částech má i více vrstev.
    Jsem ráda že mi do toho rodiče nekecali, vymalování z bílé na tmavě fialovo-červenou jsem si ale prosadila až v 16 a na vlastní náklady.
    Své dítě bych určitě v jeho kreativitě podporovala a snažila se ho nastrčit tím správným směrem.
    A rozhodně nebít! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, zmínka o tapetách je hned nade mnou.. nevšimla jsem si :).

      Vymazat
  25. Asi sa tento názor už stratí v minulosti, ale tie čarbanice sú predsa industriálne :-) , stačí odstup v čase a má to super názov, ladí to s patinou domu, s plechovými dvermi..(ktoré sú super !!!!! ) :-))))

    OdpovědětVymazat